Cyberpunk 2077: život ve stínu korporací

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: CD Projekt Red

Cyberpunk 2077 poskytuje neskutečnou variabilitu herních stylů od hackujícího netrunnera, kterým byla moje první V (jméno hlavní postavy), přes různé Tracer buildy využívající implantáty zpomalující čas, jejich nabušené gore variace s katanou nebo brokovnicí, po techie buildy s puškami, jež magneticky urychlenou municí prostřelí stěnu. Pokud zrovna nehrajete jako skrytý netrunner, je boj plný adrenalinu a rychlé akce. O znovuhratelnost je postaráno. Levelovací systém Cyberpunku 2077 se svými pěti hlavními atributy a víc než stovkou perků poskytuje dost materiálů k min-maxování variant herních stylů do konce toho nejdelšího lockdownu.

Cyberpunk 2077 má skvěle vypracovaný systém herní ekonomie; pokud nebudete vyhledávat glitche nebo grindovat hodiny respawnující se gangstery, implantátů a modifikací je tolik a přinášejí tak výrazné bonusy, že až do konce hry budete stále toužit po výplatě z dalšího kšeftu. Ačkoliv je v Night City po skončení hlavního questu obsah na další desítky hodin, neužijete si jej, neboť vzrušení z boje rychle vyprchá. AI nepřátel je nízká, navíc od 30. levelu se V začne proměňovat v inkarnaci boha smrti a boj v k uzoufání nudný killfest.
Cyberpunk 2077 akce

Vizuální hostina 2077

Night City nabízí nepřeberné množství nádherného oblečení, které vám hra podstrkává v lootech a fashion shopech vždy ve stylu lokální subkultury. Můžete chodit v classy business obleku, převzít pouliční latino módu gangu Valentinos, nebo se obléct jako white trash patriot do polovojenského oděvu s našitými hvězdami a pruhy. Nejlepší ovšem je, že vlastnosti oblečení závisejí mnohem více na jeho modifikacích než jeho základních hodnotách, takže si můžete užívat styl, aniž byste tratili na bojových vlastnostech oblečení. Háček ovšem spočívá v tom, že se v Cyberpunku 2077 takřka nikdy neuvidíte, model pro pohled z třetí osoby není ani zdaleka funkční, zbývá vám tak náhled v inventáři a neohrabaný fotomód.

Cyberpunk 2077 je přelomovým dílem co do komplexnosti Night City. Běžně se v něm V pohybuje po tržištích plných živého ruchu se třemi úrovněmi, pouličním trhem se stánky s jídlem pod úrovní vozovky, balkony s dalšími obchody nad úrovní vozovky, jinde se k tomu přidávají střechy, podjezdy, nadchody, podchody a hlavně městské dálnice vysoko nad pouličním děním, které jsou stále ještě hluboko pod rušnými koridory korporátních vznášedel. Některé centrální oblasti jsou natolik zahuštěné, že prostá 2D minimapka spíše mate, a tak jsem se permanentně ztrácel. 

Pozornost k detailu, jeho bohatost je jednoznačně silnou stránkou Cyberpunku 2077. Na rádiu nesčetných modelů aut si sami nastavujete hudbu, takže brázdit ulice Night City je čirá radost. Na jedné motorce z Cyberpunku 2077 se dokonce můžete fyzicky projet. Nakonec nejlepším překvapením pro mne bylo množství jazyků, se kterými se setkáte, od ruštiny obchodních cestujících, japonštiny a španělštiny po haitskou kreolštinu. V takhle bohatém světě obzvlášť zabolí, že neexistuje prohlídkový mód cestování, kdy byste se na silnici jen zařadili do pruhu a automaticky jeli jako v Zaklínačovi 3. Takhle pořád musíte dávat pozor na cestu a nemáte vůbec kdy se kochat Night City.

Cyberpunk 2077 trh višňových květů

Cyberpunk příliš povolný svému otci

Věrnost k předloze Mikea Pondsmitha, která byla původně deskovou na styl Dračího doupěte, má neblahý dopad na svět Cyberpunku 2077. Cyberpunk jako deskovka poskytoval totiž nejen konzistentní mechaniku, ale bohužel i pevnou strukturu světa v duchu Blade Runnera. V mrakodrapech vládnou světu supermocné megakorporace, na ulicích bojují gangy, ale jedni se od druhých liší jen vzhledem a sférou vlivu, všem jde o to samé – biz, cash flow. Neexistuje politika, ideologie, jen boj o přežití a fasáda na odlišení. Utváření světa – skrze technologický vývoj a boj korporací – je zcela mimo lidský vliv. Výsledný svět je skrz naskrz statický, cynický a jediné smysluplné projekty postav tak mohou být privátní. Což mimořádně ztěžuje možnosti vztahu hráče ke světu a tvorbu smysluplného charakteru. ARPG zkrátka není film ani deskovka s přáteli.
Cyberpunk 2077 volba žít či zemřít

