Dílo studia Randwerk jménem ABRISS – build to destroy je stále v předběžném přístupu, přesto je to už hotová hra, již bude do budoucna čekat jen rozšiřování a úpravy. Takto například vznikaly i tituly jako Vampire Survivors nebo momentálně pravidelně aktualizovaný Paradise Lust. ABRISS – build to destroy je ale zaměřený na úplně něco jiného než předchozí zmíněné hry. Musíte vybudovat konstrukci, jež bude schopna zničit svůj cíl.
Princip hry je zničit postavené nebo si postavit ke zničení
Na obrazovce hlavního menu najdete dvě možnosti, kampaň a sandbox. Každá vás zavede na jiné dobrodružství. V kampani najdete mise. Každá se skládá ze sedmi kol, v nichž máte jasný úkol, a to konkrétně zničit bílé jádro. V každém kole dostanete nápovědu, která vám pomůže pochopit, jakou nejsnazší cestou ono jádro zničit.
Prakticky se každá část skládá z toho, že musíte na sebe poskládat kostky, jichž máte omezené množství, obelstít gravitaci, jež je ve hře až neuvěřitelně důležitá, a nechat kupříkladu spadnout váš konstrukt na jádro, čímž bude zničeno. Hra se samozřejmě stupňuje, každé kolo je složitější než to předchozí a donutí vás zamyslet se nad cílovým zničením jiným způsobem. Navíc se hra „koření“ postupem v misích. Ke kostkám například přibudou bomby, lasery nebo kanóny. Nutno podotknout, že ke zničení jádra existuje více cest, ale cíl je vždy jen jeden, zničit jej. Nečeká vás žádný příběh, žádné hodnocení, žádná linka. Každé kolo je postavit a zničit, nic jiného.
To sandboxová část je z mého pohledu zajímavější a pro běžného hráče i lepší výplň volného času. Sandbox totiž slouží jako simulátor, kde si vy sami můžete utvořit misi, případně si ničit jednotlivá jádra různými způsoby jen pro zábavu. Můžete si to vyložit jako nepovinný trénink ke kampaňovým misím nebo jako budovatelskou strategii, jež vás jako budoucího potenciálního architekta může vždy posunout dál a donutí vás zamyslet se nad věcmi trošku jinak než v běžných simulátorech.
V ABRISS – build to destroy si klidně postavte i trebuchet
Různorodost jednotlivých misí je zpochybnitelná, nicméně styl, jakým vždy svůj cíl budete ničit, je čistě na vás. Kampaň vám vždy dá přednastavené množství materiálu, jež budete moci použít, a je jen na vás, jestli to zkusíte na jeden zátah, nebo nadvakrát nebo třikrát. Jedno určitě zakusíte. Celá hra by se dala v tomto případě definovat jako pokus/omyl. Klidně si jednu misi zahrajete padesátkrát, protože jste špatně propojili kostky, nevhodně umístili bombu, anebo mé oblíbené, nezajistili kanón.
Určitá komplexita jde vidět především v ničení a kombinování materiálů. Pokud máte možnost, klidně využijte panty a s pomocí rotátoru udělejte jeřáb. Dobře položte bomby a udělejte řetězový výbuch nebo postavte větší horu, kterou můžete nechat spadnout na cíl, případně budete-li moc, vybudujte trebuchet, jenž hodí bombu přímo do jádra. Jedno je jisté, stále vás to bude stát hromadu nervů, a to především, když budete chtít získat achievementy.
Těch je momentálně ve hře sice jen čtyřicet pět, protože ABRISS – build to destroy nemá žádný příběh, ale nenápadně vás titul tlačí, ať se je pokusíte nasbírat za každou cenu. Nejhorší na tom asi je, že se mu to daří. V prvních minutách jich posbíráte hned deset, najednou jste namlsaní a nemůžete přestat, protože i když vaše nervy jsou nadranc a hrajete jednu misi stále dokola, nemůžete si pomoci a budete to zkoušet znovu a znovu, jen abyste dostali tu jednu jedinou odměnu.
Ovládám si svůj svět myší a užívám si každý boom
Jediné, co ke hře potřebujete, je myš. Pravým tlačítkem materiály odstraňujete, levým vybíráte a pokládáte. Místo rolování naopak točíte s kamerou, abyste měli dostatečnou přehlednost ve hře a mohli si kontrolovat vzdálenost k cíli. Zajímavostí také je, že můžete kdykoliv mapu restartovat nebo vyčistit teritorium od zničeného materiálu. Hra se vám snaží jít co nejvíce na ruku a v tomto případě vám ta ruka stačí jen jedna.
Zábavný je i vizuál. Ten je místy sice nepřehledný během stavění, ale závěrečná podívaná vždy stojí za to. Nazval bych to efekt padajícího domečku z karet. Je až návykové se dívat, jak se před vámi bortí ať už vaše stavba, nebo ničené jádro. Nehledě na efektivní výbuchy, střelbu z kanónů, poletování laserů nebo další hromadu efektů, které si musí každý užít. Celý proces rozpadu je navíc krásně plynulý a nabízí i možnosti znovuspuštění. Za toto tvůrcům velmi děkuji.
Se zvukem je to v ABRISS – build to destroy složitější. Hra totiž obsahuje jednu pevnou, temnou a řekl bych až hororovou smyčku, jež má jediný úkol – neustále vás držet v pozoru, i když se vlastně nikdy nic nestane. Jedna ohromná temná basa, nic víc, nic míň. Ostatní zvuky ve hře, ať už vrčení laseru, nebo výbuch bomby, jsou zpracované velmi dobře a i hudba do titulu velmi dobře zapadá.
ABRISS – build to destroy není čistě simulátor v pravém slova smyslu. Skutečně bych ho přirovnal nejblíže k Fireworks Manii. V tomto případě se jedná o jednu velkou vizuální noční můru pro architekty, kteří se musí třást hrůzou, jak jejich výtvory padají do neznáma. Přesto je titul přesně to, co nabízí ve svém popisku, tedy budovatelská ničitelská hra, jež vás donutí zapnout mozek, abyste dokončili destrukci vašeho cíle.
