Biomutant – kung-fu zaklínač Mistr Shifu

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: biomutant.com

Píše se rok 2017 a právě v německém Kolíně nad Rýnem začíná veletrh Gamescom, který se může oproti minulým ročníkům pyšnit relativně velkým množstvím uvedení nových her. Tehdy bylo poprvé oznámeno Age of Empires 4, Anno 1800 a velké nadšení způsobil také Biomutant. Vír zájmu však rychle upadl s odmlčením vývojářů a dlouhé roky jsme se dozvídali vážně jen drobné informace. Mnoho z nás se se stále posouvajícím se rokem vydání sázelo, kdy že to vůbec Biomutant vyjde. Po letech čekání jsme se však nakonec dočkali. Nechci vám nic spoilerovat, ale rozhodně se to vyplatilo!

Hned ze začátku pěkně zostra

Malé švédské studio Experiment 101 se pro svou úplně první hru rozhodlo k velkým krokům a než aby začínali s nenáročnou prvotinou menšího formátu, představili nám rovnou rozsáhlý open world titul s velkým potenciálem. Jestli se jim ovšem tento potenciál povedlo plně využít, si shrneme v následující recenzi. Rozhodně ovšem nepočítejte s tím, že se Biomutant trefí do repertoáru úplně všem hráčům, dokonce ani ne všem milovníkům takovýchto RPG. Titul je svým způsobem jedinečný a k určitým mechanikám přistupuje po svém. Proto bych vám osobně doporučila moc na recenze nedávat a zkusit si hru zahrát sami. Tak si budete moct udělat vlastní názor, a mít tak ten nejlepší přehled o tom, jestli si právě Biomutant získá vaši přízeň či nikoli.

Nádherné odpady znečištěné prostředí

Největší chvála rozhodně směřuje na vizuální podobu celé hry. Velký otevřený svět přímo vybízí a láká k prozkoumání každičkého zákoutí, ve kterém se vám naskytne nejeden pohled na nádherná panorámata. Když z vyvýšeného místa sledujete východ slunce, na pozadí se tyčí vysoké hory a v údolí teče řeka hned vedle obrovské hory odpadků, je to skutečně nádherný zážitek. V takovém momentě vážně oceníte photo mode, díky kterému můžete zachytit tento jedinečný okamžik navždy.

Rozlehlá mapa nabídne hned sedm unikátních biomů s opravdu velkým množstvím aktivit. Věřte mi, že se budete cítit tak trochu zvláštně a divně, když budete probíhat radiací zamořenou oblastí, brodit se skrze haldy smetí na každém rohu, prohledávat dříve lidmi osídlené oblasti a plavat znečištěnými jezery. Napadne vás, že tohle je možná jednou ten scénář, který lidstvo opravdu čeká, pokud bude pokračovat dále v tom, co nyní už děláme. Na jednu stranu se tak budete rozplývat nad dechberoucí krajinou, ale zároveň vám bude smutno ze sledování důsledků té lidské marnotratnosti.

Jako tělo bez duše

Co zde ovšem hraje druhé housle, je příběh. Právě oproti výše zmiňované grafice zde působí spíše jen jako kulisa než hlavní tahoun. Lidstvo bylo až tak sobecké a bezohledné, že prakticky zahubilo samo sebe svým nezodpovědným chováním a přístupem k přírodě. Poté, co lidé modrou planetu znečistili odpady a zamořili chemikáliemi, po nich nezbylo nic víc než jen prázdné rozpadající se pozůstatky dávné civilizace. Všechno zlé je ovšem pro něco dobré. Díky této skutečnosti se zrodili biomutanti, kteří svá těla přizpůsobili k tomu, aby v těchto podmínkách dokázali přežít. Celý osud bytí však závisí na Stromu života, který pomalu umírá. Na vás bude buď tento svět zachránit, nebo ho naopak přivést ke zkáze. Hlavní zápletkou příběhu je tedy záchrana Stromu života, jehož kořeny pojídají čtyři velká monstra. To ovšem není vaše jediná starost. Kromě rozpomínání se na svou minulost a co se stalo s vaší rodinou, vás také čeká kmenová válka, ve které budete muset svému kmeni pomoct k dobytí nepřátelských území a zajistit mu tak dominantní postavení.

