Když se mladá žena zamiluje do dvoutisíciletého upíra, pradávného boha nebo mocného vládce podsvětí, většina čtenářů se ani nepozastaví nad tím, že mezi nimi zeje věková propast širší než Grand Canyon. Jakmile se však příběh přesune do reálného prostředí a místo nesmrtelné bytosti dostaneme obyčejného člověka, najednou se z age gapu stává téma, které budí silné emoce. Právě do těchto vod se rozhodla zamířit česká autorka Tess M. Puffrová ve své dark romance novince Kdo chytá v lese.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Distributor:
Doporučený věk:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Tess M. Puffrová
Michaela Dopitová
Red
Knihy DobrovskýKnihy Dobrovský
12+
416
černobílý
brožovaná s ořízkou
červen 2026
978-80-277-7569-9
9788027775699
první
Zdroj: Knihy Dobrovský
Na úvod by byla obrovská chyba myslet si, že jde pouze o romantiku s věkovým rozdílem. V jednu chvíli totiž čtete milostný příběh ženy, která se snaží postavit na nohy po nepovedeném manželství; o pár stran dále sledujete vyšetřování záhadné smrti; pak se za domem začne plížit stalker s červeně svítící maskou a později se ocitnete na střední škole, které vládnou čtyři teenageři připomínající spíše filmové hvězdy než běžné studenty. Veškeré motivy do sebe zapadají s překvapivou samozřejmostí a každá jednotlivá vrstva příběhu podporuje tu druhou, čímž vytvářejí celek fungující zatraceně dobře.
Už víckrát ne
Eleanor, které (takřka) všichni říkají Ela, přijíždí se svou čtyřletou dcerkou do maloměstečka Creekside s jasným plánem: začít znovu. Po rozvodu, letech zklamání a dlouhém období, kdy dávala samu sebe na poslední místo, chce konečně obrátit list. Nastupuje jako učitelka angličtiny na místní střední škole a snaží se přesvědčit sama sebe, že právě tady by mohla začít lepší život. Jenže Ela si nové bydliště nevybrala náhodou. V Creekside žila její nejlepší kamarádka, kterou nedávno našli mrtvou. Policie případ uzavřela jako sebevraždu, ovšem Ela tomu nevěří. Tyto pochybnost ženou hlavní hrdinku kupředu i ve chvílích, kdy by bylo mnohem jednodušší zavřít oči a přijmout oficiální verzi událostí.
Kdo chytá v lese není detektivka, kde by hlavní hrdinka běhala po městě a vyslýchala každého souseda. Ela si nejprve musí zvyknout na nové prostředí, do toho zvládat práci, péči o dítě i vlastní emoce s dozvuky rozvodu, díky čemuž působí celé pátrání mnohem uvěřitelněji. To s sebou však nese jedno úskalí: rozjezd je pomalejší. Chvíli zkrátka trvá, než se všechny figurky rozmístí na šachovnici a než se děj naplno rozjede. Ovšem jakmile se příběh překlene přes pomyslnou hranici, už se nedá zastavit.
Lepší je být lovec než kořist
Ela je nesmírně lidská hrdinka. Je unavená a občas pochybuje sama o sobě. Její potřeby dlouhé roky ustupovaly do pozadí, sny se odkládaly na později a touhy se stávaly nepodstatnými. Když manželství skončilo, zůstala po něm žena, která si už skoro nepamatovala, jaké je být chtěná a jaké to je, když vás někdo skutečně vidí. Proto romantická linka nestojí jen na fyzické přitažlivosti, což je dle mého jeden z nejsilnějších motivů celé knihy. Ela symbolizuje manželky a matky, které tu vždycky jsou pro rodinu i okolí, ale málokdy sami pro sebe. I ony si zaslouží být svým způsobem sobecké.
Školní prostředí však u mě byla trefa do černého, což říkám jako člověk, který sám působí ve školství. Možná z toho důvodu jsem dokázala až na osobní úrovni velmi dobře chápat frustraci, kterou Ela zažívala v nové práci. Snad každý učitel si přeje vybudovat zdravý respekt a mít pocit, že jeho práce má smysl. Jenže realita bývá úplně jiná. Občas člověk narazí na rebely, kteří zkouší hranice, a přesně těmi jsou Fletcher, Jordan, Carry a Stonewood: čtyři oprsklí studenti, kteří si ze školy vytvořili vlastní hřiště. Ela bohužel udělala tu stejnou chybu jako mnoho lidí před ní a představila si je jako děti. Jenže oni už jimi dávno nejsou a tento „detail“ hraje v příběhu mnohem větší roli.
Musím přiznat, že jsem si ty čtyři grázlíky zpočátku trochu pletla. Při častém střídání jmen a příjmení jsem zkrátka měla menší problémy si všechny správně zařadit. Nakonec to ale nebyl tak velký problém hlavně proto, že jeden z nich si vaši pozornost ukradne prakticky okamžitě.
Zdroj: Knihy Dobrovský
Jak něco tak špatného může chutnat tak dobře?
Drew Fletcher vás bude fascinovat a rozčilovat zároveň. Kdykoliv se objeví na scéně, znamená to problémy. Má diagnózu, a tou jsou peníze. Vyrostl v přesvědčení, že většina překážek se dá odstranit známostmi, vlivem nebo prostým nátlakem, čímž z něj vyrostl člověk, který slovo „ne“ jednoduše odmítá přijmout. Neuznává totiž hranice, pravidla ani autority. Když si něco usmyslí, jde si za tím nehledě na následky… asi netřeba blíže specifikovat, jaká učitelka v pouzdrové sukni, halence a s červenou rtěnkou upoutá jeho pozornost. Drew však není jen rozmazlený boháč. Ano, je extrémně manipulativní a posedlý sociopat, ale to nejsou všechny vrstvy jeho osobnosti.
