Šustění listí ve větru a praskot větviček pod nohama...dříve to pro tebe znamenalo příjemně strávené odpoledne ve stínu lesa. Dříve, než jsi nastoupil na tu proklatou loď. „Čeká tě bohatství a sláva,“ říkali. „Nový život v novém světě.“ Plíce tě pálí námahou, pot štípe v očích, ale nesmíš zastavit. Musíš je varovat, všichni musí pryč! Nemáš ani zdání, co se to tu děje. Jedno je však jasné, je to silnější než vy. Přívalová vlna smetla dvě osady na pobřeží a město lehlo popelem po noci, během níž bylo bičováno až příliš přesnými údery blesků. Na náhodu už dávno nevěříš. Nemůžeš. Pro ty oči, které tě pozorují. Pro tu silnou vůli, kterou cítíš na každém kroku. Duchové ostrova chtějí jen jediné, abyste zmizeli!
Trochu jinak, než jsme zvyklí
Desková hra Duchové ostrova (v angličtině Spirit Island) je určena pro 1–4 hráče od 14 let na 90–120 minut, zasazená do období kolonizace nově objevených území. V podobných hrách, kde soupeříte o území, se ujmete role jednoho z kolonizujících národů a snažíte se být úspěšnější než vaši protihráči, například v civilizační hře První říše. Duchové ostrova na to jdou úplně jinak. Jsou kooperativním titulem, a vy se tak společně ujímáte rolí sil přírody. V podobě božstev a prastarých duchů se snažíte zachránit ostrov a jeho obyvatele před kolonizátory. Protože ti, na rozdíl od původních obyvatel, se nesnaží žít v souladu s přírodou. Ničí, berou, pálí a přetváří krajinu k obrazu svému.
Spolupráce je základ
Spousta kooperativních her má jednu velkou nevýhodu, alfa hráče. Zkušenější hráč se často úplně nekontroluje, jeho chuť hru pokořit a vyhrát převáží, a postupně diktuje ostatním hráčům, co mají dělat. Plánuje veškeré tahy ve hře, ostatní se jen vezou a moc se nebaví. Tohle se vám u deskové hry Duchové ostrova nestane. Vyniká vysokou komplexitou, hráči mají dost přemýšlení nad vlastními tahy a nemají čas plánovat je ještě ostatním. Bez komunikace a spolupráce se ale neobejdete. Je potřeba pečlivě plánovat a kombinovat schopnosti vašich duchů, domlouvat se, kde je nutno zasáhnout a zvažovat, kde ještě máte chvilku čas, než přijde problém.
Nejlepší z nejlepších
Duchové ostrova jsou titulem považovaným za jeden z nejlepších na poli kooperativních a hlavně sólových her. Lví podíl na tom má fakt, že vyhrát není vůbec snadné. Kolonizátoři jsou všude, osady a města přibývají jak houby po dešti a vy máte často pocit, že prostě nemáte šanci vyhrát. Několik vašich dobře promyšlených tahů umí situaci zvrátit a dát vám naději. A když se v závěru opravdu podaří splnit podmínky vítězství, je to velmi uspokojující pocit. Z velké části jsem stále nadšenou sólohráčkou, protože na komplexnější tituly ještě nemám dorostlé spoluhráče (a bez mučení přiznávám, že u těch potenciálních, už dorostlých, jsem nenašla sílu k vysvětlování pravidel) a hraji tedy Duchy ostrova téměř výhradně sólo. Ač mě stále baví ji objevovat a miluji to střídání pocitů beznaděje a záblesků naděje, v poslední době začínám být trochu frustrovaná neúspěchy.
Jen tak se vám neohraje
Další výhodou hry je vysoká míra znovuhratelnosti. I když pominu rozšíření, která také vyšla česky a přináší spoustu nových duchů, některé nové mechaniky a mnoho dalšího obsahu, základní krabice vám poskytne hodiny a hodiny výborné zábavy. Najdete v ní osm duchů různé obtížnosti. Každý má své silné a slabé stránky, své vrozené schopnosti a vyžaduje rozdílný přístup při hraní. A pokud se vám podaří proniknout do tajů všech duchů, hra vám nabízí možnost zahrát si proti konkrétní koloniální mocnosti. Ty najdete v krabici tři, každou o šesti možných úrovních obtížnosti. Upravují nejen přípravu hry, ale i samotná pravidla hraní. Další variantou je hra se scénářem, které máte k dispozici hned čtyři. Scénáře mění situaci duchů na ostrově, jejich schopnosti či podmínky vítězství a další pravidla. Tyto varianty můžete hrát samostatně, nebo zkombinovat a zahrát si proti konkrétní mocnosti v jednom ze scénářů (což zásadně ovlivňuje obtížnost hry).
Oku prý nelahodí
Ze všech stran čtu a slyším, že hra má štěstí, že je skvělá, protože je ošklivá. Já si nemůžu pomoci, ale mně se naopak velice líbí. Jako první mě uhranul přebal s vyobrazenými duchy. Samotné ilustrace ve hře jsou krásné a velmi pomáhají s tematičností celé hry. Stačí deska ducha, pár karet a před očima mi ožívají příběhy jako z Vaiany. Skvělé je i rozdělení použitého materiálu ve hře, kdy duchové a Dahanové (původní obyvatelé ostrova) jsou reprezentováni dřevěnými žetony, a domky a kolonizátory spolu s pohromou reprezentuje plast. Podle počtu komínů osad a měst (nebo jednoho hrotu praporu samotného kolonizátora) poznáte, kolik má tento konkrétní prvek životů a kolik uděluje zranění. Hru na náš trh přináší ve spolupráci vydavatelství REXhry a Fox in the Box. Jak je u těchto vydavatelství dobrým zvykem, překlad je naprosto vymazlenou záležitostí. Pravidla jsou velmi přehledná, jasná a není těžké se naučit hru hrát. Ale hrát ji dobře a zvítězit, to už je jiná liga. V krabici je i plastový insert, ale bohužel není úplně funkční a nepojme obalené karty. Pokud si hru budete užívat častěji, doporučuji se porozhlédnout po insertu u některého z našich 3D tiskařů (já jsem spokojená se svým od MitroCZECH).
Duchové ostrova jsou kooperativní a sólovou hrou pro náročné hráče, kterou není snadné vyhrát. Velmi neotřele pojaté téma vás přenese hluboko do vnitrozemí tropického ostrova. A ač jsou deskohráči většinou bytosti nenásilné a mírumilovné, tady vám bude přinášet potěšení, když silou země rozdrtíte vlezlé kolonizátory na prach, vypálíte osady do základů nebo je smetete přívalovou vlnou. Lokalizovaná rozšíření potěší každého kompletistu a přinesou další hodiny zábavy k už tak ohromné hratelnosti. Považuji ji za základ sbírky každého sólohráče. S minimálním vlivem náhody závisí úspěch ve hře na vašich rozhodnutích, strategii a komunikaci se spoluhráči.
