Akční RPG ve stylu Diabla dnes nevznikají v malém množství. O to těžší to mají nováčci, kteří se snaží prorazit mezi zavedenou konkurencí. Dragonkin: The Banished se o to pokouší po svém, a sice s důrazem na draky, vlastní systém dovedností a solidní hratelnost. Jenže zatímco v některých ohledech dokáže překvapit, jinde bohužel zůstává na půli cesty.
Draci, krev a svět na pokraji zkázy
Příběh vás zavede do světa, který byl zničen dračí krví. Ta postupně zkorumpovala krajinu i její obyvatele a vaším cílem je jediné – vystopovat a porazit dračí lordy, kteří za tímto chaosem stojí. Na papíře jde o poměrně klasickou premisu, která by mohla fungovat.
Problém ale nastává ve způsobu vyprávění. Děj je zbytečně ukecaný, místy až nepřehledný a často se ztrácí v dlouhých dialozích. Ne že by byl vyloženě špatný, ale tempo vyprávění není ideální a po několika hodinách jsem měl problém si vybavit, proč vlastně dělám to, co dělám. Na druhou stranu samotní draci působí dostatečně hrozivě a ve chvílích, kdy se dostanou ke slovu, hra dokáže vyvolat správnou atmosféru.
Soubojový systém, který baví
Tam, kde Dragonkin opravdu boduje, je samotná hratelnost. Souboje jsou svižné, responzivní a mají příjemnou váhu. Každý útok působí uspokojivě, nepřátelé odlétají pod náporem vašich schopností a hra vás neustále nutí být v pohybu.
Odezva je přesná a bezproblémová, což je u tohoto typu hry naprosto klíčové. Ať už se prosekáváte hordami slabších nepřátel, nebo čelíte větším bossům, hra si drží stabilní tempo a nabízí dostatek akce. Občas sice působí animace nepřátel při smrti trochu podivně, ale jde spíš o drobnost než zásadní problém.
Velkým plusem je i technická stránka během hraní. Prostředí jsou vizuálně povedená a hra běží plynule. Občas se objeví menší záškub během cutscén, ale při samotném hraní jsem na žádné výraznější problémy nenarazil.
Hexagonová magie aneb největší tahák hry
Nejzajímavějším prvkem Dragonkin je bezpochyby systém dovedností. Zapomeňte na klasické odemykání schopností při levelování. Zde dovednosti nacházíte jako loot nebo odměny a následně je skládáte do hexagonové mřížky.
Každá schopnost může být upravena pomocí různých bonusů, které ovlivňují její sílu, rychlost nebo chování. Navíc můžete přidávat i speciální efekty, které dovednosti propojují mezi sebou. Výsledkem je systém, který nabízí překvapivě velkou míru kreativity.
Velkým zpestřením jsou i takzvané Wyrmling schopnosti, tedy útoky vašeho malého dračího společníka. Ten vám pomáhá svojí magií například skrze blesky, buffy nebo další útoky. Právě kombinace vašich schopností a těch dračích vytváří zajímavé herní situace.
Celý systém je velmi návykový a experimentování s buildy patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. Bohužel i zde se objeví několik problémů.
Loot, který vás přestane zajímat
Zatímco systém dovedností je silnou stránkou hry, loot jako takový zaostává. Většina vybavení, které najdete, je jednoduše nezajímavá. Často jde o horší varianty toho, co už máte, a rozdíly mezi jednotlivými předměty nejsou dostatečně výrazné.
Legendární předměty nepůsobí tak výjimečně, jak by měly. Místo unikátních efektů často nabízejí jen mírné statistické bonusy, což ubírá na motivaci je hledat. Postupně tak sklouznete do fáze, kdy většinu nalezeného vybavení jen automaticky ignorujete.
Dalším problémem je správa inventáře. Neustálé procházení položek v nepřehledném rozhraní dokáže být únavné a zbytečně zdržuje tempo hry. V kombinaci s tím, že většina lootu není zajímavá, jde o poměrně zásadní nedostatek.
Svět, který je velký, ale ne vždy zábavný
Prostředí ve hře jsou na první pohled působivá. Najdete zde rozsáhlé lokace s pěknými výhledy a občas i efektními průlety kamery, které dokážou navodit epickou atmosféru.
Problém je ale v jejich velikosti a obsahu. Lokace jsou často až příliš rozlehlé a nepřinášejí dostatek variability. Nepřátelé se opakují a po čase jsem se přistihl, že některé části prostě probíhám bez boje, protože už nenabízely nic nového.
Podobně je na tom i obtížnost. Hra je většinu času spíše jednodušší, a pokud narazíte na silnější kombinaci schopností, dokážete bossy likvidovat poměrně rychle. Občas sice přijde náročnější moment, ale celkové vyvážení by si zasloužilo doladit.
Město Montescail jako doplněk
Vedle samotného boje a průzkumu se staráte i o město Montescail. To se postupně rozvíjí a odemyká nové možnosti, jako je crafting nebo vylepšování vybavení. Nejde ale o klasický city building. Spíše jen vybíráte upgrady, které chcete odemknout. Systém funguje dobře jako doplněk, ale nepřináší nic zásadně nového. Na druhou stranu vás potěší svižné a efektní rychlé cestování po městě.
Dragonkin: The Banished je příjemné překvapení, které stojí na solidních základech. Výborně zvládnutý soubojový systém a originální práce s dovednostmi dokážou zaujmout na dlouhé hodiny. Experimentování s buildy je návykové a tvoří hlavní důvod, proč se ke hře vracet.
Bohužel slabší loot, méně zajímavé prostředí a nevyvážená obtížnost sráží celkový dojem. Přidejte k tomu nepřehledný inventář a příběh, který se ztrácí ve vlastních dialozích, a dostanete hru, která má velký potenciál, ale zatím ho nevyužívá naplno.
Pokud máte rádi akční RPG a baví vás ladit vlastní buildy, Dragonkin vám má co nabídnout. Jen nečekejte titul, který by sesadil krále žánru. Spíš jde o zajímavý pokus s několika skvělými nápady, které by si zasloužily ještě trochu péče.
