Když jsem se poprvé doslechl o hře jménem Baldur’s Gate 3, byl jsem skeptický. Na titulu pracovalo jiné než původní studio (Larian) a z prezentace vyplývalo, že herní mechanismy budou změněny. Bál jsem se toho, že se nenaváže na původní příběh, a také jak budou působit tahové souboje, k nimž mám obecně (v některých podobách) averzi. Uplynul nějaký čas, Baldur’s Gate 3 opustilo Early Access, vyšlo v plné verzi, a hráči i média mluví o hře nejen roku, ale i dekády.
Přitom Baldur’s Gate 3 je hra, která k sobě dokáže nalákat radikálně odlišné typy hráčů. Někteří preferují čistý role play, zajímá je primárně příběh, a jak svět reaguje na jejich volby a způsob hraní. Jiní jsou zarytými hardcore gamery a jejich zájmem je min-maxovat postavu a splnit všechny herní výzvy. Vývojářům se podařilo oslovit i hráče, kteří s původním Baldur’s Gate (prvním a druhým dílem) neměli žádnou, nebo jen zprostředkovanou zkušenost. Dokonce snad i hráče, kteří předtím neměli vztah k RPG.
Vítejte v Dungeons & Dragons
Baldur’s Gate 3 se odehrává ve stejném univerzu jako původní série, tedy ve světě Forgotten Realms. Tentokrát opět zavítáme do Sword Coast i do bájného titulního města Baldur’s Gate. Zatímco v originální sérii jsme sledovali osud Baalova potomka (bůh vražd), hlavním motivem příběhu třetího dílu je hrozba ze strany obludných a zlých mindflayerů, což jsou bytosti lovecraftovského ražení (chapadla, hodně chapadel), schopné manipulovat s lidskou (a nejen lidskou) psychikou. Setkali jsme se s nimi již ve druhém díle.
I když příběh se bude v určitých detailech lišit v závislosti na vašich volbách (včetně volby vašeho avatara), má své společné, stěžejní prvky. Jedním z nich je, že vás (a vaše budoucí potenciální společníky) mindflayeři nakazí parazitem, jenž může způsobit, že se proměníte v mindflayera. Tím dostává vaše snažení existenciální a osobní rozměr, kdy na prvním místě je vaše osobní přežití, a až na druhém (ovšem v závislosti na vašem přístupu) záchrana Sword Coast.
Zatímco v původním Baldur’s Gate jste měli systém reputace, kterou jste mohli ovlivňovat dobrými či zlými činy, možnosti „zlého“ průchodu byly omezené. Tentokrát je hra ovšem opravdu připravena na důsledky vašich morálních rozhodnutí a dá se říci, že hra za čistě zlou postavu se dost liší od hry za postavu čistě dobrou. Samozřejmě máte možnost také mísit dobrá rozhodnutí se špatnými, a hrajete-li za povahově zlou postavu, můžete ďábelským svodům odolávat. Řekl jsem „ďábelským“? To bude třeba rozvést… ďáblové totiž mají v příběhu také své vlastní místo a reprezentují jiné síly než třeba bůh vraždy Baal.
Hod kostkou jako základní herní mechanika
Na začátku vás po úvodním filmu jako v každém správném RPG čeká tvorba/volba postavy. Buď si totiž můžete vybrat některý z tzv. origin charakterů, nebo vytvoříte postavu vlastní, přičemž origin charaktery později postupně potkáte ve hře a můžete je přesvědčit k přidání se do vaší party. Lákavější mi přijde vytvoření vlastní postavy. Na výběr je z 12 povolání, řady ras (mnohé jsou novinkami), a samozřejmě si upravíte atributy, jako je síla, inteligence a podobně. Vyberete si také skilly (přesvědčování, všímavost a další) a původ vaší postavy; další schopnosti (jako je podtřída) vás čekají na vyšších levelech. Své povolání, stejně jako povolání vašich souputníků, můžete kdykoliv změnit, stát vás to bude jen nějaké ty zlaťáky. Nelze ovšem změnit rasu nebo původ, proto vybírejte pečlivě.
Základní herní mechanikou je hod dvacetistěnnou kostkou (nebo více dvacetistěnnými kostkami najednou). Dále je to poněkud složitější. První hod kostkou ovlivňuje, zda nepřítele útokem či kouzlem vůbec zasáhnete. Další hod ovlivní výši poškození, můžete získat i poškození kritické. U kouzel je záchranný hod, který znamená menší nebo žádný efekt kouzla. Systém není ovšem zcela náhodný; svoje šance na dobrý hod můžete zvýšit skrze tzv. proficiency bonus, který pochází vašich atributů, případně jsou další možnosti (vybavení, schopnosti daného povolání).
Vedle soubojů se hody kostkou uplatňují i v dialogových možnostech. Chcete někoho k něčemu přemluvit? Zvolte postavou s vysokým počtem bodů v charisma a s proficiency ve skillu přesvědčování. Nikdy nebudete mít 100% šanci, že se vám hod kostkou podaří (pokud hodíte 1, je to tzv. kritický neúspěch, který se nedá zachránit žádným modifikátorem), ale podle hranice pro úspěch (která je u každé dialogové možnosti jiná) může být šance i dost vysoká.
Princip náhody není v RPG žádnou novinkou, ale Larian ho do Baldur’s Gate 3 implementoval velmi dobře.
It’s over, mindflayer, I have the high ground!
