Přemýšleli jste někdy o tom, zda můžete věřit svým vzpomínkám? Co když všechno, co jste kdy zažili, byla jen jedna veliká lež? Co když nejste tím, za koho se považujete? Stejnými otázkami se zabývá psychologický thriller Alfred Hitchcock – Vertigo. Tento titul představuje společnost Pendulo pod zastřešením distributora Microids.
Jedná se o filmovou adaptaci?
Dříve než se pustíme do recenze, je důležité upozornit, že se nejedná o přímou adaptaci stejnojmenného filmu z padesátých let. Sami vývojáři uvádějí, že jde o poctu jednomu z nejlepších spisovatelů a režisérů, Alfredu Hitchcockovi. Ve filmu sledujete příběh policisty, který se zamiluje do ženy, již má sledovat. Naproti tomu v Alfred Hitchcock – Vertigo sledujete spisovatele, který má v životě docela smůlu.
Můžeme věřit své mysli?
Na první pohled se může zdát, že jde o klasické klišé, které známe z různých filmů. Hlavní hrdina Eddie jako jediný přežije autonehodu, kterou sám způsobil. Je tu však drobný problém, Eddie totiž tvrdí, že s ním v autě byla jeho přítelkyně a malá dcerka. Jejich těla však nebyla nalezena, a proto si jeho okolí myslí, že se zbláznil. Proto na scénu přicházíte vy – hráči –, abyste pomohli případ vyřešit.
Právě tady začíná nejlepší část Alfred Hitchcock – Vertigo, a to je samotný příběh. Setkáte se se třemi hratelnými postavami, včetně již zmíněného Eddieho, psychiatričky a šerifa. Všichni tři mají své vlastní metody, jak zjistit pravdu, ale mně osobně se nejvíc líbila metoda Julie Lamasové (psychiatričky). Nejde o to, že by ostatní linie zápletky byly nezajímavé, nýbrž o to, že mě osobně baví psychologie a Julia dělá danou tematiku poutavou.
Všichni máme vzpomínky z dětství, kterým zkrátka věříme, ale co když jsou ve skutečnosti jen součástí našeho obranného mechanismu, jenž potlačuje nepříjemnou realitu? Přesně o tom je Alfred Hitchcock – Vertigo. Eddie nejprve vypráví o své minulosti, jak si ji pamatuje. Vzpomíná, že v dětství měl skvělého otce, který si s ním hrál na piráta, podporoval ho, a dokonce ho posílal na tajné pirátské mise, kde odměnou byla plechovka chipsů Pringles. Nakonec se však ukáže, že to všechno byla jen falešná iluze, kterou si vytvořil, aby zakryl temnou realitu; skutečnost, ve které byl jeho otec opilec, v ničem ho nepodporoval, a vysněná plechovka chipsů byla ve skutečnosti láhev alkoholu ukrytá v podobném obalu.
Minulost, na kterou chceme zapomenout
Jak jsem popsal výše, během Juliina příběhu projdete dvěma herními režimy. Při prvním z nich si Eddie vybavuje a vysvětluje všechny své vzpomínky z minulosti a vy můžete prozkoumávat okolí, abyste z příběhu hry vytěžili co nejvíce. To je jedna z věcí, která funguje opravdu dobře. Po skončení vyprávění začíná druhý detektivní režim.
S pomocí hypnózy se vám postupně podaří odhalit temnou minulost. Způsob, jakým to uděláte, je podobný tomu, který byl použit ve hře Cyberpunk 2077, kde jste měli za úkol vyřešit loupež. Nejprve jste si přehráli celou událost k zjištění, co se stalo, a poté jste přetočili určité sekvence záznamu, abyste odhalili různé nesrovnalosti. Alfred Hitchcock – Vertigo má úplně stejnou mechaniku, vždy si přehrajete celý flashback a využijete ho k pochopení skutečných událostí.
Co se týče šerifa, budete vyšetřovat místo nehody, vyslýchat a zkoumat stopy, zjišťovat jeho minulost a spojení s Eddiem, ale nečekejte nic ve stylu Sherlocka Holmese. Přestože šerifova linie patří k těm nejslabším, rozhodně nenudí.
