Svět se změnil. Zóna se změnila. A my jsme se dost možná změnili také. Tam, kde končil původní příběh Chernobylite, začíná nový s osudy lidí, kteří se museli přizpůsobit. Není to ani začátek, ani pokračování v klasickém slova smyslu. Chernobylite 2: Exclusion Zone je návrat do známého, ale ještě temnějšího světa. Světa, který vás nepřivítá s otevřenou náručí. Světa, kde přežijete jen tehdy, pokud se naučíte poslouchat i mlčení, pokud se přizpůsobíte.
Bohaté universum Chernobylite
V době STALKERa a jeho návratu si patrně nikdo nedokázal představit, že by se mohlo najít dílo, které by bylo schopné mu konkurovat nebo ho v některých případech i překonat. Studio The Farm 51 se před lety zapsalo do paměti hráčů svým mixem survival hororu a sci-fi pod názvem Chernobylite. Hra si získala věrné fanoušky díky jedinečné atmosféře a silnému zasazení do reálné oblasti černobylské zóny. Hlavní zbraní tehdy byla kombinace taktické hratelnosti, příběhové nelineárnosti a tajemného artefaktu „chernobylitu“, substance schopné měnit časoprostor. K tomu všemu je nutno přičíst i úchvatnou fotorealistickou grafiku, kdy vývojáři podnikli několik výprav do Vyloučené zóny, aby fotili krajinu, okolí, budovy a všechno, co se dalo, a následně to vše přenesli do hry.
Nyní po čtyřech letech od vydání původní hry zde máme Chernobylite 2: Exclusion Zone, který se aktuálně nachází ve fázi předběžného přístupu. Titul na první pohled působí jako přímé pokračování, ale vývojáři to nevidí tak jednoznačně a já s tím jednoznačně souhlasím.
Hra funguje i samostatně a není proto zcela nutné, abyste prošli původní titul, i když jedním dechem musím dodat, že vám díky tomu bude více věci lépe zapadat do sebe. Místo přímé navazující linky je zde rozvinutí motivů předchozího titulu s novými postavami, jiným tempem a částečně i hratelností.
Modifikovaný „planewalker“ místo geniálního vědce
Tentokrát se neujímáte role vědce jako v prvním díle, ale hrajete za Colea Greye, geneticky modifikovaného „planewalkera“ schopného přecházet mezi různými dimenzemi. Cole se připojuje k výzkumnému programu jako zoufalý muž poháněný jedinou myšlenkou: najít lék pro svou nemocnou dceru. Po výcviku a genetické modifikaci se ocitáte na palubě interdimenzionální lodi zvané Harvester, ze které jste vysílání do alternativních realit ve snaze nalézt bohatá ložiska Chernobylitu, která by následně byla těžena pro Colovu domovskou realitu.
Všechno se ale pokazí, když Harvester ztroskotá. Cole se stihne zachránit v únikovém modulu, ale upadne na devět měsíců do kómatu. Po probuzení se ocitá v zcela odlišné a nebezpečné alternativní realitě zóny. Nic už není jako dřív. A co hůř, nemá žádné zprávy o své domovské dimenzi, ani o své rodině.
Na Colovi je tak přežít v radiací a mutanty infikované vyloučené zóně, navázat kontakt se svou rodinou a najít cestu zpět domů. Nic ovšem není tak přímočaré, jak se může na první pohled zdát, protože hranice mezi realitami a dimenzemi může být neuvěřitelně tenká.
Co dává příběhu sílu, je právě osobní motivace. Nejde o záchranu světa nebo boj s velkým nepřítelem. Cole není spasitel. Je to člověk na dně, který musí pochopit, kde se ocitl, co se pokazilo a jestli vůbec má cesta zpět nějaký smysl. Vývojáři slibují nelinearitu a tedy i více možných konců finální hry.
FPS nebo 3rd person?
Již při oznámení Chernobylite 2: Exclusion Zone a ukázkách prvních screenů se rozbouřila debata o přechodu z FPS do 3rd person pohledu. Někdo byl nadšený, někdo zklamaný. Je tedy nutné jasně říct, že je to čistě na vás. Respektive můžete si vybrat, jestli budete hrát z pohledu první nebo třetí osoby. V tomto ohledu by se koncept dal přirovnat třeba ke Skyrimu nebo Oblivionu. Ze samotné hratelnosti v 3rd view je nicméně cítit jistáneohrabanost, a i když si dáte focus target na vašeho protivníka, je znát určitá křečovitost. Není to vyloženě špatné, ale chce to rozhodně vyladit. Je nicméně znát, že se jedná hlavně o FPS záležitost. Funkční to ovšem je, akorát nesmíte čekat, že půjde o souboje jako pro čistě 3rd person hry typu Zaklínač.
Avšak Chernobylite 2 není střílečka v tradičním slova smyslu. Je to kombinace survival akce, RPG prvků a taktické průzkumné strategie. Můžete si vybrat z několika buildů: od těžce obrněného Eliminatora, přes technického Emissaryho, až po Chernomancera, který manipuluje s anomáliemi. Jedná se o zlatý koncept RPG her, který je do titulu dobře implementován a dává možnost, abyste si hrdinu upravili dle svého preferovaného stylu.