I když čtenář začne chápat, proč je takový, jaký je, neznamená to, že mu musí všechno odpustit, ale začne mu aspoň trochu rozumět. Romantická linka je bezpochyby jedním z nejdiskutovanějších prvků celé knihy. Vztah mezi učitelkou a studentem bude vždycky vyvolávat určitou averzi, a když k tomu přidáte věkový rozdíl, dostáváte se na tenký led. Tess M. Puffrová se nebála jít proti proudu. Age gap totiž není jen marketingová nálepka, ale součást dynamiky i konfliktů mezi postavami. Ela má za sebou manželství, rozvod, mateřství i řadu životních zklamání a Fletcher je naopak mladý muž, který si myslí, že mu svět leží u nohou.
Na první pohled by to nemělo fungovat, ale to erotické napětí mezi nimi se jednoduše nedá ignorovat. Holt zakázané ovoce chutná nejlépe. Explicitních scén není mnoho, ale díky tomu nepůsobí lacině… i když by mi nevadilo, kdyby autorka trochu více popustila uzdu fantazie. Jsem zvrácená? Asi trochu ano. Ela ovšem není od první chvíle bezhlavě zamilovaná, snaží se zachovat chladnou hlavu i jasné hranice. Jenže city mají jednu nepříjemnou vlastnost: dokážou ignorovat logiku. Ela si velmi dobře uvědomuje, co by mohla ztratit, ale po letech začíná cítit něco, co už v sobě dávno pohřbila: touhu, vzrušení i pocit, že je pro někoho středobodem vesmíru. Tomu prostě nelze odolat.
Pořád si odmítáš přiznat pravdu
Přestože je romantická linka výrazná, neméně důležitý je motiv stalkera s červeně svítící maskou, který postupně narušuje hranice bezpečného prostoru. Autorka si dává záležet na budování atmosféry a nepotřebuje šokovat. Vytváří naopak postupně sílící neklid, kdy víte, že něco není v pořádku, ale nedokážete přesně pojmenovat co. Před čtenářem tak stojí hned několik záhad najednou a kniha vám neustále předhazuje nové indicie, ale nikdy ne tolik, aby vám dovolila složit celý obraz příliš brzy. Když už si myslíte, že máte všechno vyřešené, objeví se další informace a vaše teorie se rozsype jako domeček z karet.
Například v knize Lights Out: Posedlá se rovněž objevuje stalker a určitá kriminální linka, ale ta působí jako dodatečně přilepená součást příběhu, zatímco v Kdo chytá v lese je tajemství přítomné od samého začátku.
Velmi mě bavily postavy. Autorka si dává záležet na tom, aby nikdo nebyl pouze dobrý, nebo pouze špatný. Velmi často jsem během několika kapitol měnila názory na konkrétní aktéry. Jednou jsem postavě věřila, o pár stránek později byla první na mém seznamu podezřelých. Pak se objevila nová stopa a zase jsem jí začala fandit. Přesně tak fungují skuteční lidé. Nikdy nevíte, co se odehrává v jejich hlavě, co si nesou z minulosti ani proč reagují tak, jak reagují. Kdo chytá v lese tak připomíná, že lidské chování bývá často jen odrazem ran, které nejsou na první pohled vidět.
Také motiv mateřství je důležitý, aniž by si bral hlavní slovo. Ela je totiž hlavně máma, což jí neustále připomíná, že některá rozhodnutí neovlivňují pouze její vlastní život. Autorka mateřství nijak nepřikrášluje a ukazuje jeho krásné stránky, ale také únavu, frustraci a nekonečné povinnosti, které s sebou přináší. Přestože malá Elis občas dokáže mamince pořádně zatopit, příběhu ve výsledku dodává další emocionální rozměr. Tess M. Puffrová umí krásně pracovat s češtinou i slovní zásobou, díky čemuž se kniha čte lehce a velmi příjemně. Jakmile se jednou naladíte na její vlnu, nedokážete ji odložit, dokud nepřijde poslední věta.
Jenže závěr to utnul příliš brzy. Po všech těch emocích a cestě, kterou si postavy prošly, jsem měla pocit, že by si zasloužily několik stránek navíc. Možná je to vlastně ta nejlepší výtka, jakou může čtenář knize dát. Když totiž po dočtení chcete víc, znamená to, že jste si příběh skutečně zamilovali. I když má pomalejší rozjezd, chvíli jsem tápala ve čtveřici studentů a některé části detektivní zápletky se daly částečně odhadnout dopředu, kniha Kdo chytá v lese mi připomněla, proč mám ráda české autory plující tak trochu proti proudu.
Některá tajemství by možná měla zůstat pohřbená a některé červeně zářící masky by bylo rozumnější ignorovat. Jenže pak by Ela nikdy neodhalila pravdu, a kdybych já tuto knihu neotevřela, přišla bych o jeden z nejzajímavějších českých romantických thrillerů, které se mi letos dostaly do rukou. Kdo chytá v lese je totiž zářným důkazem, že někdy stačí jedno malé městečko, pár dobře skrytých tajemství a někdo, kdo se před vámi odmítá schovávat.
