Alone in the Dark (2008) je již pátým pokračováním v sérii Alone in the Dark distribuované společností Atari. Ta je součástí společnosti Infogrames, producenta počítačových her, jenž pod tímto názvem vystupuje na americkém trhu.
Titul byl vydán v roce 2008 pro PC, Xbox 360 a Wii v Evropě, Severní Americe, a dokonce i v Austrálii. Zajímavostí pro hráče může být, že verzi pro PC a Xbox 360 vyvinula společnost Eden Games, kdežto verzi pro PS2 a Wii vytvářela společnost Hydravision Entertainment. Ač tento díl budí smíšené reakce mezi hráči, kteří inklinují spíše k negativním recenzím, hra sama o sobě byla pro společnost finančním úspěchem. Tento titul byl později přepracován na PS3 pod názvem Alone in the Dark: Inferno.
Teď se společně pojďme podívat na to, jestli je Alone in the Dark (2008) dobrým, či spíše špatným dílem. Na začátku si řekněme, že titul nedostával vůbec dobré hodnocení, hlavně na skandinávských serverech. Například Game Reactor jej hodnotil jen 3/10 a 4/10. Ostatní média byla mírnější, ale ani tak se jejich hodnocení nedostalo nad šedesát procent, což není zrovna kdovíjaké terno.
Co se to skrývá pod Central Parkem?
Hráči se v tomto díle opět ujímají role známého Edwarda Carnbyho, jenž se ocitá v mrakodrapu na Manhattanu v New Yorku. Edward si bohužel nepamatuje vůbec nic. Netuší, jak a proč se do budovy dostal ani co se kolem něj děje. V místnosti naproti němu se nachází postarší muž (Theophile Paddington), jehož jméno prozatím neznáme. Objeví se tři muži a starší muž je odveden jako rukojmí. Edward pro změnu odchází s jedním z nich na střechu, kde má být zabit. Během cesty výtahem jsou však napadeni neznámou silou, která vcucne muže skrze prasklinu, a díky tomu je Edward volný. Budovu, stejně jako okolí, zachvacují seismické otřesy, vše se bortí, puká a budova je zachvácena ohněm.
Edward se snaží projít hořící budovou. V této fázi vás hra učí, jak používat předměty, inventář a spolupracovat se svým okolím. Procházíte vnitřní i venkovní prostory, v nichž se pohybujete na římsách. Zvenku na budově také šplháte po elektrických kabelech, vyhýbáte se padajícím zdem i výbuchům aut dole na silnici. Po průchodu budovou se dostanete do garáží, odkud konečně vyrážíte ven. Bohužel musíte projet částí New Yorku a dostat se do Central Parku, než vás spolkne obří trhlina, do níž se vše propadá.
Pod Central Parkem se totiž ukrývá něco prastarého a zlého a jedině Carnby to může zastavit. Celý příběh titulu je propleten změtí proroctví a osudu, završenou koncem, který vás možná naštve nebo při něm budete obracet oči v sloup. Titul nabízí konce dva, špatný a dobrý, jak už to bývá. Na konci se totiž postavíte tváří v tvář samotnému Luciferovi.
Když hra působí jako seriál
Titul má překvapivě originální koncept a rozděluje se do osmi kapitol. Ty jsou pojaté jako jakési seriálové epizody. Nechybí zde ani rekapitulace z předchozích kapitol („v předchozím díle jste zahráli a viděli…“). Navíc je časové období hry zasazeno do jedné noci, a je to zatraceně dlouhá noc. V reálném čase vám její dohrání zabere kolem 8–14 hodin, pokud nejste nějaký speedrunner, co hru zná do posledního detailu.
Titul se snaží vytvořit dojem filmu či seriálu pomocí pohledu kamery z třetí osoby, jež se v dramatických situacích přesouvá z polohy rameno k pevným úhlům. Ovládání kamery jako takové tu neexistuje, což je pro hráče přinejmenším dost nepohodlné. V tomto díle dostanete přístup i k pohledu z první osoby, jenž se automaticky přepíná, pokud míříte zbraní. Navíc jestliže se Edward otráví nebo zraní, musí si vyčistit zrak mrkáním. Postupem hrou kromě toho získáte novou schopnost zraku. Jakmile zavřete oči, zvýrazní se vám slabá místa nepřátel nebo skryté symboly důležité pro splnění hádanky.
Souboje testují vaši trpělivost
Ať si říká kdo chce, co chce, souboje ve hře Alone in the Dark (2008) jsou utrpením. Převážná část soubojů zde probíhá na blízko. Nepřátelé jsou nabití energií, jako by vypili vagon energetických nápojů, a skáčou jako gumídci po hopsinkové šťávě. Zasáhnout je se stává velkým problémem, neboť jsou neustále v pohybu a u toho vám zasazují ještě smrtící údery. Jejich úspěšná likvidace zastřelením závisí spíše na štěstí než na vašem umu.
Pokud je zastřelíte či umlátíte (čímkoliv), nenechte se zmást – nejsou ještě stoprocentně mrtví, musíte je zapálit. Jak vám dříve hra vysvětlila, oheň očišťuje. Zde nastává problém číslo dva, a to dostat mrtvolu do ohně. Dost často se mi stalo, že se jí o něco zadrhly ruce a nešla táhnout ani jedním směrem. Než jsem ji dovlekla, už zase stála na nohou a já musela znovu bojovat o Edwardův život. Nejlepší možnou variantou jsou hořlavé nábojnice, ale znáte to sami z Resident Evilů, že nábojů je málo a nepřátel mnoho.
Stylový inventář
Inventář je tu proveden formou kapes v Edwardově bundě, což zní i vypadá cool. Použití tohoto inventáře na klávesnici je však maličko krkolomné. Vyberete kapsičku a při potvrzení se vám nacvakne jiná kapsa. V souboji docela nebezpečná věc. Navíc kapes je málo, tudíž máte na věci omezený prostor. Dost často tak přemýšlíte, co si sebou vzít a co ne. Díky tomu se cítíte jako v opravdovém survivalu.
Dá se říci, že má Alone in the Dark (2008) dost realistický pohled, neboť nedovoluje nosit Edwardovi po kapsách kulomet, bazuku a podobně. Váš hrdina si tak musí vystačit jen s pistolí, kterou může vylepšit. Zbraň za lepší model v titulu vyměníte pouze jednou.
Uložení jenom přibližné
Hra nedisponuje rychlým ukládáním, a jestliže jste zvyklí na ukládání z předchozích dílů, v tomto budete nejspíše překvapeni. Máte sice dovoleno si hru uložit v menu prakticky kdykoliv, avšak pokud zemřete, obživnete náhodně (většinou úplně jinde, než kde jste se uložili). Nepsaným pravidlem je objevení se před nepřítelem, popřípadě neherní sekvencí, jež nejde přeskočit. Také se mi stalo, že jsem hru uložila po zabití kokonu a splnění hádanky. Po Edwardově smrti mě hra nahrála na stejné místo, ale přidala šest nepřátel, kteří tam předtím ani nebyli (asi abych se při opakování nenudila).
Alone in the Dark (2008) je za mě titul s překvapivým konceptem, v němž je příliš mnoho nedokonalostí. Ať už se budeme bavit o utrpení v podobě bojového systému, náhodném ukládání či úhlech kamery (kdy zmizíte ze záběru a netušíte, kde a jak stojíte), nemluvě o vysoké obtížnosti v některých místech hry. Plusové body přičítám za netradiční filmové zpracování a hutnou hororovou atmosféru. Pokud jste fanoušci této série, rozhodně si titul zahrajte.
