Druhá země – Titul

Druhá země – recenze gamebooku

16. 8. 2023
 

Třebaže počítače se svým potenciálem interaktivních her dříve hrozily vytlačením starších zdrojů zábavy, překvapivě se tak nestalo – trh s deskovými hrami je momentálně lehce přesycený, čtivo nám začali nově propagovat influenceři, a dokonce i dětská hřiště se znovu zalidnila po menším rebrandingu na „outdoor workout“.

Toto platí také pro gamebooky, jež zažívají velice nesmělý druhý dech. Po prudké devadesátkové mánii a dalších dvaceti letech ticha se u nás nyní objevují nejen reedice starých klasik (tedy hlavně Lone Wolfa a Fighting Fantasy), ale i původní české počiny. Když navíc k již zavedenému žánru připočteme oněch dvacet let vývoje a možnou inspiraci právě třeba videohrami, výsledek může být nadmíru zajímavý.Druhá země od Evy „Ronne“ Lassler je přesně takovýmto experimentem, který vydalo roku 2023 nakladatelství Mytago.

Autor:

Obálka:

Ilustrace:

Vydavatel:

Žánr:

Počet stran:

Tisk:

Vazba:

Rok a měsíc vydání:

ISBN:

Vydání:

Korektury:

Eva „Ronne“ Lassler

Eva „Ronne“ Lassler

Eva „Ronne“ LasslerMytagoSci-fi, gamebook

520

černobílý

brožovaná

červen 2023

978-80-88501-14-5

první

Tamara Tomášková

Zdroj: Mytago

Temná je budoucnost

Vítejte v roce 2101 p.o.T. (po osídlení Terraticy)! Protože z Prototerry – nám známé jako Země – po jistých nešťastných událostech zbyla spíše pustina, lidstvo vyrazilo do vesmíru. S vynalézavostí sobě vlastní se také záhy rozdělilo na dvě hlavní kolonie, Imperru a Terraticu, které se spolu příliš nemusí. To, že v tomto světě žili na Zemi před lidmi jacísi technicky vyspělejší předchůdci, vše zamotává ještě více. Netřeba však příliš vzpomínat, jde o tady a teď.

V tomto bodě do hry vstupujete VY. Gamebooky často volí postavu s minimální charakterizací, jíž můžete místy i vymyslet jméno, což má spolu s oslovením v druhé osobě pomoci čtenáři se s vlastním hrdinou ztotožnit. Druhá země vám však dá na starost Sammyho (Samuela Lawrence Kenu), občana Terraticy a vašeho hrdinu.

Sammy to nemá v životě nejlehčí; neúspěšné manželství jej připravilo o většinu iluzí i peněz, které potřebuje k péči o nemocného otce Maddoxe. Pokud tento problém nějak nevyřeší, on nebo jeho otec skončí na dlažbě.

Maddox naštěstí přišel na stopu Šaruru, prastaré zbraně nacházející se právě v ruinách Země; netřeba dodávat, že pro paranoidní militaristický režim Terraticy je vyhlídka na její nalezení velice lákavá. Sammy je tak díky otcově deníku i znalosti prototerranské historie vhodný kandidát pro misi, která by tento artefakt nalezla a v pořádku dopravila zpět na Terraticu. Cesta na Zemi však bude nebezpečná a Šarur před hledači chrání mnohé nástrahy…

Tolik v kostce úvod, v němž vám kniha dobře nastíní celkový rámec děje i vaši vlastní roli. Jakmile otočíte na první odstavec, je už na vás, kam při čtení Sammyho dále povedete.

Čtěte pozorně

Ještě před příběhem naleznete v knize souhrn pravidel, jenž vás seznámí se všemi přítomnými mechanikami. Základ, tedy čtení textu a listování na další odstavce podle vašich rozhodnutí, se nijak nevymyká normálu. Jako bonus však přibližně v polovině dostanete „save-game“, tedy záchranný bod, abyste v případě neúspěchu nemuseli začínat úplně od znovu.

Zde inspirace videohrami nekončí, pro konverzace máte tři hlavní přístupy – bojového ducha, vypočítavost a empatii. Vhodně zvolená odpověď vám pomůže, nesprávná vám uškodí, a nádavkem k tomu je přítomen také správně dystopický sociální rating. Při konverzacích i jiných rozhodnutích tak dávejte pozor, protože za přestupky dostanete antisociální body a následky mohou být nepříjemné.

Po konverzování se naučíte i bojovat, sledovat svoje zdraví a léčit se. Kromě toho máte nabídku zbraní, obleků, předmětů a léčiv, které můžete při svém dobrodružství nalézt a používat, stejně jako jednoduchý systém vylepšení výzbroje a výstroje.

Možná vám z toho půjde hlava kolem a některé odstavce si budete muset číst vícekrát. Zřejmě se s tím ale počítalo, neboť na konci pravidel najdete e-mail autorky, kam můžete psát své zvídavé dotazy.

Zdroj: Mytago

Pro úplnost je v knize vytištěn také deník postavy, zabírající tři stránky, kam si můžete zaznamenávat obsah inventáře, utržená zranění i stav vašeho vybavení. Spíše však využijete možnost stáhnout si tento dokument ze stránky knihy v e-shopu, protože ikonky v knize jsou malé a slabě vytištěné. Jako bonus tam můžete najít i tabulku pro zaznamenávání průběhu soubojů, která jinak v knize absentuje.

Bez boje to nepůjde

I soubojový systém se od osmdesátkových klasik odklání, vystačí si bez dvojice kostek a určování výchozích statistik. Místo abstraktní hodnoty životů sledujete konkrétní zásahy částí těla a počet zranění nutný k poražení nepřítele závisí na použité zbrani. Ve finále je dojem příjemně realistický, a pokud si necháte neléčená zranění hlavy nebo končetin, může později přijít chvíle, kdy vás tento problém dožene. Zohledněna je navíc i vaše výzbroj a výstroj, takže některé zbraně a obleky jsou vhodnější než jiné, zatímco holé ruce vás staví do nevýhody.

Provedení boje už působí zvláštněji, úspěšnost útoků a místo zásahu totiž určujete ukazováním na tabulce zásahů. Zabodnete tak bez koukání své oblíbené ukazadlo na stránku a zjistíte, jestli jste se vůbec trefili a kam. Políčka jsou však poměrně malá, alespoň prstem jich proto často strefíte více a můžete být v pokušení vybrat si tu příznivější možnost.

Osobně bych uvítal spíše natištění těchto symbolů do rohů stránek a výběr pomocí náhodného nalistování (takto některé gamebooky vycházely vstříc lidem, kteří nemají po ruce kostku)… ale opět si můžete tabulku stáhnout ze stránek prodejce a vytisknout si ji ve formátu A4 (či A3 a hrát s ní třeba šipky. Kreativitě se meze nekladou).

Na všechno člověk sám nestačí

Kromě herních mechanik najdete rozdíly i v celkovém pojetí příběhu, které je přiznaně vyprávěcí, emocionální a klade důraz na čtenářovu intuici. Coby odkojenec Fighting Fantasy jsem zvyklý, že postavy většinou slouží jen prostředek pro posouvání děje. Obvykle se prostě v jednom bodě přidají, v druhém odejdou (případně dramaticky umřou), mezitím vám možná párkrát pomohou nebo si s vámi promluví. Některé jsou docela zapamatovatelné, ale ve finále většina z nich působí spíše ploše. 

Druhá země na to jde o poznání organičtěji a třem vašim nejdůležitějším společníkům dává úroveň důvěry, kterou svým jednáním můžete zvyšovat nebo snižovat. Vzhledem k tomu, že jste na vojenské operaci, má smysl získat si důvěru vašich společníků, abyste dokázali fungovat jako tým. Navíc se tím zase přidává něco na znovuhratelnosti, když budete objevovat různé možnosti zisků bodů a jejich následky. Dvě příběhové postavy jsou pevně dané, posledního společníka si můžete vybrat ze tří různých lidí, což vám rovněž zpestří opakované čtení.

Zdroj: Mytago

Dlouhé dobrodružství

Naopak struktura celé knihy se vlastně snaží postihnout tři již zažité přístupy v jednom. První třetina ve městě vám nabídne lehce otevřený svět s průzkumem a dialogy, prostřední část na vesmírné lodi je náročná na souboje a umožňuje rozvíjet vztahy, zatímco závěrečné přistání na Zemi a následné hledání Šaruru funguje jako klasický dungeon s bojovými i jinými překážkami. Přestože má příběh celkem 650 odkazů, první nebo poslední část by s přehledem mohla vydat na samostatnou knihu.

Představte si nepříliš veselé město budoucnosti, v němž pomalu poznáváte svou minulost i okolní svět tím, že mluvíte s jinými lidmi a zkoumáte různé drobnosti, které najdete. Zároveň se pomocí dialogů snažíte vyřešit vaše problémy s rozvodem, sehnat dostatek peněz a zachránit tak otce. Můžete volit jeden ze tří dialogových přístupů, anebo můžete jít na věc přímočařeji, ale musíte si dávat pozor, abyste si nepromyšleným jednáním nezvýšili počet přestupků…

Závěrečnou cestu k chrámu by zase šlo obohatit o více peripetií a průchod chodbami zamotat tak, že byste si po vzoru starších gamebooků opravdu museli kreslit mapu. V současné podobě totiž po cestě proběhla jediná událost, která zabrala jen pár odkazů, a orientace v závěrečném bludišti se povedla i naslepo. Kromě toho byste na svém putování mohli třeba lépe vybudovat vztahy mezi postavami, které byste pak důkladně prověřili při zdolávání nástrah chrámu.

Takto jsou však tři části gamebooku poměrně jasně oddělené, prostředím i svým tónem, a mechanik mezi nimi může být až příliš. Ve městě téměř nepoužijete inventář ani si příliš nezabojujete, zato si musíte hlídat přestupky, které však po opuštění planety skoro ztrácí smysl… Předmětů máte také na výběr celkem velké množství, ale jsou spíše situační, než aby vám vaše volba nějak průběžně pomáhala.

Pokračování se však již připravuje, a pokud zde bude nějaká možnost přenést si postavu či vybavení z předchozí knihy, jako to měl například gamebook Koruna králů, mohlo by tento aspekt využít ve svůj prospěch.

Ponořte se do děje

Úvodní text začínající in medias res při přepadení vaší vesmírné lodi okamžitě zaujme, a třebaže hned poté míříte o pár dní zpět, do svého omšelého bytu, už víte, jaké dobrodružství vás brzy čeká. Nejen zde jako inspirace posloužily videoherní cutscény, některé odstavce jsou proto delší a neinteraktivní a figurujete v nich jen jako divák. Vyprávěcí a popisné odkazy vás upozorní na vše potřebné a zejména zpočátku vám ukáží i různé drobnosti o světě, ve kterém se děj odehrává. Akční i dialogové pasáže zase dobře plynou a občasné pravopisné či jiné chybky od čtení příliš nevytrhují.

Ilustrace od autorky Evy Lassler a umělé inteligence Midjourney zachycují to podstatné, tedy především jednotlivé postavy a občasné hádanky zpestřující čtení. Samy o sobě jsou dobře provedené a průběžně doplňují text, jen titulní strana ve srovnání s nimi působí nevýrazně. Ale však víme; nesuďte knihu podle obalu.

Zážitek v měkké vazbě

V recenzi Pekelného domu jsem trošku postrádal paperbackovou formu, protože pevná vazba je pro mě u gamebooku nezvyk. Zde je, ironicky, problém přesně opačný. Při rozsahu více než pěti set stránek by pevná vazba byla praktičtější, za což natvrdo mohou omezení formátu.

Při náhodném zapíchávání prstu/tužky do tabulky zásahů vše bude sklouzávat na pravou stranu, pokud tedy knihu pořádně nerozevřete a nepoškodíte tím vazbu. Stejný problém nastal i při čtení odstavců, protože odsazení zevnitř je menší, než by mohlo být, takže na nejkrajnější slova buď budete mžourat pod úhlem, nebo si je budete domýšlet. Již při prvním dočtení se také obálka lehce neesteticky odchlípla a momentálně nesměle míří ke hvězdám pod úhlem nějakých dvaceti stupňů.

Gamebook Druhá země představuje originální český příspěvek do tohoto zvolna se navracejícího žánru. Oproti jiným podobným knihám vynikne důraz na vztahy mezi postavami a svět, v němž se příběh odehrává, stejně jako originální soubojový systém. Svým rozsahem a nabídkou předmětů i mechanik však místy působí až příliš ambiciózně. Pokud toužíte po netradičním knižním dobrodružství, zvláště s ohledem na připravované pokračování lze Druhou zemi určitě doporučit.

Tagy:
Klady
  • systém důvěry u postav
  • povedený experiment s videoherními prvky
  • ilustrace postav a hádanek
  • kniha zohledňuje utržená zranění
  • zábavné opakované čtení
Zápory
  • možná až příliš obsáhlý inventář a nedostatečně využitý systém vylepšení
  • někomu se nemusí líbit soubojový systém s tabulkou zásahů
  • paperbackové vydání s nevýraznou obálkou
0.0

Doporučujeme

Jan Pinc

Korektor, kterého občas políbí múza. Jeho specialitou jsou hry příliš staré, nudné, obskurní nebo bizarní na to, aby kohokoliv zajímaly. Je vášnivým lovcem achievementů a rád vše dohrává na 100 %. Zbožňuje české lokalizace, alespoň tedy ty povedené. Po nocích stále ještě oplakává Adobe Flash Player a svoje stařičké PSP.

Sledujte nás:

© 2023 Gaming Professors, Všechna práva vyhrazena.