Snaha o zabránění stereotypu

Kromě poněkud zvláštně dělené hlavní dějové linky zde najdete také hromadu vedlejších úkolů a aktivit, jako je například vybíjení nepřátelských kempů, záchrana rukojmích, sbírání nejrůznějších předmětů, prohledávání bunkrů a mnoho dalšího. Tyto úkoly nejsou nijak vyznačeny na mapě, takže je spustíte jedině tak, že potkáte nějaké NPC, promluvíte si s ním a úkol tak započne. Nudit se tedy rozhodně nebudete, a i když má valná většina vedlejších úkolů stejný základ na principu „jdi a najdi nebo přines,“ pokouší se autoři aspoň o nějakou tu rozmanitost, abyste se vyhnuli stereotypu. Jestli se jim to povedlo, je věc názoru. Mně osobně mise přišly zábavné, a i když po nějaké době vážně začnou trochu působit neoriginálně, potkáte během nich další zajímavé postavy a objevíte nové části velké mapy.

Součástí některých úkolů jsou i logické hádanky. Rozumím tomu, že ne každý hráč chce na chvíli zpomalit a přemýšlet nad zapeklitými hlavolamy, ale Biomutant zřejmě tento fakt vzal až moc vážně. To, co na první pohled vypadá jako logická hádanka, tak ve skutečnosti vůbec není. Pokud zvládáte rozeznat barvy a dokážete si spočítat, že spojením kabelu do zdířek X a Y dostanete dohromady XY, pak máte vyhráno.

Originální dabing

Co naopak stereotyp zcela postrádá, jsou NPC. Tolik zajímavých a vtipných charakterů pohromadě se vskutku jen tak nevidí. Všemu nakonec dodává třešničku na dort speciální jazyk, kterým postavy mluví. Pro nás to zní spíše jako mumlání, a proto máte po boku vypravěče, který vám všechny dialogy překládá. Je to zajímavé řešení dabingu, ale na druhou stranu to tak trochu zdržuje. Musíte si nejdříve vyslechnout danou postavu a poté ještě i samotný překlad, což znamená, že se vám rozhovory natáhnou takřka na dvojnásobek času. Zprvu vám to bude připadat roztomilé, ale po pár hodinách z toho budete spíše jen otrávení.

Hodný mutant či zlý mutant

Volba mezi dobrem a zlem vás bude provázet takřka celou hrou. Už hned ze začátku si musíte vybrat, jestli půjdete doleva (zlo), či doprava (dobro). Během vaší cesty budete tomuto rozhodování vystaveni několikrát. Když například pomůžete zajatým vězňům v nouzi, zvýší se vám aura světla. Pokud se naopak rozhodnete je nechat svému osudu, pohltí vás temná síla. Temná i světlá aura mají podobu jakýchsi létajících stvoření, která se často velmi ráda popichují a dohadují, která strana je lepší. Jejich dialogy se odvíjí podle toho, jaké rozhodnutí jste právě učinili. Musím poznamenat, že jejich škádlení jsou ty nejzábavnější rozhovory v celé hře. Je důležité si ujasnit, jakou auru chcete, aby z vás vyzařovala. Podle toho si budete budovat pověst a povědomí o vašich činech v očích ostatních obyvatel a oni podle toho tak s vámi budou jednat.

Až moc zahlcujících možností

Kromě dilematu, jestli se přidat na temnou stranu či jít cestou dobra, si projdete na začátku ještě jedním peklem. Jestli jste také jedni z těch, kteří si, kdykoli to je možné, velice dlouho upravují vzhled a statistiky své postavy, připravte se na další zdlouhavé rozhodování. Tvorba vašeho vlastního mutanta není jen tak. Jakmile si vyberete rasu a správně nastavíte tělesné proporce tak, aby korespondovaly se statistikami, přijde na řadu styl a barva srsti, třída a další. Upozorňuji vás, že ti nejroztomilejší chlupáči jsou z větší části nepoužitelní z hlediska dobrých předpokladů na hladký průchod hrou. Naopak s těmi nejošklivějšími byste mohli titul proletět bez větších problémů. Je tedy opět nutné dopředu zvážit, zda vám stojí za to mít roztomilého mutanta, se kterým zprvu můžete často umírat, nebo nakorbenou mašinu svalů s odpudivým obličejem. I když posléze najdete helmu a obličej není vidět, stejně jsem to nemohla překonat a raději si zvolila vizuálně přívětivější typ, i za cenu krušnějších začátků.

