Žánr kyberpunk má v současnosti své právoplatné místo. Tento úspěšný fenomén pronikl nejen do světa literatury a filmu, ale i do videoher. Nejeden fanoušek sci-fi žánru sní o tom, jak tento svět plný neonových světel a augmentovaných paží bude moct jednoho dne vidět na vlastní oči. Tento čas však ještě nenastal, ale dostalo se k nám něco, co jej zdánlivě připomíná, a to nezávislá karetní hra ze slovenských krajů, která nese jméno HeistGeist.
Jeden balíček karet nestačí
Hra HeistGeist vám umožní hrát za tři postavy: Alex, Zoyu a Wernera. Nejvíce času strávíte v kůži protagonistky Alexandry Novákové, s jejímiž schopnostmi budete mlátit nejednoho protivníka hlava nehlava. Zoya je hackerka, která vám umožní proniknout nejen do nepřístupných lokací, ale s vaší pomocí dokáže získat i finanční obnos, který můžete využít k nákupu nových karet či vylepšení statusů hrdinů. Posledním hratelným hrdinou je Werner, se kterým si však moc času neužijete. Objeví se až v poslední fázi hry, a to jen na krátkou dobu.
Každá ze zmíněných postav má specifický balíček, který odpovídá nejen jejich schopnostem, ale také jejich osobnosti. Alex je sice rozená bojovnice, která umí zacházet s leckterou smrtelnou zbraní, ale také dobrý stratég, který chce mít vše naplánované dopředu. Od toho se také odvíjí její balíček, jenž je plný nejen bojových karet, ale i těch léčivých a obranných. Na rozdíl od Wernera, který do všeho jde po hlavě, se hlavní postava spíše zaměřuje na taktizování, které jí umožní zahrát více karet v jednom kole. Pravým opakem je již zmíněný Werner, který místo taktiky volí akci a surovost. Wernerův balíček je plný karet, které se více zaměřují na to, abyste protivníkům ubrali co největší poškození. U této postavy vám hra neumožňuje taktizovat, nýbrž sázet jednu kartu za druhou. Wernerův postoj je čistě impulzivní, a tak jedinou možností je doufat, že váš protivník nebude mít v rukávu nějaký trumf, se kterým by vás srazil na kolena.
Od těchto dvou postav se liší Zoya. Ta je totiž jedinou hratelnou hrdinkou, jejíž schopnosti na bitevním poli nevyužijete. Jejím úkolem je se hacknout kamkoli, kde je zapotřebí, a ulehčit vám tak přístup a snížit potenciální nebezpečí, jež na vás může číhat. Tento úkol je vidět i v jejích kartách, se kterými budete moct odstraňovat bariéry a prolamovat bezpečnostní kódy, jež dokážou být místy zapeklité. Jedná se sice o nápadité hádanky, ale příliš vás nepotrápí. I přesto je to zábavný prvek, který klasické souboje na bitevním poli přesouvá na virtuální šachovnici.
Mnoho postav, málo prostoru
Váš tým se skládá ze sedmičlenné posádky, ale ne všechny hrdiny využijete na sto procent. Kromě již zmíněných členů ještě máte k dispozici Karla, kapitána Csabu, fenku Lujzu a umělou inteligence Keplera. Za tyto postavy nemůžete normálně hrát, maximálně jednou nebo dvakrát, a to tak, že jdou na určité místo a vy rozhodujete, jaké volby v určité situaci učiní.
Zpočátku si za některé z nich odehrajete pár misí, ale ve formě narativu, ve kterém uvedená postava bude moct rozhodnout, zda ukradne tučný loot, nebo vám usnadní cestu a zbaví se tak stráží, se kterými byste mohli přijít do styku. Čím rychleji se blížíte ke konci hry, tím více je patrné, jak začlenění některých členů, zvláště Csaby, Lujzy a Karla, je naprosto nevyužité. Všechny tři postavy jsou sice významnými členy týmu, ale jejich zasazení do hratelnosti představuje pravý opak.
Drama s tragikomickými prvky
Titul HeistGeist je nejen emotivní hrou o hrdince, která se chce vyrovnat se smrtí svých přátel, ale také o vtipných hláškách a odlehčené atmosféře. Je těžké rozeznat, zdali autoři více chtěli hru odlehčit, anebo z ní udělat vážnější počin o překonávání překážek a přijímání zodpovědnosti. V jedné chvíli posloucháte srdcervoucí vyznání a výčitky, a o několik konverzačních bublinek později posloucháte pubertální vtip. Hra tak občas sklouzává k lehkovážnému tónu, doprovázenému hláskujícími hrdiny, což zásadně ubírá na atmosféře.
