Když jsem na začátku léta napsala recenzi na novinku z nakladatelství Host, Bezvětrné město, byla jsem u vytržení z originální zápletky, která na samotném konci vygradovala až do takových výšin, jaké by čekal skutečně málokdo. Druhý a zároveň finální díl této krátké série na sebe v českém překladu nenechal dlouho čekat, a tak jsem se s radostí opět ponořila do chaotického a silně politicky orientovaného světa, konkrétně do města, kde vítr nefouká. Hyperboreja nás vítá zpět s otevřenou náručí a další porcí napínavého příběhu ukončující ságu ztřeštěné dívky a ambiciózního ministra… tedy bývalého ministra.
Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Žánr:
Tisk:
Vazba:
Rozměry:
Rok vydání:
Originální název:
Vydání originálu:
ISBN:
Cena:
Vydání:
E-kniha:
Eléonore Devillepoixová
Host
Ladislav Václavík
416
Fantasy
černobílý
brožovaná
130 × 200 mm
2022
La Ville sans Vent: Livre 2
2020
978-80-275-1118-1
399,–
první
ano
Zdroj: Host
Upřímnost je ta nejlepší politika
Příběh tohoto pokračování přímo navazuje tam, kde jsme byli zanecháni na konci prvního dílu. Hyperboreja ztrácí svou největší chloubu, ve vzduchu stále visí vražda basiela, skrze zničenou kupoli město pohltil štiplavý chlad, vládnoucí politici jsou buďto mrtví, nebo držení v zajetí Amazonek, lidé hladoví a cesty Lastyanaxe s Arkou se musely rozejít. Po předešlých událostech se město zmítá v chaosu, který je výsledkem dobře promyšleného plánu jednoho zákeřného muže, jinak známého také jako pán lemurů. Tohoto zmatku využila armáda Themiscyry ve snaze podrobit si obyvatelstvo a plně ovládnout celé město. Lastyanaxe tak čeká nelehký úkol – zachránit své vězněné přátele a další kouzelníky, zabránit prohnanému generálovi dostat pod kontrolu jeho milovaný domov, nenechat se zavřít za své předešlé zločiny, dohlédnout na svou lehce arogantní expřítelkyni, ke které stále chová velmi silné city, a především najít svou zatoulanou žačku, která se rozhodla vzít roha.
Druhý díl vás zkrátka a dobře uvrhne přímo do centra chaosu, který autorka tak pracně vystavěla v přechozí knize, a nechá vás plácat se v moři politických intrik, zrad, násilí a nečekaných zvratů. Bezvětrné město. Kniha druhá však nesleduje pouze osudy dvou hlavních aktérů, ale daleko více rozvíjí jakési minizápletky a do popředí se snaží protlačit i další postavy. Díky těmto vedlejším příběhům se čtenář více dozvídá o pralesu Amazonek a celkově o jejich stylu života, poznává důležité informace týkající se historie i přítomnosti hlavního záporáka, více proniká do tajů členění Hyperboreje a v první řadě se v tom všem zvládá bezproblémově orientovat. Za to si francouzská autorka Eléonore Devillepoixová rozhodně zaslouží velkou chválu. Nejenže zde dává prostor své kreativitě a tahá z rukávu jeden originální námět za druhým, ale zvládá několik dějových linií udržet na uzdě tak, abyste se v nich neztratili.
Město čar a kouzel v Arkádii
Jak už jsem zmínila, zatímco v první knize byl příběh zaměřený především na Lastyanaxe s Arkou, nyní postavy hrající druhé housle dostávají příležitost taktéž zazářit. Pokud jste si například oblíbili Pyrrhu, budete si chrochtat blahem. Velkou roli zde tentokrát hraje Alkandros coby pán lemurů. Na druhou stranu se některé postavy mohou zviditelnit na úkor jiných. Třeba Arčin věrný oř Trpaslík či šišlající trenér koní Hefka ze scény zmizí dříve, než byste chtěli… pokud alespoň dostanou možnost se na chvíli ukázat. Bezvětrné město. Kniha druhá pomalu, ale jistě zodpovídá na všechny otázky vyvstávající z dřívějška a rozvíjí je ještě daleko za rámec vaší zvědavosti.
Na knize se mi nejvíce líbí právě spojení fantasy s politikou, a ač tomu druhému zrovna moc neholduji, po celou dobu jsem si tento netradiční mix skutečně užívala… tedy takřka po celou dobu. Bezvětrné město. Kniha druhá má jednu, dle mě, velkou vadu, a tou je skutečně táhlý začátek. Když jsem poprvé vzala knihu do rukou a přečetla pár stránek, měla jsem pocit, že mě autorka zahlcuje zbytečnostmi a příběh se vlastně nikam neubírá. Kvůli tomu jsem prvních cca sto stran četla na asi tři etapy, protože jsem se zkrátka nedokázala přimět se do příběhu ponořit… jednoduše mě nebavil. Zhruba na začátku druhé třetiny knihy jsem si začínala myslet, že ji snad odložím úplně, ale naštěstí přišel první velký zvrat a věci se konečně daly do pohybu. Je tedy záhodno se pomalým a nepříliš zajímavým rozjezdem prokousat, protože poté příběh nabere rychlejší a akčnější tempo, kterého se nehodlá pouštět až do samotného konce.
Zdroj: Host
Kolik zanecháš otisků, tolikrát jsi člověkem
Bezvětrné město. Kniha druhá slouží jako velkolepé finále zakončující příběh města tisíce věží rozděleného na sedm úrovní určujících mocenské postavení ve zdejším společenském žebříčku. Města ukrytého hluboko v Rifejských horách, chráněného obrovskou adamantovou kupolí, díky níž jsou obyvatelé uvnitř chráněni před nepříznivými klimatickými podmínkami a nevítanými dobyvateli. Jako zakončení ságy kniha funguje skvěle, protože nenechá žádné otázky nezodpovězené, a ač by se zvídavý čtenář mohl snažit vyprosit si další pokračování, nedokázalo by už natolik uspokojit publikum. Říká se, že v nejlepším se má přestat, a to je přesně motto, podle kterého se řídí Bezvětrné město. Završení je sice mírně uspěchané a zasloužilo by si jistě rozvést na více stránek, ale to už možná až zbytečně zabíhám do subjektivních detailů.
Jako předtím musím rovněž pochválit skvělý překlad a povedenou obálku knihy. Ani druhý svazek totiž nepostrádá na přední straně zlaté doplňky, díky čemuž jej v policích knihkupectví jen tak nepřehlédnete. Minule jsem to nezmínila, ale tentokrát mi to nedá spát. Je škoda, že kniha nemá pevnou vazbu, protože ta brožovaná nemá tak úplně dobře zvolené zpracování. Na tmavé zadní straně je vidět každý váš dotek i otisky prstů, které se na povrch vryjí stejně tak silně, jako ve vaší mysli budou ještě dlouho rezonovat události celého příběhu.
Bezvětrné město. Kniha druhá s grácií završila krátkou, leč poutavou ságu kombinující kouzla a magii jako takovou se silným politickým vlivem, který autorka načerpala z Evropského parlamentu v Bruselu, kde pracuje. První část knihy vás sice nechá dlouho chladnými, ale v ten správný moment nastoupí nečekané zvraty, násilí, napětí, politické pletichy i mnohdy komplikované vztahy mezi postavami, díky čemuž se do příběhu ponoříte a budete hltat každou stránku až do samotného velkého finále. Velmi oceňuji uvědomění si Eléonore Devillepoixové, že v nejlepším se má přestat, a že se nesnaží z úspěšné série vytěžit více, než by bylo zdrávo.
