Bayonetta 3 – sexy čarodějka se vrací

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: igdb.com

Po dlouhých osmi letech od posledního setkání s čarodějkou, která dokázala naštvat i toho nejdrsnějšího kliďase pod sluncem, jsme se konečně dočkali nového dobrodružství. Za titulem Bayonetta 3 opět stojí studio PlatinumGames a vydává ho společnost Nintendo. Cílem této recenze je říci vám, zda tento titul stojí za vaše těžce vydělané peníze.

Kdo nebo co je Bayonetta?

Bayonetta je ženská hrdinka, která je nepřímo spojována s velmi populárním lovcem démonů Dantem ze hry Devil May Cry. Říkám nepřímo, protože oba světy, z nichž hrdinové pocházejí, nemají kromě určitých povahových rysů absolutně nic společného. Dante si je vědom svých schopností a dělá si kvůli tomu legraci ze svých nepřátel. Jeho celkové chování k přátelům je odměřené, až chladné, přesto když je někdo v nebezpečí, riskuje život, aby ho zachránil. To zcela odpovídá Bayonettě, až na to, že ta v boji používá i své ženské zbraně. Stejně tak hratelnost je mezi oběma hrami docela podobná. Obě hlavní postavy používají střelné zbraně, přičemž Dante má ještě obří Rebellion, zatímco Bayonetta k tomu používá své dlouhé ladné nohy. Právě kvůli podobnosti postav si mnozí fanoušci přejí, aby PlatinumGames a Capcom vytvořili díl s oběma hrdiny, což by rozhodně nebylo špatné, vzhledem k tomu, že existují zábavné fikce, kde je spojují jako pár.
Bayonetta 3 – měj se hezky

Multivesmíre, třes se!

Ještě předtím, než se pustíte do brutálního masakru, titul se vás zeptá, jakou obtížnost chcete zvolit – k dispozici je klasická snadná, střední a expertní. Vzhledem k tomu, že Bayonetta používá vulgární výrazy včetně sexuality, byla do hry zabudována funkce, která tyto věci pozmění. Troufám si říct, že tato možnost je vhodná spíše pro streamery než pro příležitostné hráče, nicméně mechaniku lze kdykoliv během hraní v nastavení vypnout nebo zapnout.
Po vyřešení všech nastavení se konečně můžete pustit do samotné hry, která vás do příběhu vtáhne pěkně šíleným úvodním filmem. Na začátku jste svědky toho, jak milovaná Bayonetta dostává na zadek od pěkně hnusného nepřítele, jehož otcem musel být Dr. Strange, protože dokáže tak trochu rozdělit multivesmír, což je mimochodem hlavní zápletka. Na nic se nečeká a hned se vám představí nová hratelná postava Violet, jež má punkový vzhled a roztomilou kočičku… domácího mazlíčka. Bayonetta byla poražena a Violet je prostřednictvím tajemného artefaktu přenesena do hlavní dimenze (té naší), aby ji varovala před největším nebezpečím, které na ni čeká, a zároveň ji požádala o pomoc při jeho zastavení. Díky tomu, že se budou mísit různé časové alternativy, budete potkávat naše hrdiny v různém věku, oblečení apod.
V tomto ohledu se mi DMC a Bayonetta opravdu líbí, protože obě hry se občas dotýkají vážných témat, ale dokáží si z nich nenásilně dělat legraci. Zatímco v prvních minutách vidíme zdevastovaný New York a umírajícího hlavního hrdinu, najednou titul luskne prsty a vidíme Enza, jak strašným způsobem naříká, že propásl možnost zúčastnit se zahajovacího baseballového zápasu. Bayonetta si přece potřebovala koupit bagety a zajet na setkání. Jsou tu spousty vtipných a bláznivých věcí, včetně ještě bláznivějších excesů, jako například hned v první misi, kdy Rodin rozváží pizzu ve svém autě… co je na tom vtipného? V podstatě nic, tedy až na to, že jede po vlně tsunami a zaparkuje na parníku.

Natrhnu ti zadek, a ještě si to užiju!

