Indie a RPG videohry jsou její slabostí a rozhodně se tím netají. Jako prcek nakoukla do pootevřených dveří herního světa díky Mariovi na žlutých TV kazetách. Dovnitř ji úplně vtáhla až její druhá polovička a od té doby si svět bez her neumí představit. Umělecká duše, která nevyhledává jen nejnovější kousky, ale občas sáhne také po starších titulech, nejlépe s pořádným metalovým soundtrackem. Když zrovna nebojuje s bossy, nejspíše se ztrácí mezi stránkami knížek, nebo mazlí svou milovanou kočkovitou šelmu… ideálně obojí zároveň.
Že romantická četba se ne vždy musí odehrávat v kulisách dalekých království a za sluncem zalitých okolností, už nás přesvědčila série Duše od Harley Laroux. Tato trilogie si za dějiště zvolila maloměstečko Abelaum, v němž byste pro strašidelnou legendu nemuseli chodit daleko.
Mezi herní komunitou se asi jen těžko najde duše, která by o hororové sérii Poppy Playtime z dílny studia Mob Entertainment nikdy neslyšela. Tato temná adventura vychází po jednotlivých epizodách už od roku 2021 a vypadá to, že se pravděpodobně chýlí ke konci.
Na stole stojí věž. Není rovná, není stabilní a od první chvíle je jasné, že každé další patro bude nemalým rizikem. Kolem ní se shromažďují kočky a tiše pozorují. Někdo se chystá vystoupat výš, někdo ještě váhá, jestli je to vůbec dobrý nápad.
Některé knihy vás pohltí hned na první stránce a nepustí, dokud neotočíte tu poslední. Pak existují takové, které vás lákají potichu, ale o to silněji. Slib dobrodružství, zakázané přitažlivosti a světa, který se rozprostírá mezi mořem a pevninou, mě nesmírně navnadil.
Někdy se v kráse odlišnosti skrývá to, co spojí dvě duše dohromady. Jen posuďte sami. Co má společného divadlo a Dračí doupě? Na první pohled nic moc, ale pokud se budete dívat blíže, zjistíte, že je tomu přesně naopak.
Pohádky jsou s námi již od útlého věku a pro mnohé čtenáře jsou vstupní bránou do světa fantazie, který tolik milují. Mnoho autorů proto volí cestu převyprávění některé z klasických pohádek a vloží do příběhu dospělejší témata, nečekané zvraty či ho dokonce přetvoří žánrově.
Lidstvo stále většími mílovými kroky posouvá hranice nemožného. Co se ještě před pár lety zdálo jako vidina vzdálené budoucnosti, se dnes formuje do jasných obrysů. Někdy ovšem inovace přijdou tam, kde byste to nečekali.
Výzvy jsou pro hráče stejně tak lákavé asi jako sladké pro vosy. Každoroční projekt s názvem Herní výzva pořádaný webovou stránkou Databáze her letos již po jedenácté láká na nevšední herní zážitky.
Samuel Drops už není jen obyčejný Likvidátor. To slovo je po tom, co v Celsioru sundal boha jako zralou hrušku, skoro až urážlivé. Když už jste jednou někomu rozstřelili božskou lebku, povýšení je prostě povinné.
Už podle obálky, anotace a samotného názvu knihy často máme pocit, že přesně víme, do čeho jdeme. Jenže kniha Období Trnů mi všechny vyhlídky rozbila. Čekala jsem růže, dostala jsem trny.
Vánoce už sice zaklepaly na dveře, nechaly po sobě hromadu roztrhaného balicího papíru a zase odešly, ale vývojáři z Massive Monster vyčkali na to, až začne venku pořádně přituhovat. Do oblíbené hry Cult of the Lamb přichází zima až teď… pozdě, ale přece.
Nejen Geoff Keighley si libuje v rozdávání ocenění těm nejlepším hrám daného roku. Zatímco vítěze mnoha kategorií v The Game Awards vybírá mezinárodní porota a názoru hráčů je věnováno pouze desetinné procento (kromě samostatné kategorie), platforma Steam dává přednost hlasu lidu.