Všechny tři hlavní postavy, včetně vedlejších, mají zatraceně dobře propracované charaktery. Šerif se snaží působit tvrdě, ale dokáže ukázat i svou jemnější stránku, zatímco Julie je naopak empatická bytost, která se snaží pro každého najít porozumění. Eddie je zpočátku zlomená duše, jejíž vnitřní kouzlo už dávno ztratilo smysl.
Alfred Hitchcock – Vertigo je založen především na příbězích, proto můžete očekávat více scén než herních pasáží. To však neznamená, že byste měli odložit ovladače nebo nedávat pozor, protože vývojáři do nich vložili několik quick-time eventů – autoři jsou si vědomi toho, že většinu času budete akci spíše sledovat než se jí plně účastnit.
Předchozí
Další
Od tohoto titulu můžete očekávat lineární příběh. V částech, kde se můžete pohybovat a prozkoumávat okolí, máte předem určené cesty, které nelze překročit. Svým způsobem je to ale dobře, protože je mi jasné, že kdyby vývojáři ponechali úplnou volnost, většina hráčů by ji stejně nevyužila nebo by kvůli mnoha úkolům a průzkumům pomalu zapomněla na příběh.
Ovladač vs. klávesnice
Sami autoři tvrdí, že Alfred Hitchcock – Vertigo se hraje lépe na ovladači než na klávesnici. Protože je mnoho hráčů, kteří nemají ovladač, rozhodl jsem se vyzkoušet oba způsoby.
Vzhledem k tomu, že titul obsahuje několik rychlých akcí, ať už jde o rychlou reakci, útěk nebo vyhýbání se atd., je jeho hraní na klávesnici trochu obtížnější. Tomu nepomáhá ani uspořádání kláves. Kdybyste se mohli jen procházet a nemuseli sledovat provádění quick-time eventů, bylo by to mnohem jednodušší. Co se týče ovladače, hra je primárně přizpůsobena pro Xbox. Pokud stejně jako já používáte ten od PS5, budete si na jeho rozložení tlačítek zvykat. Například X bude skryté pod čtvercem.
Problémy, které titul potápí
Příběh Alfred Hitchcock – Vertigo je opravdu kvalitní a dokáže vás vtáhnout do dění. Díky psychologickému pozadí, hutné atmosféře a dobře napsaným postavám, které se skvěle doplňují, bych tomuto projektu klidně dal 9, ne-li 10/10. Vývojáři se rozhodli pro výtvarnější styl připomínající komiksy. Postavy mají pouze základní charakterové rysy a není třeba je podrobně popisovat. Rozhodně to není špatná volba a grafický styl hře sluší, ale některé modely jsou mnohem děsivější než ty z filmových hororů.
Titul se zabývá velmi vážným tématem, které bohužel nelze brát vážně, protože se v něm objevují rozptylující prvky, jež tuto problematiku zesměšňují. Je to podobný případ jako v novém Thorovi, kde mluví o smrti své životní lásky a tvůrci mají tendenci do filmu vtěsnat určitý „haha moment“. Tady se nejedná o vtip, ale o chybu v animaci. Z nějakého důvodu mají postavy neustále otevřená ústa a podivně mávají rukama.
Bohužel k tomu musíme připočítat dabing postav. Abych maximálně využil dobré skladby, pouštěl jsem si Alfred Hitchcock – Vertigo na reproduktorech. Bohužel má drahá polovička několikrát vběhla do pokoje kvůli ozvučení, protože si myslela, že se dívám na nepřístupný film. Ano, ani Lara Croft neměla tak hlasité a orgasmické projevy jako zdejší postavy. Jindy se v pozadí ozývají podivné zvuky, jako když někdo během natáčení udeří do mikrofonů nebo něco rozbije. Velkým problémem je i vyjadřování emocí. Nechci tvrdit, že všechny hlasové projevy jsou katastrofa, ale většinou tomu tak je.
