Mehrán je ten typ člověka, s nímž se nechcete dostat do křížku. Urostlý a permanentně zamračený. Uvnitř té hory svalů se však skrývá citlivá duše. Ve službách šáha byl Mehrán brutální a dopustil se spousty krutostí. Změnila jej až láska. Opustil řady hrdlořezů a žil pokojným životem farmáře, co se dojemně stará o malou dcerku. Jeho válečnické instinkty se znovu probudily, když šáhovi lidé tuto idylku rozbili vraždou Mehránovy ženy a únosem jeho dcery. Zhruba taková je premisa starosvětsky pojaté íránské rubačky Blood of Mehran, v níž se misí přímočarost starších dílů God of War se stealth pasážemi v duchu Assassin’s Creed. Jak ale tato indie hra obstojí v dnešní nelítostné konkurenci? Pojďme se na to podívat.
Nakoukání do íránské kultury
Blood of Mehran je dílem malého studia Permanent Way, které má za sebou již kladně přijatou adventuru The Land of the Magnates. Vývojářský tým sice sídlí v Turecku, ale v úvodních titulcích uvidíte prakticky samá perská jména. Íránské kulturní vlivy nakonec jasně prostupují celou hrou a slouží jako vítané ozvláštnění. Írán má potenciál stát se jedním z pilířů videoherní scény na Blízkém východě, ale jeho trh zatím dusí jak přísná domácí cenzura, tak především západní sankce odstřihávající tamní vývojáře od klíčových softwarových nástrojů i distribučních platforem. Pokud se nemýlím, podobně ambiciózní (de facto) íránská akční hra se k západním hráčům nedostala od dob diptychu Garshasp.
Prostředí Íránu je přitom natolik neokoukané a nevytěžené, že slouží jako zajímavý prvek i ve chvíli, kdy je využíváno spíše jako kulisa. Zatímco zmíněná dvojice her o drakobijci Garšáspovi sahá pro inspiraci až do staré íránské mytologie zrozené mnoho staletí před počátkem našeho letopočtu, Blood of Mehran je zasazen do zjevně modernějšího, byť blíže neurčeného období. Užití charakteristického zahnutého meče šamšíru, absence střelných zbraní a naopak přítomnost safíovských architektonických prvků by mohla napovídat, že se pohybujeme zhruba někde mezi 12. až 16. stoletím, nicméně tvůrci zjevně neusilovali o historickou autenticitu. Blood of Mehran se zkrátka odehrává v polomytickém, neurčitém orientu s výraznými perskými estetickými prvky.
Spousta nepřátel i problémů
Tvůrci se snažili udělat herní prostředí pestré, takže v Mehránově těle postupně procházíme vězeňskými kobkami, bažinami, spletitými městskými uličkami či zdobeným palácovým komplexem. A mezitím se občas proháníme na koni krajinou. Také hratelnost je zpestřena jednoduchými puzzly či třeba střelbou z balisty, ale opírá se především o boj a stealth. Zda budeme postupovat kradmo, nebo se proti nepřátelům vrhat s válečným řevem na rtech, si nevybíráme sami, protože jednotlivé lokace jsou vyloženě navržené podle preferovaného stylu hraní. Na nejnižší obtížnost je ale často možné ze stealthu přejít rovnou do souboje, protože Mehrán si poradí i s velikou přesilou.
O bojovém systému mohu říct zhruba to, co vlastně platí pro hru jako celek. Má zábavné jádro, ale potřeboval by ještě obrousit a odjehlit hrany. Zážitek je tak značně nevyrovnaný. Byly chvíle, kdy jsem byl do Blood of Mehran upřímně ponořený, ale taky chvíle, kdy došlo na pár rage quitů následovaných touhou hru smazat a už se k ní nikdy nevracet. Vývojáři přichází se solidní paletou nepřátel, kteří se od sebe liší vizuálně i funkčně (máme tu klasické šermíře, lučištníky, vrhače kamení a bomb, nebo dokonce oživlé nemrtvé) a dovedou vymyslet pro hráče zajímavé výzvy. Na straně druhé hra obsahuje několik neuvěřitelně frustrujících difficulty spiků a příliš často sází na to, že hráče prostě zavalí hordami nepřátel, jejichž hromadné útoky mu dají jen minimální okno pro vlastní obranu.
Mečem a šípem
Pestrost na straně nepřátel se bohužel nezrcadlí v pestrosti dostupných zbraní. V zásadě máte k dispozici jednoruční meč, meč se štítem (ten je nutný k odrážení útoků šípy a kamením), dvojici mečů a k tomu ještě vlastní luk. Každou z těchto zbraní můžete vylepšovat a odemykat si k ní speciální útoky i komba. Ty jsou však téměř identické pro všechny varianty mečů, přesto se pro každou z nich musí odemknout zvlášť.
Radost z boje kazí také technická neohrabanost. Rád hraji na gamepadu, ale s jeho využitím je míření lukem podobně necitlivé a humpolácké jako v těch méně zdařilých hrách z éry PlayStationu 2. Některé náročnější lučištnické pasáže jsem tak musel zahrát na myši, byť ani ta není dostatečně precizní. Při navigaci v chumlu protivníků se také Mehrán občas chová jako opilý a často zaútočí na jiného zloducha, než jste chtěli, což může být v náročnější druhé půlce hry chybou s fatálními následky. Příliš přesná není ani detekce zásahů. To, že jasně vidíte svůj šamšír projít tělem protivníka, rozhodně neznamená, že mu klesne zdraví. Naštěstí nad sebou všichni mají malý healthbar, který vám dává indikaci, jak si v líté šermovačce zrovna vedete.
Zase ten Unreal…
Tvůrci z Permanent Way svou hru postavili na Unreal Enginu 5, který je pro podobně malé týmy poněkud ambivalentním sluhou. Na jedné straně naráží na klasické problémy s výkonem a plynulostí, na straně druhé poskytuje mocné nástroje, díky nimž může Blood of Mehran chvílemi vypadat až jako dvouáčková produkce. To se možná proti vývojářům obrátilo, neboť mnozí hráči z promo materiálů nejspíš očekávali daleko robustnější technické parametry a teď jsou konsternovaní glitchi, pády do Windows, neohrabanými animacemi a podprůměrným dabingem. Mimochodem, je škoda, že nejde nezávisle zvolit jazyk dabingu a titulků, takže v perštině si pro autentičtější atmosféru zahrají jen ti, co tento jazyk skutečně ovládají.
Chcete vědět, zda se vám bude Blood of Mehran líbit? Představte si, že se právě píše třeba rok 2002 a vy před sebou máte přímočarou a lineární akční hru od polských či ruských vývojářů. Takovou, co nepřináší nic vyloženě originálního a nedosahuje technických kvalit, na které jste normálně zvyklí, ale zároveň není vyloženě špatná a dovede zaujmout svou atmosférou a neokoukaným prostředím. Přesně taková je i tato íránská rubanice. Pokud máte rádi oldschoolové hack and slash hry, snesete trochu toho janku a rádi objevujete tituly z méně populárních herních destinací, zkuste jí dát šanci.
