Píše se rok 1991. Jakožto občané Sovětského svazu jste vyčerpaní z nepřehledné politické a ekonomické situace. Studená válka se oteplila a Svaz se mění k nepoznání. Brzy má dojít k pokusu o převrat a následnému rozpadu vaší rodné mocnosti. Ale to naštěstí nevíte, a tak si na odreagování do pozadí zapnete televizi. Naladíte si Leningradskou televizi a už se chystáte začít luštit křížovky, když tu vás náhle překvapí právě vysílaný film, který svým začátkem až příliš připomíná Pána prstenů – Chranitěli.
Jakožto milovník Tolkienova díla jste však po dokoukání první části pobouřeni. Předlohu zbožňujete – získání samizdatové kopie trilogie vás stálo místo ve frontě na banány a se svými přáteli po volných odpolednech dáváte dohromady role-playové skupiny pro tzv. tolkienisty. Jenže Chranitěli spíše než důstojnou adaptaci připomínají nechtěnou parodii. Přesto ovšem pokračujete ve sledování. A po skončení finálních titulků se sice cítíte mírně uraženi, ale zároveň okouzleni.
Produkční „kvality“
Chranitěli (dle ruského překladu Společenstva prstenu z roku 1982), čili Strážci prstenu vznikli v roce 1991 jako televizní film natočený Leningradskou televizí na kazety. Produkčně snímku předcházela televizní pohádka Skazočnoje putěšestvije mistera Bilbo Begginsa Hobbita, natočená v roce 1985, z jejíhož názvu lze odhadnout, kterou z Tolkienových knih měla adaptovat. S touto verzí pak Chranitěli sdílí velmi podobné produkční kvality, jen ještě o něco nižší, jelikož na natáčení nebyl čas ani peníze.
Představitel Smíška Sergej Šelgunov po letech vzpomínal, že celý dvouhodinový film zvládli natočit během jednoho týdne. Samotné natáčení prý celkem nezabralo ani devět hodin a většina zúčastněných se na něm podílela za minimální (jestli vůbec nějaký) honorář. Řada herců se navíc znala z divadelní scény. Kostýmy si štáb půjčoval od kde koho a drtivá většina natáčení probíhala v narychlo sestavených kulisách. Režisérka Natalja Serebrjakova navíc za každou cenu toužila ve filmu použít vizuální efekty spojené s green screenem. Sledovat výsledek jejích snah bohužel docela bolí.
Zdroj: 5TVRussia
Filmové divadlo
Vizuální stránka se tak stává poměrně bizarní. Díky kostýmům, jednoduchým kulisám, přehnanému make-upu a omezené práci kamery tak film nabírá až téměř divadelní estetiku. Velká část záběrů je natočena ze střední vzdálenosti v celcích a polocelcích (záběry, v nichž jsou herci vidět celí nebo alespoň od kolen nahoru), což vedlo k navýšení délky záběrů a možnosti složitější akce. Většina scén se navíc natočila hned na první pokus, přičemž herci si repliky cvičili ani ne hodinu před natáčením. Už jen za tohle si zaslouží Chranitěli velký respekt – všichni zúčastnění do toho dali všechno, ačkoliv vlastně skoro na nic neměli dost času ani peněz.
Je proto škoda, že film je vizuálně takřka k nerozeznání od kupříkladu československé průměrné televizní produkce. Pohádky hraničící mnohdy s brakem vysílané o víkendech po obědě mají obdobně nekvalitní efekty a lacině vypadající kostýmy jako Chranitěli. Ty však vykupuje fascinující vztah k předloze.
Unikátní pohled na Pána prstenů
Na nějak výrazně výpravnou estetiku můžete při sledování zapomenout. Hobiti mají trautenberkovské licousy a vypadají starší než Aragorn, sety působí chabě, řadu scén zabíjí nekvalitní green screen a místo epického hudebního doprovodu dojde na osmdesátkové disco. I tak ale snímek dokazuje, že zvládá s dostupných zdrojů vyždímat maximum. Proto byl třeba zcela vynechán Balrog či další větší potyčky – tvůrci věděli, že by byly nad jejich síly.
Odklonům od předlohy se nešlo vyhnout. O to obdivuhodnější pak je, na kolik se Chranitěli snaží Společenstvu prstenu přiblížit. Film obsahuje epizodní setkání s farmářem Červíkem i pasáž s Dědkem Vrbákem a Tomem Bombadilem. Fascinující, že právě sovětská adaptace jako jediná jeho přítomnost v příběhu zachovala. A co víc, navíc skvěle vystihla jeho osobnost a auru (snad kromě jeho zvětšení green screenem).
Další zvláštností Chranitělů je, podobně jako u Skazočnoje putěšestvije mistera Bilbo Begginsa Hobbita, přítomnost vypravěče. Ten v podání Andreje Romanova předčítá dění z knihy nebo příležitostně pouze hledí do kamery a dramaticky mlčí. Zajímavé je, že Romanov byl členem folk rockové kapely Aquarium, která k filmu složila hudbu.
Zdroj: 5TVRussia
Duch doby
Chranitěli se chtě nechtě stali duchem své doby. Mnohé změny vůči předloze měly jistě své tvůrčí opodstatnění. Proč je Frodo o tolik zbabělejší a přihlouplejší? Co má Gandalf na mysli, když několikrát vyslovuje varování „Zima se blíží“? Proč Legolase hraje žena? Odpověď mohu nabídnout na pouze poslední otázku – patrně aby byl zdůrazněn jeho elfský půvab. Každopádně řada tvůrčích i řemeslných omezení zkrátka souvisela s okolnostmi vzniku. A ačkoliv tyto okolnosti nebyly filmu nakloněny, tvůrci jej dotáhli do zdárného konce.
Do vysílání šel film pouze jednou, načež se v nastupujícím chaosu po rozpadu Sovětského svazu doslova ztratil kdesi v archívech. Ovšem stejně jako Vládnoucí prsten, i Chranitěli se po letech znovu objevili. Celý snímek (Chranitěli | Část 1 i Chranitěli | Část 2) totiž na svůj youtubový kanál nahrál v roce 2021 nástupce Leningradské televize, kanál 5TV. Máme tak možnost se filmu smát i my, ale zároveň jím být fascinováni, jelikož přeci jen dokládá, jak silné emoce Tolkienův příběh v lidech vzbuzuje a kolik filmových děl vlastně inspiroval.
Zdroj: 5TVRussia
