Když jsem spatřil název Fairy Biography 3 : Obsession, myslel jsem, že mě čeká epický návrat do hloubky fantasy. Namísto toho jsem byl konfrontován s něčím, co připomíná letmé kouzlo na vážně strávenou chvilku. Ano, dohrál jsem titul za třicet minut a spíše než nadšení cítím prázdnotu, protože po dokončení už není kam dále. Ačkoli mám achievementy na 100 %, pocit z nich je prázdný, není za nimi nic víc než papírový pocit úspěchu bez skutečné hodnoty. A to nejsem zlý, jen se dojímám nad ničím.
Prchavý jako povětrný poryv, bez hloubky a významu
Popis na Steamu slibuje „zápletku dávných démonických duchů a moderních hrdinek“, ale nic takového jsem nepoznal. Připadá mi, že tvůrci jen obkreslili základní premisu: bombardovat truhly a ukrást jim něco z jejich „YuanShen“. Jenže co dál? Žádné dialogy, žádná emocionální investice a všechno působí jako hra na simulaci obsahu, nikoli skutečnou naraci. Smutné je, že ta jedna jediná scéna, co jsem viděl, přestává po pár minutách dávat smysl.
Mechanika hry je extrémně jednoduchá: vstoupíte do mise a musíte zničit truhly svým kanónem s neomezenou municí. Tečka. Je před vámi takhle několik misí, přičemž po každém splnění získáte obrázek YuanShen. Pokud máte rádi hluboké strategie nebo dobrý příběh, tady se jí nikdy nedočkáte. Je to jako ochutnat malý kousek dortu, ale o to rychleji se hopřejíž, než se stačíte pořádně nadechnout.
Musím přiznat, že technicky hra funguje bez problémů. Ovládání je jednoduché a srozumitelné. Střílet, ničit. Žádné bugy, žádné pády. Za každou splněnou misi získáte achievement a je to. Ale právě to je část zklamání. Všechno jede na autopilota, bez emocí nebo hloubky. Navíc absence jakékoliv možnosti pokračovat po dohrání působí je prostě smutná. Jako by vývojáři splnili všechny technické prvky, ale úplně neodpověděli na to, proč má počin vlastně člověk hrát?
Fairy Biography 3: Obsession je prázdný obal
Graficky hra nevybočuje. Nabízí pár jednoduchých a krelsných herních úrovní. Když stisknete jeden klávesový skip, můžete odemknout všechny obrázky a přesně to jsem udělal. Ale cítím se, jako bych sledoval obrázkový komiks, který nemá ani skutečný konec. Zvuk je základní: jen střelba z kanónu ratatata. Vlastně to skutečné audio je klikání vaší myši, kterou vedle sebe slyšíte. Upřímně, je jen jedna hra, která mi přišla zbytečnější a horší než dnešní titul. Tou je My Giant Friend, a to možná jen proto, že jsem ji dohrál za sedm minut.
Fairy Biography 3 : Obsession zanechává přesně to hrozivé prázdno „všechno odemčeno, nic smysluplného z toho nezbylo“. Dohrál jsem ji za třicet minut, zíral na 100 % achievementů a říkal jsem si: „To je všechno?“ Přesně takové hry prostě nejsou naplněním vašich očekávání. Ale jsou tu samozřejmě ti, co si ji oblíbí. Achievement hunteři, tady máte něco snadného, rychlého a splnitelného bez přemýšlení. Není co řešit.
