Harrow Devátá – recenze

Sdílet
Sdílet
Sdílet

Jestli jsem něco skutečně nečekala, pak je to styl, jakým novozélandská autorka Tamsyn Muirová pojala pokračování nekromantské série startující prvním dílem s názvem Gideon Devátá. Pokud jste četli naši recenzi, pěli jsme chválu na zajímavý vývoj nejen postav, ale i samotného příběhu. Z poutavého vyprávění, které postupně nabere takové obrátky, že se od knihy nebudete moct odtrhnout, se autorka přesunula k úplně jinému rázu a rozhodně tím dokázala překvapit. Druhý díl kostmi přeplněné ságy, Harrow Devátá, vás totiž donutí myslet si, zda má autorka skutečně všech pět pohromadě, nebo zda jste do agónie šílenství neupadli vy sami. O české vydání se postaralo nakladatelství Host, které rovněž připravuje závěr trilogie snad už na příští rok.

Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Žánr:
Tisk:
Vazba:
Rok vydání:
Originální název:
ISBN:
Vydání:

Tamsyn Muirová
Host
Alžběta Lexová
525
Sci-fi, Fantasy
barevný
vázaná s přebalem
2021
Harrow the Ninth
978-80-275-0820-4
první

Zdroj: Host

Čas dokáže člověka okrást o mysl

Druhý díl navazuje na konec toho předešlého, kdy Ctihodná dcera Devátého dvora a zapečetěné hrobky Drearburhu, Harrowhark Nonagesima, uspěla v té nejtěžší zkoušce, jaké kdy čelila, a stala se nesmrtelnou liktorkou císaře Devíti dvorů… avšak za jakou cenu. Získala mnohé, ale ztratila úplně všechno. Tuto vysokou daň by se Harrow zřejmě nikdy nerozhodla zaplatit, kdyby ovšem dostala tu možnost volby. Teď je uvězněná v pochmurných prostorách císařovy vesmírné stanice Mithraeum, čtyři miliardy světelných let od domova, věčné záře Dominiku. Na svůj obouruční meč se nemůže ani podívat, aniž by se jí nedělalo zle, a každý den slábne kvůli pravidelným nevolnostem, neustálému zvracení a halucinacím. Jindy bystrá Harrow ztrácí pevnou půdu pod nohama a nedokáže se spolehnout ani na své vlastní memoáry.

Dny ubíhají pomalu, Harrow už ani nedokáže rozlišovat realitu od vyšinutých snů, jež jsou jí prapodivnou sondou jejích minulých vzpomínek, a svůj složitý vztah s mečem, který musí chránit za cenu vlastního života, nenávidí z celého svého liktorského srdce, ale na druhou stranu si neumí představit život bez něj. Věci se až moc zkomplikovaly a devátá nekrosvětice Nehynoucího krále a dědička těžce vydobyté moci zůstala sama se svou rozpolcenou myslí. Jednou spojenkyní se jí stane princezna Idy, Ianthe „Miluju-své-dvojče-a-neštítím-se-vraždy“ Tridentaria, která dokáže měnit strany stejně tak jednoduše jako ponožky. K tomu všemu zmatku přibalte jednoho ducha a tři pradávné světce, z nichž jeden Harrow šikanuje, druhý ji podceňuje a třetí ji chce za každou cenu z neznámých důvodů zabít… a aby toho nebylo málo, životy všech začne ohrožovat číslo sedm, jinak také známé jako bestie Vzkříšení à la zavražděná planeta. Jestli si po těchto pár řádcích říkáte, že ani za mák nevíte, která bije, jste na správné adrese.

Zdroj: Host

Bůh, který se stal mužem a muž, který se stal Bohem

Zatímco první díl Gideon Devátá sledoval příběh spíše z pohledu první rytířky Devátého dvora na cestě splnit liktorskou zkoušku a dopomoct své nekromantské paní získat nesmrtelnost, Harrow Devátá se zcela zaměřuje na Nonagesimu. Pokud jste první díl ještě nečetli, tak POZOR! V textu se nadále budou nacházet spoilery.

Gideon byla rázná, měla prořízlou pusu a celému příběhu dokázala vdechnout příjemný humor svým osobitým stylem. Zde mi velice chyběla a doufala jsem, že Harrow nakonec najde způsob, jak ji opět vzkřísit. Místo toho se na vás už od začátku začne valit šílenství i na první pohled nesmyslné události a věřte mi, že dlouho budete v příběhu tápat. První stránky knihy mě dokonce donutily na chvíli přemýšlet, zda nečtu zcela jiný příběh, akorát se známými postavami. Harrow Devátá je jednoduše vyšinutá kniha záměrně napsaná tak, aby se čtenář postupně brodil absurdnem, zmatením i šílenou myslí hlavní hrdinky, v malých dávkách dostával střípky důležitých informací, a o to více byl nakonec překvapený, jak to všechno do sebe geniálně zapadá.