Jakmile si zvládnete vytvořit postavu a prozkoumat kousek mapy, narazíte na hromadu lootu snad na každém kroku. Pokud jste jedni z těch bláznů (jako já), kteří musí za každou cenu prozkoumat každičký milimetr herního světa, budete po pár hodinách doslova přehlceni body k rozdělování a materiálem na upgrady či crafting. Kromě základních schopností, skrze které můžete zvyšovat svou sílu, poškození, štěstí apod., vám hra nabídne navíc ještě další útoky a kouzla za tzv. bio a psi body. Upřímně jsem tyto schopnosti prakticky nevyužívala, protože nebylo proč. To samé platí o některých předmětech, kterých máte plný batoh, ale vlastně ani nevíte, k čemu vám jsou. Pokud si v jednoduchém a přehledném systému craftingu vytvoříte od základu nějakou vlastní zbraň a na oblečení nahodíte několik funkčních doplňků, máte vystaráno skoro na celou hru. Chci tím říci, že Biomutant nabízí až zbytečně moc možností, které hráče jen zahltí a stejně z větší části zůstanou nevyužité.

Vymazlený soubojový systém

Palec nahoru dostává jednoznačně plynulost soubojů ve stylu kung-fu s lehkou příměsí střelných zbraní, a že jich je zde vážně mnoho. Je vidět, že na soubojovém systému si autoři dali vážně záležet, a proto vás sekání nepřátel hlava nehlava nepřestane jen tak bavit. Ovládání není vůbec krkolomné, souboj doprovází cool efekty a několik typů nepřátel vám rozhodně nedá čas si vydechnout. Od malých agresivních rostlinek přes zmutované a těžko identifikovatelné potvory až po obrovská monstra hlídající bunkr se vzácnými zásobami, bitky si užijete s každým z nich. Celou vaši pouť doprovází i nádherná orientální hudba, která velmi dobře umocňuje zážitek ze hry a dokresluje celkovou atmosféru. I se všemi vedlejšími úkoly a detailním objevováním mapy mi Biomutant zabral cca 40 hodin.

I přesto, že Biomutant není dokonalý, odvedl tým Experiment 101 skvělou práci na to, že jde o jejich první počin vůbec. Studio s fanoušky a hráči komunikuje, bere si k srdci jejich připomínky a horlivě pracuje na tom, aby opravilo nedostatky. V nejbližší době bychom se tak měli dočkat velké aktualizace, která díky zpětné vazbě komunity opraví a vylepší dialogy, bugy, obtížnost, souboje i hloubku ostrosti, rozmazání pohybu a mnoho dalšího.

GP uvozovky

Na Biomutanta jsem dlouho natěšeně čekala a musím uznat, že se cítím dost spokojeně. Jakmile se prokoušete tutoriálem až do bodu, kdy vás hra konečně pustí k volnému pobíhání si po mapě, budete si už jen užívat nádhernou grafiku, skvělé kung-fu souboje i sladěnou hudbu. Mapa je rozsáhlá, ale přesto nepůsobí prázdně, protože se na každém rohu něco děje. Titul ovšem disponuje i některými chybkami, jako je například zahlcování hráče zbytečnými mechanikami, primitivní hádanky, lehce stereotypní vedlejší aktivity, a zejména pak způsob, jakým vám je podán příběh. Zkuste si hru zahrát sami a udělejte si na ni vlastní názor, protože ten je zde zapotřebí tak jako nikdy předtím.

Klady

nádherné vizuální prostředí s rozmanitými lokacemi
uklidňující a zároveň znepokojivá atmosféra
různorodí nepřátelé
soubojový systém
hromada lootu
crafting a rozmanité možnosti úprav zbraní i vybavení
photo mode
návyková hratelnost s vysokou pravděpodobností, že si titul zahrajete vícekrát

Zápory

některé schopnosti a předměty jsou až zbytečné
hlavní roli hraje grafika, příběh je spíš kulisou
vedlejší úkoly časem navodí pocit stereotypu
hádanky jsou až moc primitivní a na jedno brdo
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn