„Furrík“ je termín označující osobu, která je součástí „Furry fandomu“, tedy subkultury zaměřené na antropomorfní zvířecí postavy. Tito lidé se často převlékají do kostýmů (fursuitů) a vytvářejí si vlastní, originální postavy (fursonu). V případě knihy Vrčící naděje od nakladatelství Canc se sice nejedná o furíky v pravém slova smyslu, ale dle popisku autorky Lenky Hnátové je to asi nejbližší přirovnání, k jakému se lze u těchto bestií dostat, protože tohle vážně vlkodlaci nejsou. To ovšem neznamená, že je to špatně, protože romantická linka je tu neuvěřitelně důležitá. Popravdě, tohle není Underworld, aby zde tekly zbytečné hektolitry krve. Dnešní recenzní dílo totiž nabízí vcelku originální pohled na lásku, důvěru a přežití v těžkých časech.
Autor:
Obálka:
Vydavatel:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Lenka Hnátová
Vinca Dark
Nakladatelství Canc
194
černobílý
brožovaná
leden 2023
978-80-88488-44-6
9788088488446
první
Vítejte ve světě bez internetu
Válka skončila, ale lidstvo čelí novému nepříteli. Svět se mění, lidé ztrácejí svou lidskost a vlci už nejsou vlky. V tomto postapokalyptickém světě se odehrává příběh Samaela Hrubého, vysloužilého vojáka, který dostává nový úkol – získat si důvěru bytosti, která není zcela lidská. Má ocásek, ouška, proměňuje se a komunikuje pouze vrčením, štěkáním a gesty. Tato neobvyklá forma komunikace přináší do příběhu velice zvláštní dynamiku a nutí vás se co nejvíce navnímat do jemných nuancí a do vztahu mezi hlavními postavami.
Popravdě jsem nečekal, jak rychle mi hlavní postavy přilnou k srdci. DOKTOR Samael Hrubý, je lidově řečeno „alfák“. Testosteron z něj příští. Je to velice erudovaný, navyklý, drsný, vycvičený, nasvalený a nebezpečný voják. Naproti tomu hlavní ženská hrdinka, ač nemluví, je silnou a nezapomenutelnou postavou, nehledě na to, jak je hladová nebo jak se proměňuje. Jejich vztah a vzájemná chemie se velice poutavě vyvíjí a postupná nevraživost přechází v něhu a lásku. Už nyní mám slzy v očích.
Kniha Vrčící naděje se zabývá tématy důvěry, lásky a přežití v postapokalyptickém světě. Zkoumá, co znamená být člověkem, a jaké jsou hranice lidskosti. Vztah mezi Samaelem a vzteklou fenou (přímá citace) ukazuje, že láska a porozumění mohou vzniknout i za neobvyklých okolností. Popravdě je zajímavé číst, jak vzniká něco tak krásného ve světě, kde nejenže není internet, ale vlastně už skoro nic. Lidstvo takřka vymřelo, běží projekt Ploditel a Samael si najde lásku. Popravdě mě to až zasáhlo svou jednoduchostí, ale jasnou výstižností.
Zdroj: Nakladatelství Canc
Vrčící naděje a ich forma
Jestli ještě něco oceňuji, nehledě na to jak to bude znít, tak že je kniha napsána z pohledu Samaela. Popravdě už je to docela dlouho, kdy jsem četl ich formu z mužského pohledu, kde vážně zkoumáte vojákovo vnitro. A bonus? Ať to bude znít jakkoliv, ženská hrdinka jen vrčí, vrtí ocáskem, stříhá ušima a přidává krátké textové bubliny na konce odstavců. Popravdě jsem ještě nečetl knihu, kde by hrdinka nemluvila. Slušně nekonvenční.
Struktura knihy je dobře promyšlená. Kapitoly jsou krátké, většinou kolem osmi stran. O to více vás ale udržují v napětí. Autorka efektivně využívá popisy prostředí a situací k vytvoření atmosféry. Přestože se jedná o fantasy příběh, styl psaní je realistický a věrohodný. Lenka Hnátová totiž vytváří svět, který je temný a nehostinný, ale zároveň nabízí možnost změny a vykoupení. Cítíte se jako součást děje, a prožíváte s hrdiny radosti i strasti, což je opět v tak úzkém objemu zábava.
Kniha Vrčící naděje mě překvapila svou originalitou a hloubkou. Příběh je neobvyklý, ale zároveň velmi lidský. Postavy jsou uvěřitelné a jejich vývoj je přirozený. Zvláště mě zaujala forma komunikace mezi hlavními postavami, která je netradiční, ale velmi efektivní. Byl jsem dokonce donucen přemýšlet nad tím, co znamená být člověkem a jak důležitá je důvěra a porozumění. Protože bez nich přece není láska.
Psáno s láskou, vydáno s grácií
Příběhově je kniha perfektní, čte se rychle a přináší něco nového. To vše je super. Rozhodně ale nesedne každému. Nejvíce se chyby ukazují ve druhé části, kdy Samael z „alfáka“ začíná být trošku změkčilejší. I když za to mohou city, proměna začíná být nebezpečně rychlá, což se ukazuje především v nelogických chybách od přemisťování zranění až po změny nálad, jen aby bylo trošku kari v polévce. A to nejhorší, co drásalo mé srdíčko? Nevím o novém světě prakticky skoro nic. Chtěl bych ho více poznat, ale jsem uzavřený v obrovské bublině, která mi odmítá prasknout, a to já nerad.
Vrčící naděje je originální a hluboký příběh o lásce, důvěře a přežití v těžkých časech. Lenka Hnátová vytvořila svět, který je temný, ale zároveň plný naděje. Především zajímavé jsou hlavní postavy, kdy Samael a vlčice prožívají svou lásku v hroutícím se světě. Někoho asi odradí, že se jedná o příběh vystavený na někom, kdo by mohl být furríkem, ovšem to jak mezi nimi vzniká láska a pouto, je vážně dobře napsané. Jen kdyby kniha neměla ve druhé polovině tolik nelogičností, aby se líbila.
