Při loňském nepříliš povedeném počinu Call of Duty: Modern Warfare III jsem už ani nedoufal. Nedoufal v to, že by se kdysi slavná válečná akční střílečka od Activisionu dokázala jakkoliv postavit na vlastní nohy a nabídnout slušný gameplay nejen ve stále recyklovaném multiplayeru, ale i bohužel přehlížené kampani pro jednoho hráče. Je pravdou, že loňská kampaň sice přinesla zcela nový typ misí, které měly být dle slov vývojářů revoluční. Avšak místo revoluční hratelnosti se z nich stal spíše revoluční průser, který většinu hráčů přestal po chvíli bavit. Activision a Treyarch se však rozhodli pro změnu a místo jedné revoluce zkusili jinou. Jde o otevřené mise, které plníte v částečných open-world lokacích a kromě pevně daného úkolu můžete plnit i různé vedlejší. Jestli je právě tento aspekt tou pravou revolucí, kterou dokáže Call of Duty: Black Ops 6 u hráčů zabodovat a zvýšit reputaci pošramocené sérii, vám ukáže naše dnešní recenze.
Stranou nezůstane ani hra pro více hráčů, která sice též přinesla různá vylepšení či nové herní režimy, nicméně je otázkou, zda si v tomto ohledu dokáže titul obhájit poměrně sebevědomou cenovou politiku. Základní edice hry Call of Duty: Black Ops 6 vás vyjde na 70 euro (na platformě Steam je to dokonce o deset euro více), což tedy rozhodně není málo, a bohužel se obávám, že podobný bizár – ano, za mě je tato částka už přehnaná –, budeme vídat čím dál častěji. Například už teď se za stejné peníze prodává Microsoft Flight Simulator 2024. Nic to však nemění na faktu, že se vývojáři museli opravdu snažit, aby si u nás tuto cenu obhájili.
Příběhová kampaň vyrostla a nabídne od všeho trochu
Na úvod celé recenze se hodí v krátkosti zmínit zasazení hlavní kampaně pro jednoho hráče. Tentokrát se v roli agenta CIA Williama „Case" Calderona ocitnete v období devadesátých let, kde bude vaším úkolem zničit spolu s dalšími agenty organizaci Pantheon. Já toho nikdy o příběhu moc neprozrazuji, hlavně kvůli spoilerům. Jsem každopádně rád, že zde neproběhl žádný chabý pokus o vytvoření futuristické války v budoucnosti a skutečně se nacházíme v období, které je pro sérii Call of Duty to pravé.
Jak už bylo v úvodu řečeno, novinka v podobě Call of Duty: Black Ops 6 jde naproti tomu, co přinesl Modern Warfare III. Z takzvaných Open Combat misí se můžete těšit na reálně otevřené lokace, které nabídnou i plno vedlejších úkolů. Můžeme zmínit například misi v Iráku, v níž bude vaším hlavním úkolem zničit tři raketomety na nepřátelských základnách. Kromě toho však můžete ve hře i prozkoumávat onen otevřený svět a vydat se například na eliminaci nepřátelských táborů nebo hledání „pokladů“. Rozdílem pak oproti otevřenějším misím Open Combat z Modern Warfare III je ten, že jakákoliv smrt či předčasné ukončení nezaviní ztrátu vašeho postupu, což byl fakt, který mě v loňském ročníku dosti vytáčel.
Další velkou změnou v Call of Duty: Black Ops 6 je větší volnost v plnění misí. Zatímco v předchozích dílech byla série Call of Duty většinou jen koridorovou střílečkou s jasným postupem, nyní se vám dostává možnosti zvolit si trasu a způsob, jakým daný úkol vyřešíte. Můžete zvolit klasický postup a všechny vystřílet, ale též si můžete vybrat i zcela legitimní stealth postup, aniž byste vzbudili jakoukoliv pozornost. Podobného ražení byly právě i zmíněné Open Combat mise v minulém díle, avšak přijde mi, že zde vývojáři kladou na stealth mnohem větší důraz a tak nějak mi do tohoto dílu zapadá více. Dokážu si nicméně představit nějakou tu pachuť, kterou mohou zažívat veteráni série, jelikož co si budeme, Call of Duty bylo vždy hlavně o intenzivní akci, která zde sice je, takže Activision stále myslel i ná jádro série, ale ne v takové intenzitě, jakou bychom asi oproti předchůdcům čekali.
Kromě misí s otevřeným světem najdete v novince i pár misí, které toho s Call of Duty nemají moc společného a při jejich plnění si budete připadat, jako byste hráli spíše nějaký další díl The Evil Within nežli válečnou akční střílečku. Jde například o úkol, v němž máte najít čtyři karty k otevření dveří, přičemž se ocitáte v budově, která je zamořená halucinogenním plynem. Ten ve vás vyvolává různé halucinace, včetně nepřátel, kteří působí spíše jako hnusná monstra z hororu. Nemůžu říct, že by mě tento typ misí nějak vyloženě urážel, ale asi bych se bez něj obešel a zaměřil se spíše na více úrovní v otevřeném světě, jež se mi v novém Black Ops 6 líbily více. Posledním drobným pozitivním impulsem je herní doba příběhové kampaně, která z běžných čtyř až pěti hodin vyrostla na šest až sedm hodin čistého herního času. Stále je to sice na titul za bezmála 70 euro trestuhodná doba, ale alespoň něco. Uvidíme, jestli se někdy dočkáme plnohodnotného a kvalitního dílu, který se detailně zaměří nejen na hru pro více hráčů, ale i příběhovou kampaň. Věřte mi, rád bych se tohoto momentu chtěl dožít.
Multiplayer i v Call of Duty: Black Ops 6 je stále tou stejnou řežbou
Série Call of Duty prozatím vždy vyčnívala kvalitním multiplayerem, který v posledních letech sice taktéž poměrně stabilně stagnoval, ovšem vždy dokázal nabídnout skvělý zážitek a mnohdy i intenzivní řežbu, kterou jsem já osobně v jiných hrách snad nezažil. V tomto duchu se nese také dnes recenzovaný Call of Duty: Black Ops 6, který to ale opět zkouší s pár inovacemi, jako je zcela nová funkce Omnimovement. Tato nová mechanika umožní plynulejší pohyb a ovládání vaší postavy, díky které se budete moci lépe vyhýbat nepřátelským střelám. Jde například o možnost sprintovat do všech směrů, střílet vleže či provádět různé kotouly a další věci. Celkově však je pohyb postavy o něco realističtější a mně osobně se tato nová mechanika rozhodně zamlouvala.
Co se týče herních režimů, připravte se na klasiky, jako je Team Deathmatch, Free for All, Domination, Search and Destroy či Kill Confirmed – v podstatě Team Deathmatch s tím rozdílem, že smrt protivníka musíte navíc potvrdit sebraním tzv. psí známky. Jak je tedy vidět, nový díl se ve většině režimů, až na jednu zásadní novinku, příliš neliší, což je na jednu stranu možná dobře, pokud ovšem nezačnete šťourat až moc do hloubky. Když se totiž na multiplayer jako takový podíváme podrobněji, zjistíme, že každý každičký rok dostáváme prakticky to samé, jen na jiných herních mapách, a stejně jako u loňského Modern Warfare III se sluší položit si otázku, zda cena odpovídá nabídnutému obsahu. Jedinou novinkou je totiž režim Kill Order, kde se snažíte zabít určitého člena nepřátelského týmu. Možná, že někomu se bude tento režim líbit, ovšem mě osobně příliš nenadchnul, především z důvodu, že se prakticky opět jedná o převlečený Team Deathmatch či Kill Confirmed a jedinou odlišnosti je označený hráč v každém týmu, kterého musíte za každou cenu zabít. Tvůrci přece jen mohli tuto novinku chytnout za úplně jiný konec a zkusit nabídnout nějaký převratný režim s například několika možnostmi taktiky, jak označeného protivníka zničit. Bohužel se tak ale nestalo a ve výsledku vážně dostáváme jen další předělávku klasického Deathmatche.
V případě herních map nabízí letošní díl celkem šestnáct kousků, které však od svého předchůdce nejsou jen pouhou reinkarnací a nemají toho moc společného ani s předchozími díly ze série Black Ops. Většina map, asi dvanáct je určena pro klasické 6v6 a čtyři pro 2v2 zápasy. Jejich vizuál je opravdu nádherný a mnohdy dokáží nabídnout parádní scenérie, avšak u některých z nich jsem se velmi často setkával s problémy hlavně se spawnováním. Dost často se mi u Call of Duty: Black Ops 6 stávalo, že mě hra vrátila do mapy až velmi blízko nepřátel, což zapříčilo další brzkou smrt. A rozhodně nedá se říci, že by tento neduh byl nějakou výjimečnou záležitostí.
Na skok bych se rád vyjádřil i k režimu Zombie, který pro letošek opouští nepříliš povedené zasazení do Urzikstanu, tedy mapy, která se později objevila i u Call of Duty: Warzone a vlastně to tak celé působilo jako takový betatest nové mapy. Tento krok způsobilo značné rozhořčení u fanoušků, které bylo nakonec vyslyšeno, a režim Zombie se tak trochu vrací ke svým úspěšnějším kořenům. Musím ale narovinu říci, že já nejsem moc velký fanoušek zombíků a většinou zde strávím jen několik desítek minut, abych se pak raději vrátil ke klasickému multiplayeru. Pokud jste nicméně byli minulý rok z kroků Activisionu zklamaní, můžete se letos opět těšit na uzavřené mapy a klasické vlny zombíků v každém kole.
Vizuální stránka není ani letos nic, co by vás urazilo
Na závěr recenze si zbývá zhodnotit vizuální a technickou provedení, která bylo vždy silnou stránkou, a proto jsem byl zvědavý, jestli se ve stejném duchu ponese i nové Call of Duty: Black Ops 6. Můžu s nadšením oznámit ano. I v tomto díle vás titul uchvátí skvěle vypadajícím prostředím, které v kombinaci s různými efekty výbuchů a přestřelek nabídne jedinečný zážitek. Tuto vizuální jízdu sice narušují některé výše zmíněné novinky, jako například hororová mise s hledáním přístupových karet. Tam potenciál skvělých efektů asi nebude tolik znát, ovšem s přimhouřením očí a snahou alespoň kampaň pro jednoho hráče nějak ozvláštnit od minuloročných předchůdců jsem ochoten tento drobný neduh odpustit. Jak už jsem napsal minulý rok, Engine, na kterém série Call of Duty běží, dokáže být dle mého názoru plně konkurenceschopný i v dalších letech. Jedná se konkrétně o engine IW, který ve své verzi 9.0 má rozhodně stále co nabídnout. Jen pokud nevíte, IW 9.0 přišel na svět v roce 2019, kdy vyšel první díl novodobé trilogie Modern Warfare, a od té doby se dočkal řady vylepšení až do dnešního Call of Duty: Black Ops 6.
K tomu samozřejmě patří ivydařená optimalizace, která mi i letos běžela na procesoru Ryzen 7 5700X3D a grafické kartě RTX 4070 Super v rozlišení 1080p bez nějakých, byť sebemenších zaškobrtnutí. Stále velkým problémem je však stále nedokonalá komprimace a optimalizace dat. Tudíž i letos se připravte na to, že vám Call of Duty: Black Ops 6 dokáže z disku spapat i více než 150 GB. I letos se také připravte na nutnost instalovat klienta neboli launcher Call of Duty HQ, který slučuje Warzone a loňské díly Modern Warfare II a Modern Warfare III. Zřejmě si na nutnost vyžadovat tohoto klienta budeme muset zvykat i v budoucnu, jelikož nic nenasvědčuje faktu, že by jej vývojáři plánovali opouštět. To by nemusel být až takový problém, jenže pokud ručně nenakonfigurujete, jaké konkrétní díly si chcete do počítače nainstalovat, stáhnou se vám ve výchozím nastavení automaticky všechny, což si s přidáním Black Ops 6 dokáže ukousnout i 300 GB na vašem disku. Takže na toto velký pozor! Tím jsme se pravděpodobně dostali na závěr naší recenze a nyní už nezbývá nic jiného, než si nový díl zhodnotit a udělit výslednou známku. Tak hurá do toho!
Nové Call of Duty s podtitulem Black Ops 6 dokázalo od svého předchůdce udělat k mému překvapení až velký krok kupředu a zlepšit v mnoha ohledech právě ty aspekty, na které se vývojáři v posledních letech doslova vykašlali. Největší změnou je rozhodně kampaň pro jednoho hráče, která vyrostla nejen co do délky, ale i co do kvality obsahu. Stále to sice není něco, co by nabízelo nějaké revoluční a detailní mechaniky, ale jde vidět, že se tvůrci tentokrát opravdu snažili, a ani kampaň není ve výsledku vůbec špatným zážitkem. Na cenovku 70 euro je to ale stále poměrně málo a pořád platí, že hlavním tahounem je multiplayer, který patří mezi stále ty nejsilnější stránky série. Přesto však mohu Call of Duty: Black Ops 6 doporučit těm, kteří již na tuto franšízu zanevřeli a nedoufali v nějaký pozitivní obrat. Možná by nebylo špatné se po čase do světa Call of Duty vrátit a dát sérii novou šanci. Myslím, že v kombinaci s nějakou malou slevou v podobě ceny 50 euro by se o tom dalo uvažovat. Šest a půl bodu z deseti.
