Franšíza LOTR (The Lord of the Rings; česky Pán prstenů) vychází z knih J. R. R. Tolkiena, především trilogie Pán prstenů a doplňkových děl jako Hobit či Silmarillion. Postupně se rozrostla v jednu z největších fantasy značek na světě. Patří sem filmová trilogie Petera Jacksona Pán prstenů (2001–2003), následná trilogie Hobit (2012–2014), seriál Pán prstenů: Prsteny moci (od 2022), videohry (např. Middle-earth: Shadow of Mordor, Shadow of War, Gollum) i deskové hry, komiksy a sběratelské předměty. Franšíza je známá propracovaným světem Středozemě, epickými bitvami mezi dobrem a zlem a nesmírným kulturním vlivem na fantasy žánr.
Po vydání Kingdom Come: Deliverance II se okamžitě spustily spekulace, kam by asi tak mohly vést další kroky studia Warhorse. Příběh Jindry ze Skalice byl v druhém díle série víceméně uzavřen, ale přece jen se nabízí mnoho dějových linek, na které by bylo možné navázat.
Letošní CinemaCon pokračuje a jako druhé studio se se svým repertoárem chystaných filmových projektů předvedlo studio Warner Bros. To prozradilo, že má v roce 2027 v plánu uvést do kin 18 celovečerních filmů i přesto, že se chystá jeho sloučení s konkurenčním studiem Paramount.
Pokud jste četli náš článek o Top 10 deskových hrách se světa Pána prstenů, rozhodně víte, že jsem velkou milovnicí série štychovek, kterou vydalo studio Office Dog.
Když analyzuji ženské postavy v Tolkienově legendáriu, většinou narážím na éterické bytosti hrající na harfu nebo na štítonošky s existenciální krizí. Máme tu Galadriel, která svým světlem oslepuje démony, Éowyn, jež s replikou „Nejsem muž“ zapíchne Pána nazgûlů, a Lúthien, která uspí samotného Morgotha.
Již od roku 2009 probíhá na největším českém serveru, Zatrolené hry, hlasování v anketě Trolí palec. Jedná se o ocenění těch nejlepších her za uplynulý rok v několika kategoriích.
Po poměrně úspěšné hře Middle-earth: Shadow of Mordor stáli vývojáři z dnes již zaniklého studia Monolith Productions před úkolem dokázat, že jejich začínající série má skutečný potenciál.
Hry podle filmů nikdy neměly tu nejlepší pověst a v první dekádě 21. století to platilo obzvláště. Tehdy videoherní adaptace sloužily hlavně jako uspěchané přílepky, které měly podpořit marketingovou kampaň doprovázeného filmu a zároveň se na ní částečně samy svézt.
Píše se rok 1991. Jakožto občané Sovětského svazu jste vyčerpaní z nepřehledné politické a ekonomické situace. Studená válka se oteplila a Svaz se mění k nepoznání.
Není žádným tajemstvím, že knižní série o Středozemi, jejích postavách, zlotřilém Sauronovi a jeho Prstenu patří k tomu nejlepšímu, co žánr fantasy kdy spatřil.
Původně jsem tento článek chtěla ponechat čistě jako tematickou vsuvku k tomu, kde se v Tolkienově světě vzala rasa entů, popřípadě jak se díky Tolkienovi vyvinula.
Občas má člověk pocit, že s deskovými hrami ze světa Pána prstenů se v posledních letech roztrhl pytel. Vychází jich zhruba stejně jako na začátku tisíciletí, kdy v kinech bežely dnes již kultovní filmy a každý se na nich snažil vydělat.
Pán prstenů je unikátním dílem literárního i filmového světa. Vyprávění z pera profesora J. R. R. Tolkiena i kamery režiséra Petera Jacksona výrazně zasáhla do svých uměleckých větví a dodnes jsou často citována.
Sběratele Emila Liptáka jsme si všimli díky jeho instagramovému profilu my.shire, na němž prezentuje svou působivou sbírku knih a jiných artefaktů spojených s dílem J.
Každý pořádný čtenář je schopný vyjmenovat alespoň pár autorů a autorek, kterým podlehl. Nejsou nutně navždy jeho oblíbenci, ale jeho čtenářská cesta jimi byla nějakým způsobem jistě ovlivněna.
