Na počátku byl Svár. Ano, mytologie Diabla IV má své slabiny, jak jsme psali už v našem zhodnocení remasterovaného Diablo II: Resurrected. Vždyť jaké světové náboženství začíná svůj příběh právě rozbrojem mezi silami, které utvářejí svět? A co utvořilo ony síly? Křesťanství má toto téma podchycené jinak, na počátku podle něj nebyl Svár, ale Bůh. Bůh stvořil svět a zlo se stvořilo samo tím, že stvoření povstalo proti svému Stvořiteli. Diablo, ačkoliv se v křesťanství a islámu inspiruje, nedokáže odpovědět na otázky, které bychom jako zvídavé duše mohli mít – ale nemějme mu to za zlé, protože svoje limity mají i ty tradiční náboženské mytologie. (Kdo stvořil Boha?)
Na počátku byl Svár, válka mezi Vysokými Nebesy a Planoucím Peklem. Poprvé jsme se s ním setkali v roce 1997, když vyšlo původní Diablo. Ponurou vesničku Tristram tehdy ohrožovali hroziví démoni, jako byl obávaný Řezník a především sám ošklivý čert – Diablo. O tři roky později zatřáslo světem pokračování a zplozenci zla se multiplikovali. „Tohle se vymyká kontrole – nyní jsou tři!“ jak by lamentoval mimozemšťan ve Star Wars. Diablo se vrátil v plné parádě, vedle něj se objevili jeho dva bratři a chybět nemohla další menší zla, vždyť zlo je také nerado samo. Obě hry na sebe ovšem navazovaly: hrdina z prvního dílu se pokusí s pomocí Kamene duší uvěznit Diabla v sobě. Neúspěšně. Žádná duše nedokáže vzdorovat Prvotnímu zlu, které je svou povahou nesmrtelné.
Přeskočme Diablo III, kde se děly další peripetie s Diablem a Kamenem duší, a rázem se ocitneme v dnešku. Po dlouhých šestadvaceti letech (to je přes čtvrt století) Blizzard křísí Věčný konflikt z mrtvých, aby odvyprávěl další z příběhů Svatyně. Nechme stranou, že pro fanoušky k obnovení Věčného konfliktu stačilo vždy smazat Ladder Diabla II nebo začít novou sezónu v Diablu III a rázem mohlo vraždění démonů na obrazovce i vašeho přijímače pokračovat. Nicméně i ten nejzarputilejší fanoušek se nakonec unaví, prodeje váznou, a tak je třeba přijít s něčím novým, co zaujme i nové generace. Jenže Diablo prezentuje určitou značku a mnozí podporovatelé byli zklamáni Diablem III. Jak se vlk nažere, aby koza zůstala celá? Nové Diablo IV se vrací ke starému a zároveň přináší nové, ovšem v linii započaté Diablem III. Kdo slouží dvěma pánům, neslouží nikomu, ale ještě si ponechme soud.
Do Svatyně byla přivolána Lilith, démonka, pyšnící se zároveň titulem „Matky Svatyně“. Jenže vedle toho, že z nějakého důvodu zbudovala se svým zhrzeným milencem Inariem Svatyni jako relaxační koutek pro veterány Věčného konfliktu, je také dcerou Mefista, jenž je pánem Nenávisti. Jaké jsou tedy její skutečné intence? Splní těm, kteří ji přivolali, to, co si oni slibují? Nebo jí budou využiti a zneužiti a Lilith strhne všechno pro sebe?
V této ambivalenci se budete nacházet víceméně až do skončení příběhu, jímž vás ve hře budou provázet vaši spojenci, jejichž vlastní motivy tvoří také důležitou část vyprávění. Vy bohužel výraznou osobností nejste a vaší největší předností se nejspíš stane talent v boji s démony. Přestože se ve hře hraje na to, že sdílíte pouto s Lilith, v závěru to nic moc nezmění. Kdo by také bojoval se zlem i poté, co skončíte svou pouť jménem „hlavní questová linie“?
Herní mechaniky
Diablo IV je ve své podstatě stále akční RPG, ať už ho zapnete na obrazovce počítače, nebo konzole. (Diablo Immortal lze hrát i na mobilu.) V tomto Blizzard zachoval základy položené roku 1997. Pojďme si popsat podobnosti a rozdíly.Hned na začátku máte na výběr z pěti tříd postav: barbar, nekromant, kouzelník, rogue, druid. Můžete si vybrat nejen pohlaví, ale i vzhled postavy, a to buď volbou přednastaveného profilu, nebo vlastní úpravou několika dostupných parametrů. Tím ovšem personalizace nekončí.
Jako ve všech Diablech začíná příběh na levelu 1. Za zabíjení nepřátel a plnění questů získáváte zkušenosti, po dosažení určitého limitu pak stoupáte na level vyšší. Se stoupajícím levelem stoupá i obtížnost hry. Zatímco ze začátku narážíte na pár osamocených a slabých monster, ke konci už to budou početné legie a silní démoni–bossové. Jelikož však máte odpovídající arzenál a dovednosti, dokážete si s nimi poradit.
Navzdory tomuto škálování je kampaň poměrně jednoduchá, a to paradoxně ke konci více než na začátku. Vaše hlavní síla pochází vedle dovedností z vybavení a legendárního vybavení, jež vám poskytuje všelijaké potřebné vlastnosti, a to buď specificky pro vaši postavu (většina), nebo obecně pro všechny (menšina).
Ve hře se pohybujete na jedné základní a stabilní mapě, rozdělené do pěti regionů: mrazivé Fractured Peaks, lesnatý Scosglen, hornaté Dry Steppes, pouštní Kehjistan a bažinatý Hawezar. Na této mapě se nachází vstupy do mnoha stálých i jednorázových dungeonů, přičemž ty stálé jsou náhodně generované a slouží především k získávání zkušeností a vybavení. Ve hře je systém legendárních aspektů, jejichž kodexem disponujete a které získáváte právě z dungeonů. Na mapě je řada dalších aktivit, ať už jsou to vedlejší questy, sběratelnosti, waypointy, či města (každý region má jedno hlavní, kde jsou všechny služby, a několik vedlejších, zpravidla spojených s vedlejšími questy).
Kontent se dá všeobecně rozdělit na dvě části: kampaň a endgame. Zatímco kampaň je věnovaná příběhu, endgame staví na tom, co je pro řadu hráčů nejzajímavější: zabíjení monster. Skrze rozsáhlé paragonové desky a díky nacházení lepšího vybavení násobíte sílu své postavy. V této fázi ovšem nemůžete projít znovu kampaňovými questy, nýbrž buď jen tak brouzdáte po mapě a stálých dungeonech nebo se zapojíte do některého z eventů. K těm patří i nightmare dungeony, které ztěžují průchod přidáním nahodilých mutátorů, PvP event (z nějž získáváte kosmetické odměny), Helltide, Legion, World Boss a Whisper event.
Diablo IV je hratelné pouze se stálým připojením k internetu, a je tomu tak proto, že je samo navrženo jako hybrid mezi žánrem ARPG a MMORPG. Na ostatní hráče tedy narážíte již během hraní příběhu a můžete svoje kamarády pozvat, aby hráli s vámi v kooperaci. V endgame fázi je důraz na multiplayer ještě větší, přestože se do všech aktivit můžete pustit samostatně.
Nezapomeňme na kompetitivní aspekt, který je v Diablu už od vytvoření online Ladderu. Někteří speedrunneři, odchovaní nehynoucí klasikou v podobě Diabla II či III, se pokusili příběh přeskočit, resp. přeskočili z něj vše, co se dalo. Jak jinak se dostat co nejrychleji na level 100? Tito hráči hledají hned od začátku největší výzvu, která přináší největší odměny, a velká část obsahu je nebaví, je pro ně příliš snadná a nepřináší žádný hmatatelný (kompetitivní) herní zisk. Je nicméně sympatické, že komunita hru stále teprve poznává, ještě neexistují definitivní návody na ty nejoptimálnější buildy, a dokonce sám Blizzard hru na základě zpětné vazby upravuje, což tvorbu takových návodů komplikuje. Některé změny fanouškové chválí, jiné nikoliv.
Ve svém jádru je nicméně Diablo akční hrou, a ani nejchytřeji zvolený build by neměl způsobit, že by se hra stala triviální. Nakolik to ovšem skutečně platí, je otázkou. Mně se do fáze triviality zatím dostat nepodařilo, a mám 70. level s rogue.
Zlo je věčné. Na vašich monitorech!
Konflikt je věčný, je tu i po šestadvaceti letech od příchodu Diabla na obrazovky osobních počítačů, a jak se můžeme každý den na svou vlastní kůži přesvědčit, bude tady ještě hodně dlouho. Dost dlouho na to, aby se to nám lidem jako věčnost zdálo (vždyť co víme o budoucnosti?). Místo hraní Diabla byste mohli jít udělat něco dobrého pro své okolí, možná začít úklidem své místnosti. Ale hraní Diabla IV je pohodlnější. A z nějakého důvodu je konflikt lákavý, násilí vzrušující, strach příjemný. Zažívá to celý svět, od Ameriky po Asii. Jsme svědky vzniku nové společné řeči? Nebo je Diablo IV samo projevem něčeho mnohem staršího? Nevím. Třeba obojí.
Diablo IV vrací sérii ke kořenům, svými mechanikami však navazuje na předchozí díl a mobilní Diablo Immortal. Pro ty, kdo si chtějí užít fantaskní vyprávění o pokoušení ke zlému a zároveň je pro ně schůdný žánr ARPG, nabízí povedenou kampaň s velkou mírou hodnoty přidané opakováním. Naopak pro ty, jimž jde především o akci a kompetitivní hru, nabízí víceméně jen to, co tu už několikrát bylo; inovace jsou přijímány často negativně či smíšeně. Pouze čas ukáže, kolik stálých hráčů u hry Blizzard udrží. Vše je bohužel sraženo placeným battle passem a celkově agresivní monetizací, kterou Blizzard na herní položky uplatňuje.
