Téměř každý, kdo se pohybuje na sociálních sítích, se již někdy setkal se vzdělávací influencerkou, která si říká Štěkánka the Učitelka. Tato mladá žena se pustila do svébytného boje s toxickým školním prostředím a zkostnatělými učiteli, kteří namísto autority vzbuzují jen strach a tíseň. Kniha, která se mi dostala do rukou, o téhle její části života ale není. Tedy, téměř není. V titulu Můj kousek Himálaje Štěpánka Cimlová vypráví především o tom, kterak se jako influencerka vydala s jednou neziskovkou a dvacítkou dobrovolníků do himálajských škol.
Autorka:
Vydavatel:
Nakladatelství:
Technický redaktor:
Korektura:
Odpovědná redaktorka:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Štěpánka Cimlová
Albatros Media
EDIKA
Jiří Matoušek
Petra Láníčková, Zuzana Pallová
Eva Mrázková
cestopisné monografie
216
barevný
vázaná s laminovaným potahem
145 x 205 mm
květen 2025
978-80-2662-059-4
první
Zdroj: Albatros Media
Čtyři školy, čtyři nadmořské výšky… a k tomu kapka tropického luxusu
V knize autorka sepisuje své zážitky z tříměsíční cesty, během níž se s neziskovou organizací Himálajský patron vydala rozvíjet školy v Indii a Nepálu. Ve třech z nich se přitom na místě sešla nejen ona a prezident neziskovky, ale také skupina dobrovolníků, kteří jeli na pár týdnů vyučovat místní děti celou plejádu předmětů. Sama Štěpánka tam přitom nebyla kvůli výuce, pomáhala neziskovce tím, co dělá nejlépe – pomocí videí na sociálních sítích. A nebyla by to ona, kdyby řada z nich nebyla minimálně lehce kontroverzní.
Jednu ze škol navštívila neziskovka zcela poprvé a jen ve složení influencerka a prezident (a zážitek z toho měli asi největší). Další dvě si zažily pilotní dvoutýdenní intenzivní výuku od českých pedagogů. A čtvrtá byla pro Štěpánku návratem do dávných časů, poprvé v ní totiž působila už před dvanácti lety, tehdy ještě v roli učitelky. Během pobytu navíc několikrát navštívili tropickou Pokharu i se vším jejím moderním luxusem, kterého si samozřejmě na počátku cesty vážili mnohem méně než na konci.
Zdroj: Albatros Media
Biologické překážky
Také vás někdy při čtení Pána prstenů napadlo, kolikrát denně asi naši milovaní hrdinové chodí na záchod a zda měl Frodo před vstupem do Mordoru stresový průjem? Ano? Jsem ráda, že v tom nejsem sama. V Mém kousku Himálaje ale takové otázky nebudete mít, Štěpánka Cimlová vám totiž odpovědi na ně naservíruje zcela dobrovolně. Ostatně, když se vydáte do země, v níž to s hygienou nemyslí kdovíjak vážně, vaří samá pálivá jídla z luštěnin, a ještě vylezete do 4000 m n. m., dá se čekat, že to bude mít negativní vliv na vaše zažívací ústrojí. Obzvlášť když jste žena a během pobytu na vás několikrát přijdou vaše dny. Štěpánka se s těmito biologickými potížemi nijak netají, a tak se hned během prvních kapitol dozvíte, že běhat s telefonem v ruce a natáčet je docela těžké, když myslíte jen na to, jak co nejrychleji doběhnout na záchod. A tam fakt natáčet nechcete.
Biologické strasti se vinou celou knihou jako červená nit. Štěpánka rozhodně neodjížděla jako žádná vytrénovaná a vysportovaná horolezkyně, a tak ji pobyt takto vysoko opravdu vyčerpal. Dech a energie ji téměř na celý pobyt opustily, místo nich ale získala bolavé nohy, už zmíněné zažívací obtíže a taky hromadu strachu o holý život. A já se jí rozhodně nedivím, v horách jsou cesty úzké, srázy hluboké, řeky rozbouřené, pojízdné prostředky obstarožní a řidiči šílení.
Hlavně autenticky!
