Za sedmero horami, krajinou zpustošenou radiací a zemí obývanou nelidskými tvory, se v hlubinách Ruska nachází místo, ve kterém by málokdo hledal nejen spásu, ale i domov. Temné, úzké a smrtící uličky moskevského metra vyprávějí příběh z mysli Dmitrije Gluchovského a jeho celosvětově uznávané knižní trilogie ve videoherní adaptaci Metro 2033.
Vzhůru do hlubin metra a ještě dál
Metro 2033 nás zavede do postapokalyptického světa, v němž zbytek lidstva přežívá v tunelech metra. Povrch je zamořen nejen smrtelnou radiací, ale i vražednými mutanty, kteří si nenechají ujít jediný kousek lidského masa. I přesto, že temné tunely jsou bezpečným prostředím pro ty, kdo ztratili víru v obnovu života na povrchu, se nejedná o ideální místo k přežívání. Zlo si najde cestu i do těch nejtemnějších zákoutí a snaží se vyhladit ty, jež v nich hledají naději a smysl života. Jedním z nich je i Arťom, který se vydává na strastiplnou cestu plnou nebezpečí a překážek, aby zachránil nejen své obyvatele, ale celé metro.
Pokud byste ve hře od 4A Games hledali věrnou adaptaci Gluchovského románu, pravděpodobně ji nenaleznete. Tvůrci se sice inspirovali, ale vydávají se zcela jiným směrem. Otázka, zdali je to dobře, nebo špatně, záleží na vkusu každého hráče. Z mého pohledu udělali tvůrci velký krok vedle a hráčům představili předvídatelnou jízdu, jež si z Gluchovského románu mohla vzít víc než jména postav a zbagatelizovanou zápletku.
Příběh prvního Metra je nejproblematičtější částí hry. Nejedná se o něco, co by se vám po dlouhých několika hodinách hraní zarylo do paměti, spíš naopak. Už po dohrání jsem ztratil zájem o to, o čem Arťomova cesta vlastně byla. Jedná se spíše o kulisu, která splňuje funkci okrašlujícího doplňku, ale nenabízí nic, co by hráče donutilo dávat pozor. Zatímco Gluchovského kniha nabízí mnoho témat a zápletek, hra od 4A Games jen pár. Herní Metro si vystačí pouze s úkolem ‚Dostaň se z bodu A do bodu B‘ a na nějaké hlubší myšlenky či vývoj postav tu bohužel není čas. Většinu herní doby tak strávíte zabíjením nepřátel než posloucháním dlouhých monologů, které vám toho stejně moc neřeknou. Na druhou stranu, pro ty, kdo knižní předlohu neznají, je herní Metro 2033 adekvátním začátkem, jak do této série vstoupit. Jen zarytý fanoušek bude vývojářům vyčítat, že hra není věrnou adaptací knihy.
S tichým protagonistou na cestách
Problém nekonzistentního příběhu se promítá i do protagonisty Arťoma, což je ztělesněno jedním zásadním nedostatkem, hlavní hrdina toho moc nenamluví. Arťomova nemluvnost se přenáší i do samotných konverzací, které místy působí prázdně, hloupě a nerealisticky, především v situacích, kdy se ostatní postavy obracejí na Arťoma, a chtějí znát jeho názor, ale marně. Protagonista drží bobříka mlčení a místo logických vět dutě kouká a neodpovídá. Na svých cestách tak posloucháte někdy až zdlouhavě nudné monology postav, které si s Arťomem sice povídají, ale hrdina jim neodpovídá, což značně ubírá na autentičnosti. Přesto však se hráč neubrání dojmu, že zde probíhá tichý způsob komunikace, o kterém vědí jen protagonista a ostatní postavy.
