Pamatujete si, jak John Romero se svým týmem vyvíjel střílečku Daikatana tři roky, kvůli čemuž musel v průběhu práce přejít na nový engine a stejně hra nakonec vypadala zastarale? Dnes se tomu můžeme usmívat. Technologie nejde dopředu tak rychle, tři roky by u velké hry byly považovány za krátký vývojový cyklus a máme tu hry, které byly ve vývoji přes deset let. Třeba Dead Island 2, S.T.A.L.K.E.R.a 2: Heart of Chornobyl a samozřejmě také Duke Nukem Forever. Příběh hack and slash titulu Captain Blood je přesto výjimečný. Pracovat se na něm začalo již roku 2003 a vychází teprve letos. Po většinu toho času samozřejmě nebyl v aktivním vývoji, ale uložený k ledu kvůli finančním a právním problémům. Verze, kterou dnes dostáváme k dispozici, vychází z téměř hotového buildu, který měl někdy na přelomu let 2010 a 2011 zamířit na konzole PlayStation 3 a Xbox 360. Jak takto stará hra v moderní konkurenci obstojí? Na to odpovídá naše recenze.
Knihy, filmy a videohry
Kapitán Blood je pochopitelně literární postava stvořená Rafaelem Sabatinim. V dobrodružném románu Odysea kapitána Blooda je titulní pirát představen jako typický romantický hrdina, jehož na dráhu zločinu přivedla křivda. Jako lékař ošetřoval raněné povstalce proti britskému králi a byl za to odsouzen k otrocké práci na Barbadosu. Povedlo se mu ovšem utéct a stát se postrachem moří.
Sabatiniho dobrodružné romány byly v éře klasického Hollywoodu vděčným námětem pro filmové trháky a zároveň našly věrné čtenáře v Rusku. Někteří ruští autoři se dokonce na Odyseu kapitána Blooda a dvě sbírky povídek, které po ní následovaly, dokonce pokusili dějově navázat. Není tedy divu, že po této inspiraci sáhla ruská společnost Akella, která už měla na kontě několik her s pirátskou tematikou. Po několika změnách v základním konceptu se od ní oddělil tým Seawolf Studio, který hru téměř dokončil, než se z ní po právních problémech stal vaporware. Téměř hotové hry se ovšem chopilo polsko-ruská společnost SNEG, která se pokouší přinášet zpět na trh pozapomenuté tituly z minulosti.
Jako z automatu
Captain Blood je přímočará oldschoolová rubačka s přednastavenou kamerou, s níž jako hráči nemůžete manipulovat a která akci snímá podle toho, v jakém místě se právě nacházíte. Někdy tak hrdinovi visí za zády, jindy třeba dění zabírá z boku jako ve 2,5D skákačce. Představte si třeba starší díly sérií jako Devil May Cry nebo God of War. Ve srovnání s nimi je ovšem Captain Blood designově mnohem jednodušší.
Pokud pominu levely, v nichž se nacházíte na palubě lodi a pomocí děl ostřelujete nepřátelská plavidla, není akce ničím přerušovaná či zpestřená a víceméně následuje pořád ta samá schémata. Někteří nepřátelé jsou vybaveni mušketami či pistolemi s křesadlovým zámkem, jiní mají zbroj, kterou je nejprve třeba rozbít, ale celkově je boj poměrně monotónní a repetitivní. Dá se tedy říct, že Captain Blood také připomíná jakousi 3D verzi klasických beat 'em upů z arkádových automatů. Jen ho nedohrajete za hodinu, ale spíš tak za devět hodin.
Davy nemá rád nikdo
Vaší primární zbraní je (výrazně stylizovaný) pirátský falchion schopný lehkého a těžkého útoku. Jako sekundární zbraň máte pistoli, kterou lze občas vystřelit a udržet si tak od nepřátel odstup. Ostatní zbraně sbíráte od nepřátel a vydrží vám jen krátce. Patří mezi ně třeba svižný rapír, dvouruční meč, jímž lze snadno kosit velké davy nepřátel, nebo třeba mušketa a dvojice pistolí, z kterých stylově střílíte obouruč. Nepřátelům ovšem zbraně nemůžete vzít kdykoli. Většinou je totiž v boji s nimi rozbijete. Spolehlivým způsobem, jak si cizí zbraň opatřit, je jedině provedení speciální popravy. Poprav jsou čtyři druhy a každý z nich přináší jiný bonus. Kromě převzetí zbraně to může být třeba zisk peněz na upgrady nebo nabití energie pro posílené útoky. Za herní měnu pak lze odmykat také komba nebo si posilovat pasivní schopnosti.
Bojování v Captain Bloodovi mě po celou dobu neomrzelo, ale nelze popřít jeho monotónnost a malou variabilitu. Není v něm ani příliš mnoho prostoru pro taktizování. Vlastně jen stačí nenechat se obsypat a prioritně vyřídit nepřátele s pistolemi. Pokud se ztratíte v davu protivníků, můžou vás snadno uzavřít do nekonečné smyčky animací ochromení. Záchranu vám mohou přinést popravy, neboť při jejich provádění jste nezranitelní.
Nenechte vítr vát, nenechte chóry znít
Mohli byste čekat, že u hry, která je v zásadě stará zhruba patnáct let, se mi nebude líbit grafika, ale kupodivu tomu tak není. Díky stylizovanému vzezření většiny modelů a překvapivé detailnosti mnoha prostředí (jde například o komplikované, členité hrady a pevnosti) vypadá Captain Blood esteticky příjemně, byť pracuje se zastaralými assety. Když jsem poprvé narazil na demo, aniž bych tehdy tušil něco o historii vývoje, myslel jsem si, že mám před sebou hru aktuální, která chce jen staré konzolové pecky záměrně připomínat.
Tak dobře jako grafika bohužel nedopadl zvuk. Vlastně je úplně otřesný. Jednak je potřeba v menu radikálně ztišit hudbu, která vše ostatní přehlušuje a spíše ruší. S nastavením zbytku zvukového mixu už bohužel jako uživatel nic nesvedete. Problém je v tom, že ambientní ruchy, jako třeba šumění moře, vyloženě překrývají zvukové efekty boje a některé zvuky (např. kroky) snad ve hře ani nejsou. Celá zvuková stopa přitom zní hodně komprimovaně a nepříjemně. Takhle špatný zvuk snad u žádné jiné hry nepamatuju.
Výčet technických nedostatků ale může pokračovat. Hra mi v průměru jednou za hodinu padala a několikrát se mi v průběhu hraní samovolně přepnulo schéma ovládání z modernějšího na to původní. Zhruba ve dvou levelech mi vůbec nefungovala kapitánova pistole, z níž prostě nešlo střílet, ač indikátor ukazoval, že je nabitá. Jestli to byl záměr a já jen přehlédl zdůvodnění, tak si stejně mohu legitimně stěžovat na to, že hra nijak neupozorní, že určitá akce prostě nejde provést.
Kritické výtky, které zde proti Captain Bloodovi vznáším, nejsou rozhodně triviální, ale stejně dávám nakonec palec nahoru. Jsem rád, že tato hra neupadla do zapomnění a dnes si ji můžeme zcela legálně zahrát. Navíc jsem se skutečně celou dobu bavil. Tuším, že podobně na tom mohou být ti, co mají rádi akční tituly z přelomu šesté a sedmé konzolové generace a nepříčí se jim ani přímočaré mlátičky arkádového typu. Pokud hack and slash žánr snesete jen v současné, „cinematické“, podobě, můžete si tuhle pirátskou bárku nejspíš klidně nechat uplout.