Průchod,lépe řečeno základní hratelnost, se opírá o cyklus výprava na misi, sběr surovin (respektive materiálu, chcete-li) a návrat do základny. Vaše základna je centrem dění, které si průběžně budujete a vylepšujete s využitím nashromážděných zdrojů, ukořistěného vybavení, a také pomocí spojenců, které získáte na svou stranu.
Každá volba v průběhu hry má dopad. S kým spolupracujete? Koho pošlete na průzkum? Jakou zbraň si vezmete? Budete hodně zabíjet, nebo budete životy spíše šetřit? Zóna to vnímá a Zóna vám to vrátí. Boj je syrový, náročný a často nemilosrdný. Nepřátelé nejsou jen lidé, ale i mutanti a anomálie, které nelze porazit zbraněmi. Musíte přemýšlet, plánovat, přizpůsobovat se. Sluší se však férově zmínit, že AI má někdy své světlé chvilky, kdy reaguje opravdu perfektně a přesvědčivě, a jindy je prostě s prominutím „tupá až slepá“.
Černobyl jako na dlani
Zóna působí povědomě, ale v Exclusion Zone dostává nový rozměr. Vizuálně jde o jedno z nejdetailnějších ztvárnění Černobylu, jaké kdy herní průmysl nabídnul. Není to jen můj názor, ale názor, který se šíří meziherními kritiky a samozřejmě napříč herní komunitou. Scany reálných lokací, technologie Unreal Engine 5, fotogrammetrie a práce se světlem dodávají každé prasklině, rozpadajícímu se paneláku nebo odpadlému kusu zbroje pocit skutečnosti. Tentokrát ale Zóna není jen kulisa. Reaguje. Vznikají v ní časoprostorové trhliny, ve kterých se vám mění realita před očima. Právě tahle dynamika dává světu autenticitu i napětí. Nic není stálé a už vůbec ne bezpečné.
V tomto ohledu vývojáři překonali sami sebe z předchozího titulu. Navíc, pokud si můžete dovolit hrát na maximální detaily, dostanete pastvu pro oči. Ovšem tím se dostáváme k jednomu nešvaru, který je u her v předběžném přístupu poměrně častý, a nejinak je tomu i v tomhle případě. Jistě už tušíte, kam mířím. Ano, optimalizace je slabá a v určitých situacích jsou zde propady fps a horší vizualizace včetně grafických glitchů.
Jedním z nejdiskutovanějších aspektů hry je rozsah mapy. Zatímco původní Chernobylite sázel na menší zóny v rámci širší mapy, Exclusion Zone slibuje kompaktnější, ale hustěji zalidněné a živější prostředí. Vývojáři přiznali, že podle zpětné vazby hráčů je cílem vytvořit menší, ale komplexnější svět, ve kterém nebude docházet k hluchým místům, jako tomu bylo hlavně ze začátku po uvedení hry do předběžného přístupu.
Zóna se má podle plánu vývoje rozšiřovat v průběhu early accessu, a to zejména o nové lokace, frakce, příběhové linie a možnost „planewalkingu“ do dalších realit. V tomto ohledu se sluší pochválit přístup vývojářů, že si nestojí vyloženě za svým plánem, ale na základě zpětné vazby a diskusí s hráči několikrát změnili roadmapu a nebojí se udělat i velmi razantní změny jako právě v příkladu mapy. Také několikrát zdůraznili, že jim jde o to vytvořit skvělou hru. Předběžný přístup je otevřený ke sběru zpětné vazby, kterou tým aktivně analyzuje a na jejímž základě přidává nebo upravuje obsah.
Hudební doprovod je nenápadný, ale účinný, spíše atmosférický než melodický. Zvuky okolí, zadržený dech, vzdálené kroky nebo rušivé tikání dozimetrů dokážou vytvořit napětí i tam, kde se zdánlivě nic neděje. Bohužel se někdy stává, že je daná scéna bez zvuku nebo se zvukový efekt stane asynchronní třeba se střelbou. Neděje se to sice často, ale sem tam ano. Zajímavým detailem je, že když mají postavy nasazenou masku, jejich hlas se změní, působí tlumeněji a technicky zkresleně, což přidává na autenticitě. Tento aspekt je poměrně výjimečný a funguje skvěle. Nicméně, některé hlasy,lépe řečeno dabing, působí bez emocí, které by se v důsledku dané scény daly očekávat.
Na závěr je nutné připomenout, že Chernobylite 2: Exclusion Zone je v současnosti stále v předběžném přístupu, a proto se některé herní prvky či mechaniky mohou do vydání plné verze výrazně změnit.
Chernobylite 2: Exclusion Zone v aktuální podobě ukazuje, že návrat do Zóny může být stejně mrazivý a strhující jako před lety, tentokrát ale s novým hrdinou, jiným tempem a rozšířenými herními možnostmi. Silná atmosféra, fotorealistické zpracování prostředí a promyšlená kombinace survivalu, RPG a taktiky potvrzují, že The Farm 51 stále umí vtáhnout hráče do nehostinného, ale fascinujícího světa. Přesto nelze přehlédnout slabší optimalizaci nebo místy nevyrovnanou umělou inteligenci. Navzdory tomu se jedná o titul s obrovským potenciálem, který dokáže zabavit.