Na začátku jsem řekl, že jsem měl obavu z tahových soubojů. Pojem tahový souboj totiž může značit řadu věcí. Mně asocioval původně něco jako karetní systém, pročež jsem se bál, že souboje nebudou patřičně imerzivní. Dobrou zprávou je, že tomu tak v Baldur’s Gate 3 není. Souboje tu nejsou jako třeba v Heroes of Might and Magic, kde by vás hra přenesla do umělého prostředí a boj by záležel víceméně POUZE na náhodě. Spíše si představte něco jako původní Fallout nebo Jagged Alliance.
A tu je velká síla Baldur’s Gate a stránka, v níž vyniká nad původní sérií. Hra má velmi komplexně a samozřejmě trojrozměrně navržené prostředí, díky čemuž je hledání pozice v soubojích klíčové. Chcete mít větší pravděpodobnost zásahu lukem? Vylezte po žebříku a získejte high ground. Chcete uniknout zásahu? Skryjte se za roh. A nezapomeňte využívat možností, které máte kolem sebe! Výbušný sud je ve hrách klišé, ale co třeba sud naplněný vodou, kterým uhasíte oheň již zapálený? Co takhle shodit nepřítele z plošiny do hluboké propasti? Nemůžete se dostat se zlodějem k truhle, abyste ji mohli otevřít? Skočte pro ni s barbarem s vysokou silou, seberte ji a předejte ji zpátky zloději. Možností, jak řešit souboje i interakce s prostředím, je nepřeberně. V tomto Larian navazuje na sérii Divinity, ale byl jsem překvapen, jak dobře to funguje.
Zpočátku může být problém, jak se v té nepřeberné řadě možností zorientovat, a v prvním průchodu pravděpodobně všechny ani nevyčerpáte, resp. naučíte se používat nějakou omezenou sadu interakcí. O to zajímavější je později experimentovat.
Dobrodruh i hrdina
Dostáváme se k dalším věcem, co Baldur’s Gate III nabízí. Je to třeba již zmíněný role play. Hra zkrátka obsahuje ohromné množství dialogů, což může někoho odradit (všechny se ale dají přeskakovat), pro jiného to může být hotovým požehnáním. Přitom řada dialogových možností je vázána třeba na povolání vaší postavy. Samozřejmě tu nechybí ani romance, těch můžete mít i více najednou, a ochuzeni nebudete ani o poměrně explicitní sexuální scény, pokud si je raději z bezpečnostních důvodů v nastavení nevypnete. Nahotou se každopádně příliš nešetří. Podobně explicitní může být i násilí, pro pacifisty tato hra bohužel příliš není.
Druhou věcí je možnost nastavení obtížnosti, což výrazně ovlivňuje hlavně souboje. Ti nejodvážnější hráči sáhnou vděčně po honor módu, který umožňuje jen jednu uloženou pozici a spolu s ní zahrnuje permadeath, pokud jsou z boje vyřazeny všechny vaše postavy. Mimochodem postavy můžete mít najednou jen čtyři (včetně hlavní). Zbylé čekají v táboře, do nějž se čas od času potřebujete teleportovat, abyste si mohli dopřát odpočinek, jenž doplní životy i kouzla. V táboru se také odehrávají některé dialogy, zvláště ty spjaté s příběhem a s romancemi.
Stinné stránky a verdikt
Přestože vývojáři od vydání již zveřejnili řadu patchů (a dokonce i bezplatných menších obsahových updatů), narazíte tu na nějaké ty bugy, jimž se snad ve hře takových rozměrů nelze vyhnout. Lze však doufat, že co nejvíce z nich bude ještě v rámci péče o zákazníka odstraněno. Mě například odmítala následovat jedna z herních postav, přičemž pomohlo až načtení starší uložené pozice (v honor módu by to bylo dosti nepříjemné). Zvláštně funguje vrhání zbraní, neboť v některých situacích můžete o zbraň přijít, pokud nezamíříte myší přesně na protivníka. Umělá inteligence sice povětšinou funguje dobře, nicméně občas má záseky. Z větší části opravený už je pathfinding; dříve se běžně stávalo, že pokud jste někam s jednou postavou skočili, následovali vás jen někteří druzi, zatímco ostatní se zasekli. To se sice stává někdy i teď, ale rozhodně v menší míře.
Technický stav hodnotím jako dobrý, nicméně optimalizace pro slabší stroje by mohla být lepší (na takovém Steam Decku není výkon valný). Grafika je hezká, občas si ovšem všimnete recyklace animací. Hudební stránka je uspokojivá, ale melodie se často opakují, čehož si všimnete o to více, oč je hra obecně náročnější na čas v ní strávený.
Baldur’s Gate 3 je výjimečně dobrou hrou, jež je přístupna mnoha herním stylům, přičemž moddeři již teď otevřeli cestu pro mnohé další. Díky vysoké, profesionálně zvládnuté komplexnosti společně s celkovou koherencí příběhového i herního zážitku si hra zaslouží vysoké hodnocení a může být oprávněně považována za jedno z nejlepších RPG minulého roku nebo i více let.
Baldur’s Gate 3 je výjimečně dobrou hrou, jež je přístupna mnoha herním stylům, přičemž moddeři již teď otevřeli cestu pro mnohé další. Díky vysoké, profesionálně zvládnuté komplexnosti společně s celkovou koherencí příběhového i herního zážitku si hra zaslouží vysoké hodnocení a může být oprávněně považována za jedno z nejlepších RPG minulého roku nebo i více let.
