Existují knihy, které v nás zanechávají určitou stopu, aniž bychom hned dokázali říct, proč tomu tak je. Možná kvůli jejich atmosféře, postavám, určité pasáži nebo příběhu? Určitě každý zažil moment, kdy si najednou vybavil nějakou citaci z knihy, která v nás rezonuje ještě dlouho po přečtení. Jedním z takových děl je také Nikdy se nepřestala usmívat od Martina Štefka.
Už samotný název knihy v sobě nese zvláštní evokující přitažlivost říkající, že zažijete nezapomenutelnou cestu. Několikrát jsem se během čtení sám sebe ptal, jaký úsměv vydrží i v těch nejtemnějších chvílích? Co skrývá žena, která navzdory všemu neztrácí klidný výraz? Právě na tyto otázky začnete postupně hledat odpovědi, jakmile se ponoříte do příběhu. Tahle publikace vás totiž do děje vtáhne s jistotou, co nezná kompromisy a věřte mi, někdy je to až morbidní jízda.
Autor:
Autor obálky:
Ilustrace:
Vydavatel:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Martin Štefko
Michal Březina
Jan Nikrýn
Golden Dog
Thriller, horor
248
černobílý
vázaná s ořízkou
2025
978-80-530-2729-8
9788053027298
třetí
Zdroj: Golden Dog
Oslava desetiletí Golden Dog
Předtím, než začneme s recenzí, pojďme si něco ujasnit. Nikdy se nepřestala usmívat není jen silným příběhem, ale také významnou knihou v rámci české literatury, alespoň podle mě. Toto je již třetí vydání, které vychází k desátému výročí nakladatelství Golden Dog. Právě tento titul byl před deseti lety prvním, který nakladatelství vydalo, a nyní se vrací v podobě, jakou si autor vždy přál: s krásnou ořízkou, bonusovým materiálem a precizním zpracováním. Nové vydání tak není pouhou reedicí, ale skutečnou oslavou úctyhodného milníku.
S autorem jsem se poprvé setkal při recenzování Mrtví kráčí po zemi: Život v ráji. Jednalo se o humorný kousek, kde se hlavní hrdina kovboj ocitl v zombie apokalypse. Stylem psaní bych ho připodobnil k Františku Kotletovi. O to víc mě překvapilo zjištění, že Martin Štefko v minulosti zabrousil do thrillerového a psychologického žánru. Proto nebylo snadné odhadnout, co od knihy Nikdy se nepřestala usmívat očekávat. Dlouhou dobu po přečtení jeho staronového díla jsem přemýšlel, jak to vlastně pojmout… a tady je nakonec můj verdikt.
Psychologická hra na hraně skutečnosti
Titul se zaměřuje na respektovaného soudního psychiatra Roberta Jenkinse, jehož každodenní rutina se nečekaně naruší setkáním s na první pohled nenápadnou ženou Alexandrou, která je však obviněna z brutálních vražd. Přesněji, ze sto šedesáti osmi případů. Přesto ani v průběhu vyšetřování Alexandra neztrácí svůj tajemný úsměv. Její osud přináší nejen dramatické momenty, ale zároveň otevírá hlubší úvahy o povaze lidské psychiky a hranicích morálky, když je nutné posoudit její duševní stav a pohnutky.
Jenkins tak stojí před složitým úkolem prostřednictvím výslechů proniknout do spleti Alexandřiny mysli, avšak její příběh a traumata, jež si nese, ukrývají mnohem více, než na první pohled vypadá. Každé nové zjištění přináší další otázky a atmosféra houstne až do poslední kapitoly. Vyprávění je podmanivé s napínavou gradací, která připomíná nejlepší tradice psychothrillerů.
Protiklady, které se přitahují
Středobodem dění jsou tedy dvě výrazné osobnosti, mezi kterými je poměrně zábavné sledovat interakce. Jenkins je muž, který se opírá o logiku a řád. Jeho profesní zkušenosti mu dávají pocit jistoty, jenže Alexandra jeho svět neustále narušuje. Její klidné chování je pro něj záhadou. Za úsměvem skrývá něco, co nedokáže pojmenovat, a současně zjišťuje, že podléhá jejímu kouzlu. Alexandra je fascinující a nevyzpytatelná. Její schopnost udržet si klid i v extrémních situacích je znepokojující i obdivuhodná. Kdybych tohle dokázal při vyvolání u tabule, při závěrečných testech, nebo když vidím, jak velké účty musím platit, byl bych opravdu nadšený. Vedle těchto dvou klíčových postav v příběhu vystupují i další, které dotvářejí celkový obraz. Každý z nich přináší vlastní pohled na Alexandru i Jenkinse, čímž autor vytváří mozaiku lidských osudů a motivací.