Všechno to nám Štěpánka Cimlová předává zcela autenticky. S humorem sobě vlastním popisuje každý puchýř, každý uvolněný kámen nebo každý úšklebek starších učitelských kolegyň. Ale stejně tak autenticky popisuje i každé dojemné objetí od dětí, které si jejich výuku, tak moc odlišnou od přísné vojenské výchovy, kterou běžně zažívají, neuvěřitelně užívaly. Nebo vřelé city, které zažívá k nejrůznějším členům výpravy. Se čtenářem sdílí všechny své niterné pocity a během toho zvládá skvěle popsat, jak probíhá výuka, jací jsou jednotliví členové výpravy, krásná příroda a navštívené školy.
Autentičnost, která pro mnoho čtenářů bude velkým pozitivem, však jiné zaručeně odradí. Přece jen je důvod, proč na sociálních sítích schytává Štěkánka the Učitelka tolik negativních komentářů, a pokud je vám ve svých videích krajně nesympatická, až protivná, její knižní já to nevylepší. A i pokud vám sympatická je a s jejími názory na české školství souzníte, může vás odradit popis všech těch biologických obtíží.
Zdroj: Albatros Media
Jaktěživ byste mě tam nedostali
Ocenit bych chtěla i redakční práci, která byla Mému kousku Himálaje věnována. Kniha je napěchována fotkami, díky kterým přesně vidíte, v jak studených podmínkách děti v Rangriku žijí a jak nejrůznější místní vypadají. Taky ale z první ruky vidíte, jak šílené jsou cesty, po kterých dobrovolníci do škol putovali, a věřte mi, jaktěživ byste mě tam nedostali. I když příroda je krásná a Coca Colu najdete i na poměrně odlehlých místech.
Kniha je vytištěna na příjemném křídovém papíře a její menší rozměry zajišťují, že hezky padne při čtení do ruky. Na textu je vidět, že prošel důkladnou jazykovou korekturou, a příliš mnoho překlepů v něm díky tomu nenajdete. Což jsem moc ráda, protože mě osobně při čtení ruší. Oceňuji i odlišné barevné ladění každé části knihy.
Ta třetí skupina? Ta tam byla taky
Kniha i projev autorky se mi líbil, musím ale přiznat, že v poslední třetině jí trochu došel dech. Sama v knize přiznává, že ji ty poslední dvě školy (a třetí skupina dobrovolníků) nebavily tolik jako ty předtím, a na textu je to hodně znát. A tak zatímco prvním školám se věnuje opravdu důkladně, ty poslední jen proletí a více se věnuje jen šílené třídenní pěší cestě, která do čtvrté školy, v naprosto odlehlém koutě Himálaje, vede.
Kniha ale naštěstí nekončí odletem z Asie. Štěpánka se čtenáři svěří i s pokračováním „příběhu“ po příletu domů. Stejně jako mnoho dalších, kteří několik měsíců pobývali v zahraničí, i na Štěpánku po návratu do běžné reality čeká mnoho negativních pocitů a rozčarování.
Můj kousek Himálaje je autentický cestopis, v němž autorka zdařile sdílí svoje tři měsíce „prázdnin“, během nichž působila jako influencerka pro neziskovku zabývající se rozvojovou pomocí v himálajských školách. Čtení je to velmi autentické, což vzhledem ke kontroverzní osobnosti „Štěkánky the Učitelky“ a v závislosti na vašem názoru na ni může být velké pozitivum i negativum. Pokud proti autorce nejste vysazení, můžete si užít napínavou jízdu čtyřmi nepálskými a indickými školami, včetně všech (nejen) biologických útrap, které netrénovanou Evropanku v těch končinách mohou potkat. Vše je navíc dokreslenou desítkami fotografií, díky kterým všechny zážitky přímo vidíte. A kdyby vám to nestačilo, sociální sítě nabízejí i spoustu influencerských videí z cesty. Knihu Můj kousek Himálaje můžu rozhodně všem milovníkům cestopisů doporučit, jen jí musíte odpustit detailní popisy biologických útrap a pubertálního chování a také to, že posledním školám není věnováno tolik pozornosti, kolik by si zasloužily.
