Inscryption – temné karetní mysteriózno

Sdílet
Sdílet
Sdílet
Zdroj: Daniel Mullins Games
Psát recenzi na Inscryption je poněkud ošemetná záležitost. Na jednu stranu bych mohl házet jeden superlativ vedle druhého, na stranu druhou většinu z nich sdělit nemohu, protože největší krásou této karetní hry je to, že klame tělem. Veškeré propagační materiály totiž ukazují jen první akt hry, takže její většina zůstává skrytá. Pamatujete trailery na Avengers: Endgame, které ukazovaly převážně záběry z první půlhodiny filmu? Tak tohle je ten stejný případ, akorát s tím rozdílem, že možná dostanete něco o dost jinačího, než jste čekali. Varuji předem, že tahle recenze bude možná místy velice nekonkrétní, ale pro maximální zážitek ze hry je vskutku důležité, aby hráč nevěděl vůbec žádné spoilery. Nebudu už tancovat kolem horké kaše, jdeme na to.

Jo, je to karetka

Jestli o Inscryption můžu něco říct a nebude to spoiler, je to fakt, že se skutečně jedná primárně o karetní hru. Hratelnost sice obsahuje také puzzly a nechybí ani roguelike elementy, ale právě kartičky s malbami zvířat budou vašimi hlavními společníky. Některé si s vámi budou dokonce i povídat. Každá karta má sílu útoku, zdraví a cenu, za kterou ji lze zahrát. Karty proti sobě stojí ve dvou řadách a útočí buď jedna na druhou, nebo přímo na protihráče. Tvůrci se zde nesnažili znovu vynalézt kolo, a tak vzali ověřené karetní mechaniky a šikovně je zkombinovali dohromady. Zápasy jsou svižné a pěkně mixují náhodu s dostatečným množstvím strategie.
Jak jsem zmiňoval výše, hra má roguelike elementy. Pokaždé když prohrajete, vracíte se na začátek, ale stejně tak jste vždycky o trochu silnější a většinou dojdete i o kousek dál. Na cestě potkáte také různé bosse, na každého je jiná taktika a bude vám trvat, než se vám podaří vyzrát na všechny. Balíček karet má sice určité stěžejní položky, ale jinak se mění s každým startem a draftují se v průběhu runu. Karet je tu dostatek, takže hráč nikdy nemá pocit, že by hrál s neustále stejnými balíčky. Někdy vám přijdou karty lepší, někdy víte, že do konce určitě nedojdete, ale i v tom je krása roguelike elementů, že?
Zdroj: Daniel Mullins Games
Kromě karetních bojů hra obsahuje řadu puzzlů a hádanek. Nedá se říct, že by se jednalo o rébusy, které by vám zabraly hodiny na vyřešení, ale fungují jako pěkné zpestření a úplně banální taktéž nejsou. Jejich hlavní silou je to, že pomáhají dokreslovat atmosféru a podporují mysteriózno, které tajemnou místnost, kde se karetní souboje odehrávají, obklopuje.

Sedím v temné místnosti a hraju karty. Ale proč?

Při prvním spuštění hry na vás vyskočí menu, ale nemáte možnost zvolit si novou hru. Můžete jen pokračovat už v rozehraném savu. Spustíte ho a objevíte se v potemnělé místnosti, pravděpodobně někde uprostřed lesů. Proti vám sedí bytost, které zlověstně svítí oči, a vysvětlí vám, že si zahrajete hru, kde ona bude vaším protihráčem a zároveň dungeon masterem. Bude vám vyprávět, co se děje, nasazovat si masky, ve kterých se bude ujímat různých rolí, od rybáře po obchodnici s kožešinami, a především se vás bude snažit porazit.
Hra vám neprozradí, za koho vlastně hrajete ani kdo je vaším protivníkem. Oboje se dozvíte až o několik hodin později. Právě v tajemství kolem dění je krása celé hry a já vám ji nechci kazit. Příběh je skutečně vtahující, překvapující a někdy možná i dost matoucí. Troufnu si říct, že ve filmové podobě bychom ho mohli kvůli hře s divákem/hráčem zařadit vedle snímků, jako jsou Tenet, Počátek či Donnie Darko. Pokud jste tyto filmy viděli, pravděpodobně vám moc smysl nedávám, a pokud jste je neviděli, tak nedávám smysl už vůbec. Ještě bych zmínil podobnost s Blair Witch, ale to už jsem skutečně až moc kryptický. Věřte, že příběh Inscryption je skutečně povedený a dokáže vyloženě zhypnotizovat. Nejednou jsem si říkal: „Co se sakra děje?“ a nemohl jsem se od obrazovky odtrhnout. Zvratů je hned několik a nemůžu říct, že bych nějaký vyloženě čekal. Fascinovalo mě také, jak dlouho mi hra totožnost mého soupeře vlastně tajila, a proto vám o něm prozradím jen to, že se jedná o milovníka přírody a fotografování.
Zvraty v ději doprovázejí také změny ve hře, a to jak vizuální, tak hratelnostní, a vlastně se mění i formy vyprávění příběhu. Dá se říct, že se hra mění naprosto diametrálně. Stejně tak se dá říct, že se v podstatě mění jen vizuální kabátek. Obě tvrzení jsou pravdivá a hodně záleží na subjektivním posouzení. Po celou dobu hraní je Inscryption především karetní hrou s logickými puzzly. Střílečka nebo závodní hra se z toho ani na chvíli nestane, přesto stojím spíše na straně tvrzení, že se mění skutečně markantně.
Zdroj: Daniel Mullins Games

Kupuju zajíce v pytli?

Při psaní této recenze jsem přemýšlel, komu bych vlastně měl Inscryption doporučit, a odpovědí je, že každému, kdo nenenávidí karetní hry. Myslím si, že se bude líbit každému, kdo má rád dobré a originální hry. Vypadá skvěle, je velice unikátní a hratelnost má taktéž zábavnou. Popravdě mě nenapadají ani nějaké zápory. Samotná hratelnost sice není přelomová a příběhové zvraty zřejmě nesednou každému, ale jinak zde nemohu najít žádné větší neduhy. Po technické stránce vše šlape parádně, navíc je ovládání na gamepadu velice intuitivní, takže se hned dostane do ruky.
V předchozích odstavcích jsem popisoval z velké části jen první akt hry. Neprozradím, kolik aktů hra má, řeknu jen, že jsem ji dohrával zhruba 12 hodin, a to jsem se ani nedotkl endgame modu. Jsem si plně vědom, že by se měla zrecenzovat celá hra, a nejen její část. Věřte, že další části jsou stejně povedené, ne-li ještě lepší. Je škoda, že se Inscryption nedočkalo větší propagace, protože se jedná o unikátní herní klenot, kterých je výrazně méně než šafránu, a zaslouží si být na piedestalu nejlepších her posledních let.
GP uvozovky

Inscryption je mysteriózní karetní hra, která překvapí úplně vším, co je jen možné. Temný příběh hru několikrát promění, zatímco se hráč snaží poodhalit tajemství, která ji obklopují. Po hratelné stránce se sice nejedná o nic geniálního, ale hraní ani chvilku nenudí. Zábavná hratelnost a originální příběh i jeho zasazení v kombinaci s hutnou atmosférou vytváří zážitek, který vyčnívá nad drtivou většinou herní produkce.

Recenzi pro Gaming Professors napsal František Hampl.

Klady

zábavná hratelnost
strhující příběh
působivá atmosféra
hra se velice mění

Zápory

hratelnost není extra originální
někomu nemusí sedět, že hra prezentuje jen svoji první část
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn