Asie dobývá západní trh, a to nejen díky JRPG a typickým hrám z tohoto světadílu. Západní publikum se zajímalo o tvorbu převážně od japonských vývojářů, které dlouhá léta přináší skvělá díla, ale například počiny z Koreje nebo Číny u nás moc známé nebyly a ani jich tolik nevycházelo. Nicméně, doba se mění a po úspěchu Stellar Blade od korejského studia Shift Up a Black Myth: Wukong od čínského studia Game Science tu máme další zajímavě vyhlížející titul od čínského studia Leenzee Games s názvem Wuchang: Fallen Feathers.
Wuchang: Fallen Feathers je akční RPG ve stylu soulslike zasazené do země Shu během temného a bouřlivého období pozdní dynastie Ming, které sužují válčící frakce a záhadná nemoc plodící monstrózní stvoření. Na první pohled Wuchang kombinuje jedny z nejpopulárnějších her tohoto žánru, a to Sekiro a Bloodborne. Ačkoliv mohly panovat obavy, aby se nejednalo jen o lacinou kopírku zmíněných titulů, již na začátku mohu prozradit, že sice zasazení může připomínat Sekiro a temná atmosféra světa zase Bloodborne, vývojáři ale přidali spoustu originálních prvků, které stojí za pozornost.
Osobně se nepovažuji za žádného velkého fanouška soulslike her, ale několik jich mám odehraných a pár i dohraných bez ztrát na majetku či nějaké újmy na zdraví. Takže tuto recenzi berte jako názor člověka, který se nepovažuje za žádného „soulslike mastera“, ale má s tímto žánrem už nějaké zkušenosti.
Příběh zahalený tajemstvím jako celý herní svět
Příběh sleduje pirátku Bai Wuchang, která se probouzí s amnézií bez špetky vzpomínek na minulost, ovšem s děsivým prokletím. Její tělo pomalu pohlcuje nemoc zvaná Feathering Disease, která mění lidi ve znetvořené tvory. Nákaza u hlavní hrdinky se viditelně projevuje pouze na její paži, což jí propůjčuje nadpřirozené schopnosti, ale ponechává její vědomí.
Na své cestě za odhalením vlastní identity i příčinou šílenství, které postihlo celý kraj Shu, se setkává s různorodými postavami, frakcemi i přízraky minulosti. Ačkoliv příběh není tak explicitní jako v tradičních RPG, kdo věnuje pozornost dialogům, popisům předmětů a prostředí, najde v něm víc, než se na první pohled zdá.
Příběhově Wuchang: Fallen Feathers sází spíše na náznaky a atmosféru než na dialogová kvanta. Hráči, kteří mají rádi aktivní vyprávění a výrazné postavy, možná budou lehce zklamaní. NPC postavy jsou sice stylizované a zapamatovatelné, ale většinou zůstávají v pozadí. Kromě střípků informací je možné u některých nakupovat či prodávat vybavení a získávat vedlejší úkoly, které se většinou skládají z toho, že objevíte nějakého bosse, seberete od něj určitý předmět a ten donesete zpět. Za to pak obdržíte odměnu nebo přístup k nákupu dalšího vybavení.
Šílenost ovlivňuje hráče i hlavní hrdinku
Když už jsme u těch bossů, tak je hra sází v dosti zběsilém tempu, což je rozhodně velké plus. Ačkoliv obtížnost trošku kolísá a u některých protivníků jsem se postupně dostával do stavu šílenství, většina nabízela férovou výzvu a pár se povedlo překonat na první či druhý pokus. I přes velké množství je každý zcela originální a vyžaduje malinko jiný přístup.
Proto hra nabízí velmi širokou plejádu setů brnění, zbraní, kouzel, ale i rozsáhlý strom dovedností nebo velkou nabídku podpůrných předmětů. Mezi zbraně patří dlouhé meče, kopí, dvouruční sekery, jednoruční meče nebo dvojice čepelí. V aktivním setu lze mít přiřazené dvě zbraně a v průběhu boje si je přehazovat, a dokonce kombinovat ve speciálním útoku.