Mlčení našeho hrdiny vyplňuje řada deníků, jež můžete najít po různých částech moskevského metra. Skrz ně se tak dozvíte nejen něco o historii metra a jeho obyvatelích, ale také o názorech a myšlenkách, které Arťoma sužují. Díky nim tak pochopíte, že Arťom je nejen bojovník, ale i filozof a snílek s dobrým srdcem, který chce za každou cenu udělat správnou věc. To je ve hře vidět i skrz různé volby, jež mají dopad na konec hry. Úvahy o tom, zdali se protagonista rozhodl správně, nesužují jen jeho, ale i vás. Sice se místy jedná o prkotiny, ale i ty formují Arťoma, a především, události hry.
Problém komunikace se rovněž promítá i do lokalizace. Jakmile si přepnete hru do ruštiny či jiného jazyka, titulky nereagují na konverzace okolních NPC. Titulky zachycují pouze to, co se týká děje hry. Jakmile si budete chtít vyposlechnout náhodnou konverzaci otce se synem, budete muset ovládat výbornými schopnostmi cizího jazyka, anebo se nechat ochudit o atmosféru a jít prostě dál.
Jaké si to uděláš, takové to máš
Vášniví sběratele zbraní a jiného armádního materiálu tu najdou všechno, co k přežití v post-apokalyptickém Rusku potřebují. Hra nabízí vskutku bohatý arzenál zbraní, ale narazíte mezi nimi i na ty, které byste do ruky vzít nechtěli. Je jen na vás, s čím budete kosit ty, jež vám stojí v cestě. Náboje do zbraní, přesněji řečeno patrony, jsou zároveň měnou, za kterou si můžete koupit nejen munici a lékárničky, ale i filtry do plynových masek či samotné zbraně a jejich vylepšení. V případě nouze si normální munici můžete rozměnit a koupit si tak vše, po čem hrdlo ráčí. Tahle možnost ovšem ovlivňuje i váš arzenál. Jakmile vám dojde munice do potřebné zbraně, měna se automaticky přemění v surogátní náboje. Zdali budete šetřit s municí, anebo si vystřílíte vaši jedinou herní měnu, záleží jen na vaší mušce a schopnostech.
Ve hře nejste skoro nikdy sami a společnost vám dělají parťáci, kteří vás doprovázejí na každém kroku, skoro na každém. Jakmile se rozhodnete udělat odbočku třeba do postranní uličky, které vede k tučnému lootu, váš parťák vás opustí a bude se pohybovat pouze po předepsané čáře. V takových chvílích budete sami čelit nebezpečí a bude jen na vás, zda se vám honba za municí a jinými prostředky opravdu vyplatí. Za spotřebu zásob si zodpovídáte sami a parťáci s vámi nic sdílet nebudou. Postavy jako Bourbon či Chán spoléhají především sami na sebe a nějaké rovnocenné partnerství zde nenaleznete. Oproti nepřátelům, kteří většinou fungují jako dokonalá smečka, jež se doplňuje, působí ta vaše jako banda nevychovaných dětí, které upínají pozornost na sebe a vlastní potřeby.
Na druhou stranu nejste v hlubinách metra skoro nikdy sami. Mít po boku průvodce, kteří vám podají pomocnou ruku a doprovázejí vás za vaším cílem, se sice vyplatí, ale nebylo od věci, kdyby hra víc tlačila na samostatnost. Pokud doufáte, že se ve hře budete spoléhat jen na sebe, tak na to rovnou zapomeňte. V mnoha případech nad vámi bude stát nějaký anděl strážný, který vám bude krýt záda. Metro 2033 vám tedy nedovolí být naprosto soběstačnými, ale i tak se najdou chvíle, kdy se v hlubinách metra ocitnete sami, a ten zážitek za to stojí.