Pěkně se to ukazuje na tematice, kterou takový svět ponechává hlavnímu příběhu. První kapitola hlavního příběhu je ve znamení tématu slávy a přežití, druhá modifikuje přežití na téma úniku, protože v Night City se pořádně žít nedá. Úniku z Night City do divočiny, do kyberprostoru a nakonec ze světa Cyberpunku 2077 vůbec – smrt. To jsou čtyři konce, které vás čekají. Ani tak moc nezáleží na tom, jakým způsobem se pokusíte přežít, otázka zda využít služeb korporace nebo gangu není příliš závažná. Dokonce Cyberpunk 2077 utíká před tíhou volby i tím, že všechny kšefty, které dostáváte, jsou morálně nezávadné – není tu žádné menší zlo. Přežíváte, svět je jaký je a V bere, co dostane, jít nad to by narušilo cynického ducha Night City.

Cyberpunk 2077 Johnny Silverhand

Johnny aka Keanu Reeves je bohužel sám

Jediná postava, která se v Cyberpunku 2077 snaží realizovat dobrý život a hází do vašich nezáživných rozhodnutí trochu vidle, je Johnny Silverhand, digitální psyché, jež V doprovází a vše komentuje. Jeho komentář dává všem událostem význam z perspektivy zmateného egomaniaka, jenž se rozhodl bojovat proti korporacím, tečka. A taky za nové hodnoty – což je ovšem tak vágní, že je jeho charakter spíše chaotický než komplexní. Pokud mu pomůžete, tak oslabíte jednu mocnou korporaci, na jejíž místo se derou další, to je všechno.

Všechny ostatní postavy, jež potkáte ve vedlejších příbězích, sice také narušují cynický obraz města businessu bez přátel, ovšem za ničím pořádně nestojí, nemají vnitřní rozpor, jsou jednoduché. Chtějí hlavně žít, utéct a maximálně se z osobních důvodů pomstít. Ke vší smůle se jejich osudy ani nijak nekříží, dokonce až do té míry, že i když můžete navázat romantický vztah s každou z nich, nemůže na vás dopadnout váha volby s výjimkou bisexuálních V, protože partner je určen volbou vašeho pohlaví a sexuální orientace.

Cyberpunk 2077 Judy

Night City - město opatrnického vypravěče

I když přijmeme zoufalý nihilismus Night City jako právě to, co má hráč nasát, tak i to důsledný cynismus všech postav ztěžuje. Není totiž co zpochybnit, ironizovat, odhalit. Obzvlášť tím trpí zajímavé vedlejší příběhy, které se vždy skončí cynickou zkratkou, než aby hráče vrhly do problematického tématu. Navíc tím, že postavy za ničím nestojí, se tak ani nemohou smát samy sobě. Všichni, všechno i Johnny je k uzoufání vážné – vlastně se nikdo v Cyberpunku 2077 nesměje.

Cyberpunk 2077 město úsvit
GP uvozovky

Cyberpunk 2077 selhává jako role playing game, i když život v cynickém Night City je působivou zkušeností. Volby, které činíte, mají minimální váhu. Postavy nejsou výrazné. Zato je Night City neskutečně nádherným a komplexním otevřeným světem, který takřka nesnese srovnání. Jako akční hra má Cyberpunk 2077 své mouchy, ale zážitek z boje je strhující a mnohotvárný. Všeobecně jde o velmi dobrou hru, kterou je škoda nechat ležet ladem, ačkoliv je možná lepší počkat na patche do jara. Vzepřít se Miku Pondsmithovi, byl by Cyberpunk 2077 zázračným dílem.

Recenzi napsal a obrázky vybral pro Gaming Professors Jan Adamec.

Klady

vizuálně úchvatné
vzrušující a mnohotvárný boj
detailní a komplexní svět

Zápory

rozhodnutí mají minimální dopad
příliš jednoduchý boj na vyšší úrovni
nedotažené charaktery a vedlejší questy
minimum možností, jak se kochat vizuální stránkou
bez závažných voleb
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn