Už roky poslouchám debaty o velkých šónen trojkách. Dragon Ball Z, Yu Yu Hakusho a Sailor Moon, jejich následovníci Naruto, Bleach a nikdy nekončící One Piece, po nich se zase objevili Zabiják démonů, Jujutsu Kaisen a My Hero Academia. Přichází tak otázka – jaká bude nová trojice nejsoučasnější generace? Můžeme se o tom přít klidně stovky hodin, protože o to usiluje jako vždy vcelku dost kandidátů. Jenomže tentokrát je to neskutečně vyrovnaný souboj. Mezi aspiranty patří Dandadan, Sakamoto Days, Gachiakuta a nyní musím říct, že i mnou původně odmítané Kagurabači 1: Poslání. Dílo, jež k nám přináší Nakladatelství CREW, má už v prvních kapitolách všechno, pro co jsem si zamiloval třeba právě druhou velkou trojici. A hned vám řeknu, proč se bude líbit i vám.
Autor:
Kresba:
Vydavatel:
Svět:
Překlad:
Redakce:
Lettering:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Takeru Hokazono
Takeru Hokazono
Nakladatelství Crew
Kagurabači
Matěj Vozábal
Markéta Audy Masopustová
Lenka Košutová
220
černobílý
brožovaná
září 2025
978-80-7679-877-9
první
Zdroj: Nakladatelství Crew
Moderní Japonsko, magické meče
Hlavní hrdina Čihiro si v klidu žije stranou se svým milovaným tatínkem, se kterým má naprosto úžasný vztah. Jeho otec mu navíc předává to, co umí nejlíp – znalost kovat meče. Je to totiž legendární kovář, který zastavil válku tím, že vykoval šest legendárních čarodějných mečů, jež veškerý spor, o němž ovšem nic nevíme, ukončily. Měl také štěstí, že je všechny poté od jejich držitelů získal zpět a schoval je do sklepení jejich domu. Bohužel po takové moci touží spousta lidí, a tak se jednoho dne objeví tři čarodějové, Kunišigeho zavraždí a meče ukradnou. Náš hlavní hrdina se tak vydá na cestu pomsty, na níž je jeho jediným cílem povraždit všechny, kdo mu vzali otce.
Má velké štěstí, že mu po otci zůstal sedmý meč, o němž nikdo do té doby nevěděl, tudíž nebyl ukraden. Mimochodem, asi nikoho nepřekvapí, že je nejmocnější ze všech. Navíc má pomoc svého strýčka/nestrýčka, pana Šiby, který je překvapivě schopným čarodějem. Ten tvoří k Čihirovi úžasný kontrast. Je vtipný, uvolněný, schopný, zatímco náš hlavní hrdina je vážný, prakticky se nesměje, jde jen po krvi. Nicméně už v prvních kapitolách se ukáže, že má srdce na správném místě. Navíc s ním jeho strýček po tři roky trénoval, než se vydali za pomstou, což je též dost rozumné. Autor Takeru Hokazono tak vytvořil neskutečně silný úvod i s postavami, a to já mám hrozně rád, navíc mě překvapil tím, kde se děj odehrává.
Víte, dlouho jsem čekal, že když půjde o meče, uvidíme středověké či novověké Japonsko, kde samurajové budou bojovat o čest. Ani náhodou. Vidíme alternativní současnost, ovšem ani nevíme, jestli v Japonsku, v zemi, kde řádí Jakuza, existuje nějaká vláda, která proti podsvětí bojuje. Čarodějové jsou všudypřítomní. Magii se totiž, co jsem pochopil, může naučit každý, a tak asi nikoho nepřekvapí, že spousta lidí do toho vážně jde. Jenomže jak to tak bývá, s velkou mocí spoustě lidí také přeskočí, takže těch nepřátel, kteří se staví našemu mstiteli do cesty, jsou kvanta. Upřímně, nemůžu se dočkat anime, protože to bude neuvěřitelná darda se všemi těmi efekty, jimiž se nyní pyšní manga.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Kagurabači rozhodně připoutá každého čtenáře
Upřímně byla má očekávání všeho možného typu, ale všechna byla překonána ihned od začátku. Cítil jsem totiž jakýsi prapodivný nostalgický nádech, jako když jsem v patnácti (autor této recenze si nepřeje, aby jeho skutečný věk byl zveřejněn) viděl první díl Naruta. Bylo to něco překvapivého, šokujícího. Kagurabači 1: Poslání mi dodalo přesně tohle.
Nečekal jsem, že úvod bude tak příjemně uvolněný, kamarádský, plný rodinné lásky. Ostatně v šónenech je snad už zvykem, že známe otce a nikdy matku, až na pár výjimek, a pak se to zvrtne. Mám rád tenhle klasický přístup, respektive záleží na jeho podání, ale tady se sešlo úplně vše.
Navíc kresba mangy mi přijde naprosto fascinující a přehledná, nehledě na množství efektů. Autor Takeru Hokazono zde doslova kouzlí, ale ne nějak přestřeleně, že byste se ztratili na stránkách, nicméně ani tak uvolněně, abyste museli něco hledat. Dokonce i násilné scény vypadají zatraceně dobře. Nečpí totiž extrémní brutalitou, ale ukážou přesně to, co potřebujete vidět. Opět krásný dojem jako z Naruta. Mám pocit, že většina současných děl se schovává za tekoucí krví, že se vše schovává za přílišnou brutalitu spíše než autorovo umění.Je vůbec něco špatně? Upřímně mi nevyhovuje worldbuilding. Jasně, alternativní universum je boží, ale s tím, jak jde děj rychle kupředu, si ho tak nějak nestíhám vychutnávat. Respektive se s ním nestíhám pořádně sžít. Třeba systém magie byl vysvětlen víceméně na půl straně. PŮL STRANĚ! To je, jako kdyby Geralt z Rivie nehrál Gwent a rovnou našel Ciri. Prostě šílené. Nicméně je to taková moje jediná výtka.
Zdroj: Nakladatelství Crew
Kagurabači 1: Poslání je neskutečně super a budí ve mně nostalgický pocit radosti a objevení něčeho, na co bych řekl, že jsem už dávno zapomněl. Správný hlavní hrdina, dobře korigovaná dávka humoru, poutavý příběh, alternativní realita a mnoho dalšího, co mě v prvních osmi kapitolách bavilo. Jen tempo je vážně šíleně rychlé, což se ukázalo v rychle vysvětleném magickém systému, ale jedná se pouze o malý škraloup na celém díle. Už nyní se nemohu dočkat, co bude dál.