To samé se dá říct také o příběhu, který je plný filmových klišé. HeistGeist se nesnaží být originální. Místo toho nabízí primitivní zápletku, která se postupně vytrácí kvůli jednotvárnosti misí, na které se svým týmem chodíte. Autoři z Doublequote Studio postavili příběh na jednoduché struktuře, která funguje tak, že chodíte od jedné loupeže ke druhé a hledáte tajemný „Prototyp“, jenž má hlavní hrdince zachránit život. Hra zároveň trpí i nedostatkem bonusového obsahu, který by zážitek z hraní osvěžil. Řeč je hlavně o absenci vedlejších úkolů, které by herní dobu notně prodloužily. Místo tu na ně je a mapa, leč obrovská, zeje prázdnotou.
Nepromyšlená zápletka se rovněž promítá do vašeho vztahu k ostatním členům týmu. Celkově se jedná o sympatickou partičku lidí, se kterými byste klidně strávili svůj volný čas. Problém spočívá v tom, že jako tým moc nefunguje. Ano, stojí při vás a podají vám pomocnou ruku, když to nejvíce potřebujete. Avšak nějaká hlubší konverzace ve hře mezi hrdiny neprobíhá a veškerou komunikaci vyřizuje hlavní hrdinka, která jako jediná chodí od postavy k postavě místo toho, aby se ostatní kolegové také zapojili a promluvili s těmi, kteří oddřou nejvíce práce. Několikrát tak s hrdiny vedete rozhovor ve stylu: „Karel ti vzkazuje tohle.“, i když je daná postava jen pár metrů od vás.
Do you speak česky?
Postavy sice nesou česká jména, ale česky ani slovensky neumí ani slovo. Absence českého a slovenského dabingu zamrzí, na druhou stranu se hezky poslouchá anglický, který do středoevropského zasazení překvapivě sedí. Jde o profesionální dabing a každý z dabérů dává do své role natolik energie, že si na jejich hlasy okamžitě zvyknete a zamilujete si je. Přesto však se někteří hráči nezbaví dojmu, že by autoři hry udělali lépe, kdyby do hry zakomponovali libozvučnější hlasy.
Naštěstí tu máme české titulky, které absenci českého a slovenského dabingu částečně nahrazují. Ovšem i překlad se neobešel bez chyb. Místy se v něm nacházejí nejen překladatelské, ale i pravopisné chyby, za které by se i profesionální překladatel mohl stydět. Celkově se nejde o nic markantního, a tak nad většinou překlepů jen mávnete rukou. Přesto však se neubráníte dojmu, že překlad neodpovídá tomu, co postavy skutečně říkají.
Lehčí obtížnost z vás mistra neudělá
Hra od slovenských tvůrců se dá považovat za ideální start pro ty, kteří tomuto žánru neholdují, anebo jej neznají. HeistGeist není náročnou hrou, u níž byste museli zapojit své šedé mozkové buňky. Spíš se jedná o hru, která vás vodí za ručičku a nenechá vás moc experimentovat. Na druhou stranu vás učí počítat a plánovat každý krok, který může vést jak k vašemu vítězství, tak i k porážce. Jednotlivé karty jsou označené písmeny a nabízejí benefity, například vyléčení, líznutí karty či zvýšené poškození. Záleží jen na vás, jaké karty a v jakém pořadí odehrajete.
Samotné souboje nejsou obtížné a i s lehce poupraveným základním balíčkem protivníky snadno rozdrtíte. Soubojový systém působí nevyváženě. V jednom kole dokážete zahrát víc než pět karet, zatímco vaši protivníci maximálně dvě. Hra vám neumožní změnit obtížnost a vy tak máte pocit, že hrajete nepovedený tutoriál, který vás nechává vítězit. Vidět je to především v případě, kdy se vám naskytne možnost zasadit protivníkovi extrémní poškození. V souboji tak protivníka dokážete vyřadit v jednom tahu, případně mu snížit zdraví na minimum.
S tímhle balíčkem se nudit nebudete
Titul HeistGeist je perfektní hra pro nováčky karetních her. Zvláště pro ty, kteří mají rádi hry jako Slay The Spire nebo Monster Train. HeistGeist se hraje podobně a svá pravidla vám jasně a jednoduše vysvětlí. Zpočátku toho na vás bude hodně a pokud se v tom začnete ztrácet, nezoufejte. Stačí jen vyložit několik málo karet na stůl a ihned pochopíte, že na tom nic složitého není. Osobně doufám, že se tvůrci odhodlají a naservírují nám pokračování v podobě HeistGeist 2.0. Svět této hry nabízí opulentní možnosti, a to ještě ve futuristickém prostředí s příjemnými postavami, se kterými stojí za to hrát.
HeistGeist je poutavou hrou, která cílí nejen na fanoušky karetního žánru, ale také na úplné začátečníky. K dokonalosti jí chybí jen propracovanější příběh, zapojení českého a slovenského dabingu a vyšší obtížnost. To by hru mohlo zviditelnit a představit široké škále hráčů, která o tento žánr nemá velký zájem.
