Je to již deset let, co se s vydáním headsetu Oculus Rift otevřela současná éra zájmu o virtuální realitu. Během té doby vyšly dvě ikonické hry, podle nichž se poměřují ty ostatní a které slouží jako reprezentanti dvou hlavních větví, jimiž se VR tituly vydaly. Tou první je samozřejmě Beat Saber, zastupující jednoduché, ale chytlavé a vnitřně důmyslné casual hry, a tou druhou Half-Life: Alyx, který představuje vrchol blockbusterového AAA hraní, jež přitahuje nové hráče a je atraktivní (skoro) pro každého. Právě těch větších a ambicióznějších her se nám pro virtuální realitu nedostává tolik, kolik bychom si přáli. Přesto Alyx získala několik překvapivě kompetentních vyzyvatelů z řad indie vývojářů. Často zmiňovaná je dvojice sandboxových her Boneworks a Bonelab. Nejblíže filozofii série Half-Life má nepochybně vynikající Vertigo Remastered a jeho ještě lepší pokračování Vertigo 2. A nyní je tu další vyzyvatel. Jmenuje se Of Lies and Rain.
Jako filmová arkáda
Vybavujete si ještě počítačový svět z filmového Trona nebo třeba Questworld z výborného (a u nás pohříchu přehlíženého) seriálu Skutečná dobrodružství Jonnyho Questa? Právě do takového digitálního světa malé italské vývojářské studio Castello zasadilo svou vydařenou střílečku ARK and ADE, v níž hráč bojuje proti umělé inteligenci ADE. Of Lies and Rain je zasazeno do stejného fikčního univerza a slouží jako příběhově mnohem bohatší prequel ARK and ADE. Probouzíte se v havarovaném vlaku jako hrdina s amnézií, který zatím netuší, kdo je a co se kolem něj děje. Na to samozřejmě budete postupně přicházet.
Hra má spíše volnější tempo a odehrává se ve dvou odlišných, byť propojených světech. V materiálním světě se Of Lies and Rain chová jako skromnější Half-Life: Alyx kladoucí důraz na průzkum, překonávání fyzických překážek a řešení hádanek. Občas se také musíte utkat s kybernetickými organismy. Abyste ale mohli manipulovat s některými stroji, potřebujete se připojit do Světa dat. Ten se vyznačuje vektorovou grafikou inspirovanou arkádovými automaty z 80. let (vzpomeňme například Tempest od Atari) a výrazně tak připomíná již zmíněné ARK and ADE. Datový svět je de facto akční skákačka z pohledu první osoby.
Zdroj: Castello
Přeskoč, vyřeš, ale nestřílej
Moje zkušenost říká, že kvalitní hru pro virtuální realitu od generického janku rozeznáte během pár minut hraní podle dvou hlavních faktorů – pohodlnosti ovládání a způsobu interakce s prostředím. Obojí je pro plnohodnotný zážitek extrémně důležité a s obojím mívají slabší vývojáři potíže.
Tímto testem vývojáři z týmu Castello prošli s vyznamenáním, protože Of Lies and Rain se ovládá skvěle a snese srovnání s Vertigem 2 i se samotným Half-Life: Alyx. Obzvlášť povedená je mechanika lezení a protahování se různými škvírami. Můžete také brát do rukou různé předměty a manipulovat s nimi, přičemž se chovají odlišně v závislosti na své hmotnosti.
O něco slabší je střelba. Nepřátelé snesou docela dost zásahů, nepatří k těm úplně nejzábavnějším (často narazíte na drobné, mrštné „pavouky“, což je přesně ten typ protivníků, který milovníci akčních her nemají rádi) a ze střelby nemáte dostatečně uspokojující pocit. V tomto ohledu je hra mnohem fádnější než Alyx, kde jsou přestřelky plné vzrušení a adrenalinu. Na druhou stranu ovšem Of Lies and Rain není primárně střílečka, což váhu této výtky snižuje.
Zdroj: Castello
Neříkej hop…
Střídání potemnělého, postapokalyptického fyzického světa s kybernetickým Světem dat funguje jako antidotum proti stereotypu, ale ne úplně dokonale. Prostředí obou světů vypadá pořád víceméně stejně a poměrně rychle se okouká. Speciálně Svět dat pak umí být docela frustrující, zvláště ve skákacích pasážích.
Pohybujete se v něm pomocí velmi dlouhých, plynulých skoků, které částečně korigujete speciální zbraní. Jelikož se volným prostorem vznášíte pomalu a máte výraznou setrvačnost, bývá někdy těžké správně odhadnout sílu skoku. Když už podesáté spadnete a začínáte úroveň znovu od začátku, mnoho radostného nadšení do dalšího hraní věru necítíte.
Hra vás také motivuje k pečlivému průzkumu prostředí, kde kromě zásob a logů posunujících příběh nacházíte i speciální kostky zvané GPU. S jejich pomocí můžete výrazně upgradovat zbraně a vybavení, takže se jejich hledání vyplatí. Často je to ale tak, že právě GPU jsou jediným skutečným důvodem, proč se do průzkumu vůbec pouštět. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že tato mechanika slouží především k umělému prodlužování herní doby, která přitom na VR titul není vůbec špatná. Počítat můžete zhruba se sedmi až osmi hodinami.
Zdroj: Castello
Máte rádi fyziku?
Po technické stránce dopadlo Of Lies and Rain velmi slušně. Pokud překousnete určitou monotónnost prostředí a záměrně omezenou paletu barev, dostane se vám technicky kompetentní hry, která na počítači vypadá velmi dobře. Textury by možná mohly být ostřejší a kvalitnější, ale ve virtuální realitě se každý volný gigabajt paměti hodí.
Verzi pro Meta Quest 3 jsme netestovali, ale podle dostupných videí kupodivu nevypadá o tolik hůř než verze pro PC a překonává tak většinu konkurence na této platformě.
Je ovšem možné žehrat na to, že hra nevyužívá plně možnosti relativně pokročilé simulace fyziky. Okolní předměty například nelze používat jako zbraně. Nemůžete jimi mlátit nepřátele po robotických chapadlech nebo je po nich házet. Tedy, dělat to sice můžete, ale nedočkáte se žádné reakce. Vadilo mi také, že z plošinek, po nichž se pohybujete v materiálním světě, nikdy nejde jednoduše seskočit. Lze pouze slézt na vyznačených místech. To je na jednu stranu výhoda, protože nikde omylem nespadnete, ale někdy je to zbytečná otrava: místo prostého seskoku z půlmetrové výšky musíte hledat cestu kamsi k žebříku.
Of Lies and Rain je ambiciózní a po technické i designové stránce velmi kompetentní VR titul. Nejvíce si ho užijí fanoušci, kterým chybělo něco, co by se svou povahou blížilo Half-Life: Alyx nebo diptychu Vertigo. Ovšem s dodatkem, že Of Lies and Rain je spíš o průzkumu a interakci s prostředím než o akčním zážitku. Pokud vám svědčí pomalejší tempo a dystopická atmosféra, měli byste se o tuto hru od společnosti Castello nepochybně zajímat.