Zdroj: Golden Dog
Kdo je viník a kdo oběť?
Co se mi na knize skutečně líbilo, byla schopnost rozbourávat jednoduché soudy. Psychologická hra mezi Jenkinsovým racionálním pohledem a Alexandřinou neuchopitelností nutí čtenáře přehodnocovat své představy o vině a odpovědnosti. Alexandra není jen pasivní figurou čekající na rozsudek, ale je aktivním hráčem, který ovlivňuje nejen děj, ale i samotného Jenkinse. Ten pod jejím vlivem postupně ztrácí půdu pod nohama.
Martin Štefko se nevyhýbá otázkám, na které neexistují jednoduché odpovědi. Právě naopak. Co vede člověka k násilí? Je možné pochopit motivaci vraha, aniž bychom ji omlouvali? A co když je pravda mnohem složitější, než se zdá? Právě tato hloubka a schopnost vyvolávat pochybnosti dělají z knihy výjimečný psychologický zážitek. Kolikrát jsem si říkal, že si Alexandra určitě nějaký trest zaslouží, ale přesto, v některých pasážích, jsem se neubránil jistým sympatiím.
Atmosféra, jazyk a gradace
Nikdy se nepřestala usmívat vyniká především atmosférou. Od první stránky je cítit napětí. Autor dokáže s minimem prostředků vyvolat pocit neklidu, aniž by sklouzával k laciným efektům. Jazyk je úsporný, ale přesný. Každé slovo má smysl, dialogy působí autenticky a postavy mluví přirozeně. Štefko se vyhýbá zbytečné popisnosti a nechává prostor fantazii. Dalším kladem je gradace. Tempo je promyšlené a napětí roste.
Likvidace obětí je mnohdy detailně popsaná a dokáže vyvolat husí kůži. Už jenom první oběť, Megera z baru, jak je kapitola pojmenovaná, zažila rande s pirátským hákem. Popisy, jak jí Alexandra trhala šlachy nebo jak se hák zachytil o klíční kost, jsou pouze slabý odvar toho, co dalšího na vás čeká. Jak postupujete ve čtení, graduje to k horším věcem. Můžu ještě zmínit modelku, které uřezala bradavky a kompletně odstranila pohlavní orgán. Uváděl jsem v úvodu, že je to občas morbidní jízda. Text je však psaný stylem, díky kterému vám bude běhat mráz po zádech, ale nevyvolá ve vás odpor ani důvod knihu zavřít.
Malé chybičky to má
Přestože je kniha převážně vyvážená, místy by si vedlejší postavy zasloužily větší prostor. Některé zůstávají jen načrtnuté, přitom by jejich příběhy mohly být zajímavé. Na druhou stranu chápu, že pro daný příběh jejich role nejsou zas tak zásadní.
Další výtkou může být, že kniha vyžaduje plnou pozornost a ochotu ponořit se do psychologických nuancí. Pro čtenáře hledající akční thriller nebo jednoduché rozuzlení může být tempo příliš pomalé. Mě osobně trochu mrzelo, že kniha začíná prologem, v němž je popsána poprava Alexandry, a končí epilogem, který poskytuje objasnění a závěr celého příběhu. To je ovšem osobní preference a nejedná se o markantní problém, který by podkopával skvělý příběh. U některých čtenářů to jednoduše může oslabit napětí, i když pro jiné je to naopak efektivní vypravěčský rámec.
Nikdy se nepřestala usmívat je titul, který ve vás rezonuje ještě dlouho po dočtení. Je to příběh o lidské psychice, o hranicích mezi dobrem a zlem, a o úsměvu, který může být maskou i projevem síly. Martin Štefko napsal knihu, která je aktuální i po deseti letech a zaslouží si pozornost všech, kdo hledají hlubší zážitek. Pokud chcete číst něco, co vás vytáhne z běžnosti a donutí přemýšlet o tom, co znamená být člověkem, sáhněte právě po této knize.
