Vyhnání z ráje
V jednoduchosti je krása
Systém RPG je v Death Trash nepříliš složitý, i když to není na škodu. S každou další úrovní si můžete zvýšit jednu primární statistiku a dvě dovednosti, spolu s čímž se vám i mírně zvýší životy. Statistiky i dovednosti pak volně kopírují klasické rozdělení tříd bojovník/mág/zloděj. Můžete si vylepšovat svou odolnost (tzn. zdraví) a poškození s chladnými, střelnými i energetickými zbraněmi. Mágovi pak odpovídají jednak bojové implantáty (které mají „manu“ v podobě omezené energie) a jednak vedlejší schopnosti (např. technika, empatie či zacházení se zvířaty), které sice nemají žádný přímý užitek v boji, ale zato dopomohou k odměnám jinde. Pro zloděje je určen maskovací modul, který dočasně skryje hráče z dohledu. Spolu s ním je přítomna mechanika vykrádání kapes, která ale – vzhledem k tomu, že zde není žádný systém karmy, a tak vám nic nebrání nepřátele prostě pozabíjet a obrat – je celkem nadbytečná. Místo toho spíše využijete klasický backstab, tedy bonusové poškození při útoku z neviditelnosti.
Putování po světě
Útok, úskok, maskování
Většina nepřátel je vybavena pouze zbraněmi na blízko, což by mohlo svádět k různým puškám, ale je to zbytečné. Munice je celkem drahá, inventář omezený, a tak vám pravděpodobně bude nejlepším přítelem chladná zbraň spolu s již zmíněným maskováním.
Drobnou vadou na kráse je, že boj přepne hru do nového režimu. V něm nejde uložit pozici, zapnout maskování ani opustit současnou mapu. To také znamená, že před přesilou nemůžete jednoduše utéct. Naštěstí (nebo naneštěstí, viz další odstavec) je AI protivníků velice jednoduchá, takže nepřátele ve skupinkách můžete pomocí neviditelnosti nebo palných zbraní pomalu likvidovat po jednom.
Vše většinou na první dobrou
Vývojáři si toho jsou zřejmě vědomi, a tak nabízejí různé volitelné výzvy, jako například nemožnost používat zbraně či jíst maso. To je dobrá vymoženost, ale v základě jde pořád jen o omezení některých aspektů hry. V praxi to tedy znamená, že při setkání s nepřáteli akorát budete muset být o něco opatrnější.
Ostatně pokud umřete, neuvidíte ani ono obligátní GAME OVER – hra jen automaticky načte vaši poslední uloženou pozici. Je proto velice jednoduché opakovat jeden boj znovu a znovu, dokud se nedostaví úspěch. Zde se také hodí zmínit, že je přítomen i kooperativní multiplayer, který však ohledně nízké obtížnosti pravděpodobně nijak nepomůže.
Zajímavý, ale zatím prázdný svět
Dobrý zvuk, rozpačitý vizuál
Hudba je velice nevýrazná, až můžete občas zapomenout, že zde vůbec nějaká je. Zvukové efekty jsou však překvapivě povedené a například energetické zbraně dostávají na fórech chválu za ten „správný“ zvuk. Zejména vaše základní schopnost zvracení je pak doprovázena nahrávkou tak realistickou, že se dá v nastavení vypnout.
Dostatek prostoru pro budoucí rozšíření
Vývojáři tvrdí, že s Death Trash mají do budoucna velké plány, což je samozřejmě chvályhodný záměr. V současné době však hra ani zdaleka neodpovídá ceně dvaceti eur, za kterou je k mání na Steamu. Potenciál zde rozhodně je. Například shánění nových přátel pro Masového krakena nebo plížení se po výzkumné stanici v doprovodu slepého staříka byly momenty, které byly poměrně dobře napsané a působily vtipně, aniž by byly nucené. Stejně tak oceňuji v dialozích možnost nic neříct a čekat na odpověď toho druhého (kvůli zmíněné linearitě questů se tím sice málokdy někam dostanete, ale snaha se cení). Kromě toho však celkové prostředí působí dosti nevyužitě a onen kosmický horor, jak tomu říkají autoři, zde spíše jen občas uvidíte, než opravdu ucítíte. Situaci alespoň trochu zachraňují časté patche a podpora workshopu na Steamu, kde jsou v současné době především fanouškovské překlady hry (prozatím však není žádná čeština).