Bayonettu 3 si užijí dva typy hráčů – ti, kteří už sérii hráli, a nováčci. Mnoho lidí si může myslet, že jakmile naskočí do série s jiným než prvním dílem, nepochopí, o čem je příběh, kdo jsou postavy, a dokonce ani to, jak se samotný titul ovládá. Bohužel, ve většině případů tomu tak skutečně je, nicméně ohledně Bayonetty je tomu jinak.
Je pravda, že pokud znáte předchozí dva díly, budete mít určitou výhodu, protože jste mnohem lépe obeznámeni s dějem. Najednou vám bude dávat smysl, proč je ve třetím díle více variant Jeanne než třeba Enza, nebo budete vědět, kdo je Cheshire. Nebojte se však, pokud nemáte znalosti celé série, protože Bayonettu 3 si stejně užijete. Troufám si říct, že Bayonetta, stejně jako Devil May Cry, má vybudovaný skvělý příběh a postavy si jednoduše zamilujete, nicméně mám pocit, že oba tituly odsouvají děj na druhou kolej a mnohem více se soustředí na souboje, které jsou dynamické a pekelně zábavné.
Co se týče ovládání, je naprosto jednoduché, dokud nenarazíte na bosse nebo silnějšího nepřítele. Bayonetta je známá jako kouzelnice, která dokáže kombinovat své magické schopnosti se střelnými zbraněmi. Kromě zbraní na dálku však budete bojovat i na blízko, k čemuž vám dopomůže kombinace dvou tlačítek pro úder a kop. Pokud jste již zběhlí, můžete si vytvořit vražedné série pohybů, které nejen způsobují velké poškození, ale také pěkně vypadají. Samozřejmě nechybí ani zběsilé mačkání všeho, kdy náhodně stisknete tlačítka a vaše postava něco udělá.
Střety jsou klasickou arénovou záležitostí. Dostanete se do lokace, která se uzavře magickou bránou, a abyste mohli pokračovat, musíte porazit všechny nepřátele, kteří se na vás vrhnou. Stejně jako v DMC získáváte body, ovšem ne za styl, ale za rychlost, používání schopností a za to, zda se vás někdo dotkl. Vyhýbání se přicházejícím zásahům je značně obtížná záležitost, protože musíte přesně plánovat a uhýbat ve správný okamžik, abyste provedli co nejlepší úskok. Pokud se vám to podaří, čas se zpomalí a vy získáte několik vteřin na to, abyste dotyčnému protivníkovi zasadili co nejvíce úderů. Zní to hezky a zároveň jednoduše, bohužel provedení je kvůli kameře těžší.
Při boji s mnohem vyšším nepřítelem se několikrát stane, že se kamera natočí do různých úhlů nebo je zakryta jeho proporcemi a vy nic nevidíte. To velmi ztěžuje vyhnutí se zásahu, protože nebudete schopni poznat, zda se dotyčný útočník chystá udeřit. Ještě horší je, pokud se nepříteli podaří zatlačit vás do rohu mapy.
Jediným východiskem z této situace může být přivolání některého z vašich přátel, například Madam Butterfly. Zásahy do nepřátel nabíjejí energii, což vám umožní povolat do boje vaše parťáky. Nejlepší na tom je, že tyto postavy nepracují prostřednictvím animací jako v předchozích dílech. Tentokrát jim budete dávat příkazy, jaké útoky mají provést, prostřednictvím tlačítek. Pokud váš přivolaný společník náhodou zemře, bude po určitou dobu nedostupný, po doplnění životů bude moci opět bojovat.

Penízky, penízky, a ještě jednou penízky

Jak jsem již zmínil, po každém zápase získáváte body, které slouží jako platidlo pro vašeho nejvěrnějšího obchodníka Rodina. Přesněji řečeno, na konci kola se vám zobrazí celkový počet bodů, díky bonusům – jako je například nezasažení – různě znásobený, a tento počet se pak převede na jakousi duši, která pak slouží jako ona platba. Vývojáři samozřejmě věděli, že není možné získávat další finanční prostředky na vylepšení vaší hrdinky pouze bojem, takže existují i jiné způsoby, jak je dostat.
První možností je jednoduše zlikvidovat vše, na co narazíte. Škoda, že nemůžete například devastovat mobilní vozidla nebo domy, ale pouze předem určené objekty, jako jsou bedny, lampy, hydranty či keře. Druhá možnost mírně souvisí s první – při prozkoumávání lokací, kde chcete vše zničit, můžete narazit na bíle svítící houby, které vám při proběhnutí dají pár drahocenných duší navíc. Je pravda, že většinu duší získáte v boji, nicméně je to příjemná funkce, která může váš postup docela urychlit.
Pokud si myslíte, že máte dost peněz, stačí na mapě najít vznášející se gramofon, jenž vás zavede do baru Inferno, kde si můžete od Rodina nakoupit předměty, které vám usnadní hru. Je však zcela na vás, zda tyto nákupy provedete, poněvadž osobně jsem nenarazil na žádné nepřátele, kteří by po mně vyžadovali různá vylepšení. Je tedy pravda, že porazit některé z nich trvalo déle, ale alespoň jsem si užil parádní bojové efekty a dabing Bayonetty, která potyčky komentuje.
Co se týče dabingu, nebudu se jím příliš zabývat. Bayonettu v původních dvou dílech namluvila herečka Hellena Taylor, kterou ve třetím díle nahradila Jennifer Hale. Jakmile se fanoušci dozvěděli, že došlo k této změně, okamžitě se spustila lavina negativních ohlasů. Bayonetta 3 však již vyšla a mohu říci, že Jennifer odvádí skvělou práci a do dabingu dává opravdu všechno. Nakonec jsem měl pocit, že současný hlas Bayonettě sluší mnohem více než ten původní.

Je škoda, že Bayonetta 3 není na jiných platformách

Bayonetta 3 je skvělá akční hra, která na Nintendu vypadá dobře, nicméně titul ukazuje, že slabší hardware v některých oblastech zaostává, konkrétně v grafice. Dovedu si představit, že kdyby vývojáři z PlatinumGames nechali Bayonettu vstoupit na PS5 nebo PC, určitě by ze svého projektu dokázali vytěžit maximum. Co si budeme povídat, Nintendo kvůli svému HW zatím nedokázalo využít potenciál novějších technologií. Na druhou stranu si díky Nintendu můžete tuto hříčku užít kdekoliv a v jakékoliv situaci. Samotná konfigurace tlačítek je velmi dobře navržená, díky čemuž si ji rychle osvojíte.
GP uvozovky

Bayonetta 3 je skutečně skvělé pokračování, které splňuje vše, co fanoušci na této sérii milují. Pokud máte rádi sexy akční hrdinky v přiléhavých kostýmech, které používají své ženské zbraně k boji a posmívání se nepřátelům, je to hra pro vás. Příběh doprovází skvělý soundtrack, jenž je kombinací jazzu a funku.

Klady

skvělý příběh
postavy mají dobře sepsaný scénář
poměrně velká škála nepřátel
bossové jsou celkem výzvou, pokud si nedáte pozor
hudební doprovod
různé efekty při soubojích

Zápory

kamera vás občas zradí
grafické zpracování je na některých místech slabší
Bayonetta působí více submisivně než dominantně
málo sexy tanečků
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn