Píší se osmdesátá léta devatenáctého století a vše vypadá nadmíru nadějně – nejnovější modely parních strojů zefektivnily výrobu, pokročilé mechanické počítače umožnily stavbu prvních robotů a společnost se zdá být na svém vrcholu. Léto roku 1886 však přerušila klimatická změna, která s sebou přinesla nezvyklé ochlazení po celém světě. Nikdo neví, odkud se vzala, a jakékoliv snahy ji zvrátit byly marné. To nejlepší, co mohlo slavné britské impérium učinit, bylo pár příprav, díky nimž by snad lidé mohli nějak přežít v blížící se mrazivé pustině. I taková nejistá šance si ale vyžádá mnoho dřiny, obětí a především uhlí. To už budete mít na starosti vy.
Do této značně neveselé alternativní historie vás přenese Frostpunk, který v roce 2018 vydala společnost 11 bit studios a který je nyní dostupný u Albi i v deskové verzi. Třebaže hra rozhodně stojí za vyzkoušení, možná s její koupí ještě trochu počkejte. V zimě byste ji asi hrát nechtěli.
Nikdy není dostatek uhlí
Uprostřed vašeho města stojí generátor, obří kotel na uhlí, který vytápí své okolí. Vzhledem k tomu, že teploty začínají většinou na minus dvaceti stupních a postupně se jen horší, je snad jasné, že ho nesmíte nechat vyhasnout. První výraznou inovací je kulatý tvar ústředního generátoru, kvůli němuž vše stavíte na kruhové mřížce. Zcela zásadním na to navazujícím faktorem je teplo. Pokud lidé pracují nebo přespávají v chladu, onemocní. Léčená nemoc znamená pracovní indispozici, neléčená pak amputaci nebo smrt. Pokud vám více lidí v prvních dnech odpadne, raději rovnou restartujte hru.
Kromě topení generátorem můžete pro svá pracoviště vyzkoumat ohřívače nebo stavět na ulicích sekundární rozvaděče tepla. Vzhledem ke klesající teplotě je důležité efektivitu vytápění, izolaci budov i produkci uhlí průběžně zvyšovat.
Využívání zdrojů jako klíč k úspěchu
V pozdějších fázích hry se přidají ještě parní stroje (neboli Steam Cores – klasický bonusový zdroj potřebný pro pokročilou techniku, který si nemůžete nijak vyrobit, pouze recyklovat/nacházet) a protézy (pomocí nichž můžete zmrzačené lidi zapojit zpět do práce).
Protože se nacházíte v žánru steampunku, můžete si postavit i tzv. automatony – čtyřnohé parní roboty, které sice oproti lidem mají menší efektivitu, ale zato pracují nepřetržitě a nehrozí jim omrznutí. Také z vizuálního hlediska jsou velice efektní a je radost sledovat, jak kráčejí po městě a plní zadané úkoly.
Děti pak hlavně představují hladové krky… ledaže? Ostatně ani skutečná viktoriánská Anglie se je nebála zapřáhnout. Škoda jen, že tito malí neumětelové v práci rádi umírají, což zbytku pracovníků poněkud kazí morálku.
Nakonec přibydou také zmíněné automatony, třebaže ty bez patřičných vylepšení nemohou pracovat v lékařství, ve výzkumu ani při průzkumu. Zamilujete si je ale i tak.
Vzhůru do pustiny
Vývoj, Adaptace a Účel
Druhý způsob je vydávání zákonů, které můžete provádět s určitým časovým odstupem. Zákony vám umožňují reagovat na aktuální problémy tím, že vyhlásíte nová pravidla nebo umožníte stavbu určitých zařízení.
Můžete například řešit nedostatek dělníků dětskou prací, omrzliny amputací, pro zamezení nepokojů můžete povolit hospody a při nedostatku surovin zavést delší směny. Skoro každý ze zákonů však s sebou nese i nějaké negativum, ať už ve formě postihu k naději/nepokoji, anebo unikátní události, která se s daným výnosem bude pojit.
Podobné důsledky jsou vám prezentovány ve formě kreslených obrazovek, často s více možnostmi, jak reagovat. V tuto chvíli už by mělo být jasné, že tímto způsobem často budete pouze volit menší zlo. Požadavky vašich lidí také můžete zcela ignorovat, ale tím si je pochopitelně příliš nezískáte.
Město musí přežít
A New Home
The Arks, The Refugees
The Arks vás postaví do čela výpravy akademiků z Oxfordu a Cambridge, pověřené péčí o semennou banku. Kolem generátoru proto stojí čtyři Archy, které za žádných okolností nesmí zmrznout, aby po opadnutí mrazu bylo čím zazelenit zemi. To také znamená, že nemáte žádné dělníky, jenom inženýry a automatony, a místo lovu se spoléháte na skleníky. Zato si však, pokud vše dobře provedete, můžete město plně zmechanizovat a šance na přežití (nejen lidstva, ale i rostlinstva) budou celkem vysoké. Jen někteří z vašich sousedů neměli tolik štěstí…
The Refugees vás pak nechá vést město, v němž dělníci po cestě svrhli nenáviděné lordy a sami se chopili správy generátoru. Zde už žádné nové prvky nejsou, jen postupně začne přicházet zbytek výpravy a vy sami se musíte rozhodnout, jestli bývalým tyranům odpustíte, nebo ne. Pokud ano, stejně musíte chladit (obrazně řečeno) hlavy vašich lidí, kteří s projeveným milosrdenstvím příliš spokojení nebudou. Pokud ne, počítejte s tím, že lordi se jen tak nevzdají.
DLC The Fall of Winterhome
DLC The Last Autumn
Zde se posunete trochu nazpět v čase do doby, kdy se mráz blíží, ale veřejnost to neví. Jen Imperiální průzkumná společnost dostala pokyn z těch nejvyšších míst, aby potají zahájila plán na záchranu lidstva. Jste proto pověřeni stavbou jednoho z generátorů, k němuž se později budou moci lidé uchýlit.
Naneštěstí musíte předstírat, že je vše v pořádku, a tak po vás pracovníci budou pořád žádat nějaké ústupky. Vaše dělníky totiž oslovily rovnostářské ideály socialismu, které si budou zkoušet vymáhat stávkami, zatímco inženýři vědí všechno nejlépe a nejraději by ty uřvané plebeje nahnali pod ozbrojený dozor. Zápletka na sebe nenechá dlouho čekat.
Na rozdíl od základní hry tu alespoň zpočátku nemusíte řešit teplotu, místo toho vás potrápí produktivita. Čas na dokončení generátoru je pevně daný a je jen na vás, jakým způsobem zrychlíte výstavbu na dostatečnou úroveň. Zde právě přijde na řadu vybírání si stran mezi pracovníky a inženýry, spolu s (když použijeme terminologii jiných strategií) prvky výstavby monumentu. Co se herních mechanik týče, jedná se o vítané zpestření, které by člověk od DLC očekával. Jen cenovka 16,99 euro – více než polovina ceny základní hry – poněkud zamrzí.
DLC On the Edge
Stálo to za to?
Stejně jako ve svém předchozím titulu This War of Mine vás vývojáři postaví před náročné volby, poskytnou vám sotva dostatek zásob, dají vám na výběr ze dvou špatných možností a nechají vás si nést následky. Na rozdíl od This War of Mine to místy tolik nefunguje.
Pokud jste udělali pár zoufalých rozhodnutí, hra vám s radostí vyčte, jak jste ustanovili diktaturu, nahnali děti do práce a mrtvolami hnojili ve sklenících. S tím se nedá moc nesouhlasit. Pokud jste se však drželi zkrátka, dozvíte se stejně vážným tónem, že jste vařili polévku a zachraňovali životy amputacemi. Zde už to působí spíše jako okatá snaha ve vás vzbudit alespoň nějaké emoce, i když zavedení některých zákonů se jen stěží vyhnete.
Ukazatele naděje a nepokoje jsou navíc víceméně jen pouhá čísla. Jedno nesmí klesnout na nulu a druhé nesmí vystoupat na stovku, ale jinak na hratelnost nemají skoro žádný vliv. The Last Autumn to trochu vylepšil – naději nahradil motivací, která ovlivňuje produktivitu na pracovišti, a nepokoj zvyšuje šanci na stávky –, ale to je příliš málo, příliš pozdě.
Stalo se… něco?
Hlavní věcí, co na titulu Frostpunk může zklamat, je příběh. Ten totiž (i přes těch pár bystrých postřehů) zůstal nevyužitý. Fall of Winterhome, A New Home a On the Edge víceméně tvoří souvislou příběhovou linku, ale jedno z toho je lehce nadbytečný prequel a druhé poněkud nepovedené pokračování. Z toho se akorát dozvíte, že jedno konkrétní město zaniklo a druhé se zuby nehty drží. Dlouhodobá prognóza je nejistá.
The Arks a The Refugees sice zabaví a poskytnou pár detailů do celkového obrazu, ale jinak stojí samy o sobě – ani se nedozvíte, jestli se odehrávají dříve, nebo později než základní hra. The Last Autumn byl zajímavý pohled na to, jak tento svět fungoval předtím, než šlo všechno začalo jít s kopce… a po něm vývojáři vydali poslední nedodělané DLC, prohlásili hru za hotovou a začali pracovat na pokračování (další DLC, přidávající jedinou mapu do nekonečného módu za 4,99 euro, je kapitola sama o sobě).
Dokonce se ani nedozvíte, proč vůbec nastala věčná zima. Po dohrání celé hry i s rozšířeními budete mít možná tři nebo čtyři teorie, ale pravdivá může být jedna, všechny, nebo také žádná. Vzhledem k ohlášenému pokračování můžeme jen doufat, že vývojáři vědí, co dělají.
Úpadek lidstva ve stylovém provedení
Oproti tomu rozhraní se sice zdá být úhledné, ale s jeho ovládáním už je to horší. Jednak se v něm těžko hledají jednotlivé možnosti a jednak je tutoriál zpracován formou vyskakovacích okének. Buď tedy budete všechna poctivě pročítat (což velice zpomalí začátek hry), anebo se budete učit vše za pochodu. K dispozici máte i tabulky týkající se zdrojů, produktivity, obyvatelstva a podobně, avšak opět nejsou příliš dobře vysvětlené.
Hudba je orchestrální a patřičně epická, navíc se různě stupňuje například s přicházející bouří. Trpí však špatným dávkováním, hraje totiž neustále. Ne že by se úplně opakovala, ale po několika hodinách poslechu už proti vší té epice budete naprosto imunní.