Každá zbraň má svůj specifický útok a speciální útok, který lze měnit na základě postupu ve stromě dovedností. Soubojový systém je jádrem celé hry a nabízí jak známé prvky žánru, tak vlastní nápady. Každý typ zbraně se chová jinak, má jiné tempo a rozsah, což nutí přemýšlet, proti kterému typu nepřítele je výhodné co použít. Kouzla lze mít v rychlém nastavení čtyři, ale jejich využívání je velmi limitováno. Pro využití kouzla je potřeba určitý počet „Skyborn Might“, které se nabíjí perfektními úhyby a zasaženými ranami.
Zajímavým prvkem je také „Inner Demon, stín vašeho já, který se objeví, pokud zemřete s velkým množstvím zkušeností. Tento stín se pak potuluje po mapě a musíte ho porazit, abyste znovu získali své body. Tento detail vytváří další vrstvu napětí a odměňuje pečlivé hraní. Po každém úmrtí se také u hrdinky objevují výraznější projevy nakažení, a to jak ve vizuální podobě, kdy hrdince zčervenají oči a známky nemoci se rozrostou z paže až na hrudník, tak i té herní, kdy se zvyšuje útočná síla, odemykají další schopnosti, ale snižuje se odolnost. Tuto úroveň šílenosti lze vyresetovat obětováním určitých předmětů, poražením vnitřního démona nebo jeho vítězstvím a ztrátou všech nepoužitých zkušenostních bodů.
Vnitřního démona uklidňuje nádherný pohled na krajinu
Také se mi líbilo, že při objevení další svatyně nebo návratu k ní se automaticky neobnoví všichni nepřátelé, ale hráč může proměnit své zkušenostní body nebo změnit runy ve zbraních. K obnově dojde až po vstupu do stavu snění a tím i k obnově léčivých lektvarů. Mezi jednotlivými svatyněmi lze rychle cestovat a procházet tak neobjevená místa, jelikož i některé bossy a minibossy lze obejít.
Celý svět je semi-open world, obsahuje spoustu zákoutí a míst k objevování. Někdy hra působí hodně koridorově, někdy zase člověk neví, kam se vydat dříve. K dispozici není žádná mapa a k orientaci slouží jen kompas a orientační smysl hráče. K tomu napomáhá i velmi různorodé prostředí a různé monumenty a stavby, podle kterých se lze navigovat. Jednou se mi ale stalo, že jsem se opravdu ztratil a nějakou tu hodinku bloumal a hledal cestu dál.
To se mi přihodilo v pozdější fázi hry, kdy jsem pomocí odemykání nejrůznějších cest pospojoval celý region a procestoval novými zkratkami až do základního kempu. Při tomto putování jsem ale zase objevil jednoho hodně silného bosse, kterého jsem předtím minul a stál mě pak dalších pár hodin pokusů o jeho překonání.
Co ale na první pohled zaujme naprosto každého, je audiovizuální stránka. Hra běží na Unreal Enginu 5, což je znát. Od mlžných vesnic přes rozpadlé chrámy až po zapomenuté horské pevnosti. Každá lokace je propracovaná do detailu a dýchá melancholickou atmosférou. Design světa není otevřený v pravém slova smyslu, ale zóny jsou velké, nelineární a navzájem propojené, což podporuje průzkum a objevování zkratek, tajných oblastí i skrytých bossů. Stylizace připomíná temnou čínskou legendu, plnou stínů, symboliky a bolestné krásy. Oko některých hráčů potěší i hlavní hrdinka, která je při některých setech brnění jen spoře oděná.
Co se týče technického stavu, byl jsem mile překvapen. Během celé hry jsem nezaznamenal žádné zásadní chyby nebo pády. Hra běží plynule, načítání je rychlé a grafika si drží vysoký standard i na konzolích. Trochu mě zamrzela občasná slabší inteligence běžných nepřátel, ale bossové to bohatě vynahrazují.
Po dohrání mohu říct, že hra Wuchang: Fallen Feathers mě opravdu bavila. Není to jen další soulslike do sbírky, ale titul, který se snaží obohatit žánr o prvky, které dávají smysl a podporují atmosféru. Výrazné zasazení do čínského prostředí, temná poetika a rytmický soubojový systém tvoří kombinaci, která si zaslouží pozornost. Ne každému sedne pomalejší tempo vyprávění a vyžaduje to určitou trpělivost a chuť objevovat. Ale pokud vás fascinuje neznámé a výzvám se nevyhýbáte, je to titul, který si rozhodně zaslouží místo ve vaší knihovně.
