Píše se rok 1995. Z rádia zní nejnovější pecka Káji Gotta. Počítač při načítání vrní jako obzvlášť spokojená kočka a na neforemném monitoru modře svítí správce souborů. Máte chuť se do těch dob na několik hodin vrátit? Co na tom, že žádný vědátor ještě nestihl vynaleznout stroj času, mocná čarodějka nostalgie si poradí i bez něj.
Retro střílečka Wizordum od Emberheart Games sice vyšla v roce 2025, ale na první pohled působí jako mladší sourozenec Hexenu a Heretika. Barevný fantasy svět, arsenál kouzelných zbraní, mocné svitky a artefakty… To všechno a víc čeká dobrodruha, který se odváží zavítat do magické říše Terrebruma.
Retro, jak má být
Je na vás, jak náročný průchod hrou si vyberete. Wizordum nabízí čtyři úrovně obtížnosti, a k tomu ještě časový mód, kde si poměříte rychlost s ostatními hráči. Celé dobrodružství se skládá z jednadvaceti epizod, v nichž se střídají různá malebná prostředí, nepřátelé postupně sílí a přibývá překážek v podobě hádanek a pastí.


Příběh není pro Wizordum zásadní a když budete jeho střípky ignorovat, nijak zvlášť to váš zážitek ze hry neovlivní. Pokud se ale chcete dozvědět víc o tom, jak přesně se váš hrdina dostal do pozice, v níž na jeho bedrech leží osud Terrebrumy, můžete napříč úrovněmi sbírat a číst svitky s informacemi o světě.
Než započnete svou cestu, dostanete na výběr, jestli se vtělíte do role klerika nebo čarodějky. Klerik, který začíná se zbraní na blízko, toho sice víc vydrží a je doporučovaný jako vhodnější volba pro začátečníky, ale rozdíl mezi dvěma hrdiny není zas tak propastný. Čarodějka začíná se zbraní na dálku a klerik s palcátem, ale hrdinova sbírka zbraní se velmi rychle rozroste. Podle potřeby (a množství nábojů) se budete moci rozhodovat například mezi metáním ohnivých koulí, zmražení nepřátel ledovou holí, střílením z pistole nebo šleháním blesků z magických rukavic.


Aby toho nebylo málo, naučíte se sesílat kouzla, kterými můžete způsobovat poškození nebo si příšery držet dál od těla. Máte také k dispozici inventář určený k schraňování svitků a lektvarů na horší časy. Zejména při střetnutí s bossy se hodí u sebe mít pořádnou zásobu nápomocných předmětů.
Pohádkově nebezpečný svět
První úroveň prorostlá zelení a ovocnými keři vypadá, jako by vystoupila z pohádky. Tento dojem zesiluje i příjemná melodie hrající v pozadí, ovšem nenechte se zmást, záhy na vás zpoza nejbližšího kamenného sloupu vyskočí banda krvežíznivých skřetů a bude se vám pokoušet o život. Oceňuji rozmanitost nepřátel i prostředí; navštívíte například hřbitov plný ožívajících kostlivců, mnohopatrové pevnosti nebo lodě plující po moři.
Zvláštností jsou dvojrozměrné sprity, které vyvolávají pocit, jako byste se procházeli papírovými kulisami. Se spoustou předmětů v okolí je možné interagovat a jejich zničením získat přístup k pokladu. Ovocné keře, talíře s jídlem nebo vodní fontány vám doplní menší množství životů. A pak jsou tady samozřejmě tajné místnosti, bez kterých se žádný správný následovník Doomu neobejde. Poklady, které se vám při průchodu úrovněmi podaří nasbírat, můžete po jejich dokončení utratit za různá vylepšení, jež vám například umožní přepínat u zbraní mezi několika módy a využívat je více způsoby.



Ani ty nejlepší zbraně a kouzla ale nedovedou vyřešit všechny problémy, s nimiž se v říši Terrebruma setkáte. Epizody jsou napěchované zákeřnými pastmi v podobě létajících ohnivých koulí, pohyblivých ostnatých válců nebo hroutících se zdí. Některé dveře není možné otevřít bez nalezení vhodného klíče, stisknutí spínače nebo vyřešení hádanky. Jindy si s dveřmi nevystačíte vůbec a pomůže jedině teleport. Ve vyšších úrovních začíná být náročné se v rozsáhlých mapách vyznat a zapamatovat si, kam a proč se musíte vrátit, ale ve hře je naštěstí zabudovaná nápověda, která vás v případě nouze zavede správným směrem. Přesto někdy může být frustrující, když potřebujete celou mapu několikrát oběhnout, abyste objevili všechny skryté spínače.


Wizordum představuje důstojného nástupce devadesátkových stříleček ve stylu Heretic/Hexen. Vizuální stránka působní příjemně, prostředí úrovní jsou rozmanitá a hudba krásně doplňuje atmosféru. Dalším pozitivem je široký výběr zbraní, kouzel a vybavení. Mapy jsou plné pastí, skrytých místností a interagovatelných předmětů. Úrovně postupně nabírají na obtížnosti a ke konci může být náročné se ve zbytečně komplikovaných labyrintech orientovat. Úkoly, při nichž je potřeba hledat napříč rozlehlými prostředími spínače nebo jiné pomůcky, jsou někdy frustrující. Ve výsledku je ale Wizordum okouzlující vzpomínkou na minulost, kterou doporučuji všem příznivcům retro her.“