Tomu říkám výzva
Co se Metru 2033 dá rovněž vytknout, je i kostrbatá hratelnost, která na zážitku dost ubírá. Za zmínku stojí především souboje, které jsou proti lidským zcela praktické, ale proti mutantům poněkud neohrabané. Nejhorší je prostorová orientace, která vám často brání postavit se vašemu zmutovanému nepříteli čelem. Místy kolem vás poskakují a složí vás jednoduše na pár ran. Kritika tedy není v obtížnosti, ale v nepraktickém zpracování soubojů. Zároveň tato možnost působí dokonale, jelikož zbraně nejsou pekelnými nástroji a la Doom, ale mnohdy pouhými nástroji, jež si vy sami musíte zdokonalit pro lepší účinnost.
Co se ovšem dá vyzdvihnout, je stealth, kterého je tu sice málo, ale i tak si jej užijete. Tato mechanika je příjemným překvapením a do hry, která se z velké části odehrává v temných a stísněných prostorech, je naprosto adekvátní. Mnohdy se jedná jedinou možnost, jak se nepřátelským hordám vyhnout. Díky stealthu si uvědomíte, že nemusíte neustále střílet na všechno, co na vás z každého rohu vybafne.
Nepřátelé na vás číhají na každém špinavém rohu metra. Nejedná se o tupá NPC, kteří si nevšimnou jediné změny v okolí, ale o inteligentní protivníky, kteří reagují na každý zvuk či změnu v jejich blízkosti. V některých částech je tedy dobré našlapovat opatrně a nevrhat se zbytečně do nebezpečí, u kterého předem víte, že byste z něj nemuseli vyváznout živí. Obtížnost hry je adekvátní a pokud chcete zažít survival horor, zahrajte si ji na nejvyšší obtížnost.
Na maličkostech záleží
Metro 2033 je nejen napínavým hororem, ale i hrou o přežití, která se zaměřuje na prozkoumávání okolí a sbírání předmětů nutných pro přežití v tomto nevlídném světě. Zároveň se jedná o detailní dokument, který vypráví o tragickém osudu lidstva. To všechno doplňuje depresivní scenérie a atmosféra, které zapůsobí i na někoho, pro koho jsou noční procházky metrem pouhým zpestřením večera. Na celkovém level designu se nedá skoro nic vytknout, kromě často se opakujícího rozvržení povrchu, který sice působí depresivně, ale i jednotvárně. Prozkoumáváním budov a okolí se neubráníte dojmu, že jste v těchto místech už jednou byli. Povrch, i přes svůj hezky depresivní zevnějšek, nemá co nabídnout a celkově působí černobílé. I přesto si budete přát, abyste byli v (ne)útulných prostorách metra, která sice zejí nebezpečím, ale nikoli prázdnotou.
Metro je zároveň entita, která si dělá, co chce. Prostředí je nehostinné, nebezpečné, kruté, ale zároveň poetické a hezké. Kamkoli se podíváte, vidíte stopy civilizace a zbytky toho, co po lidech zbylo. Stejně jako Arťom tak prozkoumáváte zákoutí metra, objevujete své síly a limity, životy druhých, a hlavně kruté prostředí a podmínky, ve kterém obyvatelé ruského metra musí žít. Příběh na vás dojem neudělá, ale atmosféra ano.
Stojí to tedy za to?
Ve finále se jedná o lehce nadprůměrnou záležitost, která fanouškům hororů a survival her radost udělá, ale těm, kdo touží po napínavém ději, bohužel ne. I přes četné narativní nedostatky je Metro 2033 hrou, kterou stojí si už jen kvůli realistickému level designu a napínavé atmosféře zahrát. I přesto se jedná o hru, která vás vodí za ručičku a neumožňuje vám, abyste jednali na vlastní pěst.
Metro 2033 je obstojná atmosférická akční hororovka, která místo propracovaného příběhu sází na děsivou atmosféru s realistickými kulisami. Fanoušky hororů a survival sice potěší, ale ty, kdo hledají dechberoucí příběh a propracované postavy, nikoli. Nicméně se jedná o zážitek, který by žádnému hráči a čtenáři sci-fi neměl ujít.