Harrow Devátá už od prvních řádků nasazuje smrtelné tempo a toho se nepouští až do samotného závěru. Ze všech stran je na vás chrlena akce, nejrůznější tělní tekutiny, kosti a zmatený čtenář absolutně netuší, která bije, když znovu čte ten povědomý příběh, ale akorát, že není vůbec povědomý. Druhý díl je temnější, hororovější, ulítlejší, napínavější, zmatenější a celkově zkrátka „divnější“ v tom dobrém slova smyslu. Jelikož zde není Gideon, celá kniha vesměs postrádá odlehčující humor a tváří se až moc vážně, protože zde přece jen jde o vážné věci. Na druhou stranu se pojem „lesbické nekromantky“ z anotace prvního dílu konečně hlásí o slovo, ale nepředstavujte si žádné prasečinky, vy zvrhlíci.

Jakmile se jednou k něčemu obrátíš zády, už nemáš právo chovat se, jako by ti to patřilo

Autorka skrze druhý díl odtajňuje odpovědi na některé otázky vyplývající z dílu prvního, ale vyvolává zde tolik dalších otazníků, jež z velké části nedokážete správně uchopit. Setkáte se konečně tváří v tvář s císařem, Nehynoucím králem, vykupitelem smrti, Božským nekromantem, Králem devíti znovuzrození, Vzkřísitelem, Nejvyšším Nekrolordem, milostivým vládcem smrti… zkrátka Bohem a jeho nejbližšími světci. Dozvídáte se například, jak vznikl Dominicus a Devět dvorů, odtajňujete pravou podstatu liktorství, seznamujete se s Řekou (sférou hemžící se rozzuřenými, vyšinutými a hladovými duchy), poznáváte původ své rytířky… a po té strastiplné cestě přijde zakončení, u něhož si při zavírání knihy řeknete, zda si autorka dělá p**el (to vážně nepřeháním).

Harrow Devátá se žánrově nedá vůbec nikam zařadit. Je to, jako by pejsek s kočičkou dělali dort a do hrnce přidali sci-fi, horor, fantasy, young adult, psychologický román a encyklopedii lidského těla zaměřenou na každou jednu kost a kůstku v těle. Ale víte vy co? Ono to vážně funguje úplně skvěle. To neznámo, to zmatení a to všudypřítomné šílenství nepřestane napínat vaši zvědavost, abyste chtěli odtajnit pravdu a přijít celé té záhadě na kloub. Kolikrát se přistihnete, že od knihy nemůžete odtrhnout oči a hltáte jednu kapitolu za druhou. Je velmi jednoduché se v tajích Harrow Deváté úplně ztratit, obzvláště když jsou kapitoly členěny na velmi příjemné kratší úseky… jistě to znáte: „Ještě jednu kapitolu a jdu spát… dobrá, tak ještě jednu… jsou krátké, přečtu poslední a jdu si lehnout,“ a najednou zvoní budík oznamující vstávání do práce.

Zdroj: Host

Jedno tělo, jeden konec

Jestli jste si Harrow zamilovali už předtím, budete ji milovat i nadále. Postavy této ságy jsou neskutečně osobité a získají si vaše srdce lusknutím prstů. Jejich vývoj je i zde tou nejzajímavější složkou celého příběhu. Druhý díl je skutečně dost odlišný od toho předešlého, ale nenechte se mýlit, vše se děje pod určitým záměrem. Přestože je první třetina knihy hodně zmatečná a budete se v ní ztrácet, vytrvejte a odměnou vám bude další napínavý příběh. Přečíst si nejprve Gideon Devátou je zde vyloženě žádoucí, protože bez předešlých znalostí vám Harrow Devátá nebude dávat vůbec žádný smysl. Díly tedy nepřeskakujte a dodržujte jejich řád. Nakonec opět musím pochválit nádhernou obálku a skvělý překlad.
GP uvozovky

Pro závěr si vypůjčím kousek textu přímo z recenze, protože dokonale vystihuje hlavní myšlenku. Harrow Devátá je jednoduše vyšinutá kniha záměrně napsaná tak, aby se čtenář postupně brodil absurdnem, zmatením i šílenou myslí hlavní hrdinky, v malých dávkách dostával střípky důležitých informací, a o to více byl nakonec překvapený, jak to všechno do sebe geniálně zapadá. Autorka rozhodně dokázala překvapit a já už se nemohu dočkat velkolepého finále celé trilogie

Klady

zajímavý vývoj postav i děje
kniha vás chytne a nepustí
skvěle ulítlá psychologická sonda do pochroumané mysli
tři v jednom (akce, emoce a trocha toho humoru)
pojem „lesbické nekromantky“ se konečně hlásí o slovo
krásná obálka a skvělý překlad

Zápory

velice zmatečný rozjezd
upozaděný humor prvního dílu
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn