Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 byl ostře sledovaným projektem. Nástupce legendárního RPG komunita očekávala dlouho, proto přišlo nadšení, když Paradox oznámil, že titul je skutečně ve vývoji, a byl zveřejněn první trailer. Záhy se však vývoj dostal do potíží a hru nakonec kompletně předělalo britské studio The Chinese Room, známé titulem Dear Esther. To zásobilo obecenstvo poměrně velkým množstvím informací. Z nich pak část komunity usoudila, že Bloodlines 2 přinese výrazné změny, a tyto změny byly opět jistou částí hráčů sledovány s obavami.
Tradice a inovace v upířím světě
Pokud hodnotíme Bloodlines 2 ve vztahu k předchozímu titulu z roku 2004, jedním z přístupů, který můžeme využít, je optika tradice a inovace. Bloodlines 2 totiž v jistých prvcích navazuje na práci Troika Games. Jedná se ovšem o podstatně modernější titul, což se nápadně projevuje na první pohled v grafickém zpracování. Původní Bloodlines běžely na dnes již značně zastaralém Source Enginu, zatímco Bloodlines využívají moderní Unreal Engine 5. Grafika je obstojná, byť některé textury mají nízké rozlišení a ve hře není ray tracing. Většina prostředí je obohacena množstvím detailů a Seattle má svou atmosféru, která mě strhla. Dále zde najdeme početné intertextuální reference (nejen slovní, ale i věcné), některé prvky příběhu připomínají příběh prvních Bloodlines.
Inovací je tu na druhou stranu také hodně. Co se týče žánru, Bloodlines 2 jsou jakousi směsicí akčního FPS a příběhové adventury. RPG prvky tu sice najdete, ale nejsou příliš výrazné. Jsou zde vedlejší úkoly, které můžete plnit o přestávkách mezi hlavními questy, ale je jich málo a hlavně jsou si jsou velmi podobné. Jejich splnění vám přinese hlavně zkušenosti (ze soubojů jich dostáváte velmi málo, z plnění úkolů podstatně více), případně spotřebitelné předměty a zásobu „rezonované“ krve. Volba klanu vás totiž neomezuje v tom, které schopnosti budete moci používat. Protagonistka, mocná upírka Phyre, která se po mnoha letech probudila z upířího spánku, se totiž musí zpočátku naučit pozapomenuté schopnosti. Schopnosti ze stromů dovedností vlastního klanu se učíte jen za zkušenosti. Jsou čtyři aktivní plus jedna pasivní, a pak máte jeden pasivní perk, k němuž máte přístup jen v rámci klanu. Schopnosti ostatních klanů se můžete naučit, ale jen na základě bodů získávaných z krve smrtelníků, jež má určitou rezonanci (sangvinická, melancholická a cholerická).
Upíři en noir
Ve hře sledujete dvě linky vyprávění: jednu v současnosti z pohledu Phyre, druhou ve dvacátých letech 20. století z pohledu malkavianského detektiva Fabiena. Ten se zároveň dostane do vaší hlavy podobně jako Johny Silverhand v Cyberpunku 2077. Nabízí vám tedy občas své postřehy a slouží jako (ne vždy zcela spolehlivé) vodítko. Přítomné události jsou tu doplňovány a vysvětlovány těmi minulými, přičemž čím dále v příběhu se dostanete, tím víc se spojují. Příběh je jednou z nejsilnějších stránek Bloodlines 2. Jeho tempo je zpočátku spíše pomalejší, přibližně v druhé polovině se však nabírá na spádu.
Střídání akčních a příběhových částí by nebylo problémem, jenže ty druhé působí často rozvlekle. Znalost angličtiny či jiného světového jazyka je zde nutná, protože mnoho pasáží je zde vyloženě konverzačních a pokud byste se ztráceli v tom, o čem je řeč, unikla by vám nejspíše pointa příběhu. Pokud hledáte čistou akci, Bloodlines 2 není ideálním titulem.
Hru tak nelze hodnotit z hlediska žánru, ale spíše z hlediska tématu. Tématem jsou upíři a detektivní příběh o Phyre, jejím tajemném znamení a Fabienovi. Pokud se dokážete vžít do své role, totiž že jste upír zkoumající Seattle, který se živí potají na nebohých smrtelnících, skrývá se ve stínech a snaží se udržet maškarádu, hru si užijete. Pokud hledáte (pouze) zajímavé souboje nebo budování postavy, budete spíše zklamáni.
AAA upíři
Za cenu 59,99 euro hra nabídne asi třicet hodin základní herní doby, pokud jí procházíte pomalu a nespěcháte do cíle. Je to hodně, nebo málo? V porovnání s původními Bloodlines je tu obsahu nejspíše více. V porovnání s moderními velkými RPG, jako je Assassin’s Creed, zase spíše málo. Jak jsem již řekl, hra se nedá čistě žánrově zařadit. Domnívám se, že autorům šlo o to postavit vás do role mocné upírky / mocného upíra a vtáhnout vás do děje, v němž se tajemství postupně odkrývají, ale nikdy plně nevyčerpají. Seattle je zajímavý na prozkoumávání, ale možnosti aktivit jsou omezené. Lov na smrtelníky se po čase může omrzet. Přesto hra dokáže v některých aspektech navazovat na původní Bloodlines a skrze modernizaci herních mechanismů oslovit dnešního hráče.
Pokud vás láká koupě Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2, nejprve si odpovězte na otázku, co od hry očekáváte. Jestliže na prvním místě RPG mechaniky či akci, poohlédněte se raději jinde. Jestliže upíří fantazii, mohu vám titul doporučit, pokud budete ochotni zkousnout jeho nedostatky.
