Většina her si zaslouží druhou šanci. Určitě jste už narazili na některé, jež vám nepřirostly k srdci. Možná jste je zavrhli hned během prvních pár sekund se slovy: „Tohle tedy hrát nebudu!“ Něco podobného jsem si řekl já, když se mi před lety dostala do rukou plná verze hry Kathy Rain: Director’s Cut. Jakožto oddaný fanoušek 2D point & click adventur jsem byl nadšením bez sebe, ale to rychle vystřídalo zklamání. Proč? To už si nepamatuji. Možná mě odradil příběh, hlavní hrdinka nebo samotná zápletka. Jediné, co vím, je, že jsem se připravil o skvělý zážitek, který v sobě ukrývá mnoho, než se může na první pohled zdát.
Někdo to rád temné
Děj se odehrává v roce 1995 v malém městečku Conwell Springs, kde se koná pohřeb Josepha Raina, respektovaného, leč podivínského člena komunity. Jeho smrt zasáhla snad všechny, kteří ho znali a milovali. O jeho pohřbu se dozvídá i jeho dávno ztracená vnučka a studentka žurnalistiky Kathy Rain, která kvůli komplikovanému vztahu s rodiči ztratila kontakt nejen se svým dědečkem, ale také babičkou. Po několika letech se tak vrací zpět na místo, aby uctila jeho památku. Ovšem Josephova smrt je zahalena tajemstvím a aby je hlavní hrdinka odhalila, bude se muset postavit dávné rodinné historii, od níž se měla držet co nejdál.
Z pohledu někoho, kdo už nesčetný počet adventur hrál, je dějová linka Kathy Rain silná, ale drží se zajetých žánrových kolejí. Není špatná, rozhodně je ambiciózní, ale nenaplní očekávání těch, kdo touží po komplexním mysteriózním skvostu à la Twin Peaks od Davida Lynche. Na rozdíl od světoznámého a uznávaného titulu Gabriel Knight: Sins of the Fathers jde o odlehčenější klon snažící se navázat na jeho odkaz. Děj je zpočátku zajímavý a pomalé tempo nádherně přidává na atmosféře. S blížícím se koncem si ale víc zahrává s nadpřirozenem, což se projevuje na samotném vyvrcholení. Finální akt je nedotažený a místo smysluplného zakončení pokládá nespočet otázek, na něž si musíte odpovědět sami. Pointa se tudíž z celého vyprávění vytrácí, a vy jste tak lapeni v pasti jednoho filmového klišé, nad nímž zůstává rozum stát.
Jmenuji se Kathy a jsem pořádná divoška
Jak už z názvu vyplývá, hrdinkou této 2D point & click adventury je stejnojmenná studentka žurnalistiky. Přestože se místy podobá své známější a slušnější dvojnici Nancy Drew z dívčích románů, jde o zcela jinou a více sympatickou hrdinku. Kathy Rain totiž není žádná slušňačka s upletenými copánky a dlouhou sukní. Místo slušných výrazů používá jednu nadávku za druhou a její šatník zdobí vše, co temnotou zavání. Porušování zákona je její druhé jméno a respektování autorit jí vůbec nic neříká. Všechno a všechny má na háku, ale pod touhle tvrdou a zkaženou skořápkou se nachází dívka, jež si prošla těžkým traumatickým zážitkem. Jde o zakomplexovanou postavu, k níž si velmi rychle vytvoříte silné citové pouto.
Kromě samotné hrdinky ve hře narazíte na další sympatické postavy, jež vás budou po celou herní dobu doprovázet. Ať už místní šerif, jeho lehce slizounský, ale slušný zástupce, místní blázen a zkrachovalý herec či tajuplný místní farář. Kromě nich narazíte ještě na jiné, a ty jsou natolik realistické, že by si zasloužily vlastní hru. Jejich osobní příběhy, tragédie, ztráty a úspěchy ve vás silně rezonují a donutí i ty nejchladnější hráče uronit slzu nad smutným osudem jednotlivých obyvatel této hry. Bohužel s některými moc času nestrávíte a do kontaktu s nimi přijdete pouze v případě, že od nich něco potřebujete.
Veď mě dál, cesto má
Výraznou roli tu také hraje malebné městečko Conwell Springs. Už na první pohled jde o prostředí, kde by klid a útěchu našel každý, komu velká města moc nevoní. V Conwell Springs navštívíte rozmanitá místa a všechna nabízí stejnou podmanivou energii amerického zapadákova. Často vám nezbyde nic jiného, než jen obdivovat pixel artovou krásu tohoto detailně vytvořeného města. Pokud vám to ale připadá málo, můžete se zaposlouchat do melancholické hudby, jež celou atmosféru zdvojnásobuje.
V porovnání s jinými tituly, jako je trilogie Posel Smrti nebo slavná série The Secret of Monkey Island, je dílo od studia Clifftop Games omezené. Převážně proto, že hráčům nenabízí volnost, se kterou by prostředí města více prozkoumávali. Lokace, stejně jako konverzace s postavami, jsou poměrně omezující a dovolí vám se pohybovat jen dvěma vybranými směry. Například dům Rainových působí jako místo, které by si zasloužilo hlubší průzkum, ale hra jej využívá jako jednorázovou zastávku.
Klik sem, klik tam
Po stránkách hratelnosti se titulu Kathy Rain nedá moc vytknout. Hráči tohoto žánru jsou s jejich mechanikami dobře obeznámeni a klikání myší na rozličné předměty nepředstavuje nic nového. Bohužel, i zde se nachází jeden prvek, který hratelnost trošku kazí. Inventář je sice přehledný, ale není tak promyšlený a ohebný, jako tomu je u jiných a populárních značek tohoto žánru. S předměty v inventáři se moc hrát nedá a kombinovat už vůbec ne. Není to zásadní nedostatek, ale některé zaryté hráče old school adventur tento kiks zamrzí. Co ale nadchne, jsou geniální hádanky. Na první pohled jsou sice jednoduché, ale dokážou být pěkně zapeklité. Jediná chyba a nepozornost vás totiž dokážou vrátit na samotný začátek.
Detektivní novela s pořádnou dávkou LSD
Titul Kathy Rain: Director’s Cut sice působí jako temná adventura plná nečekaných zvratů a kriminálních zápletek, ale ve skutečnosti tak funguje jen napůl. Z větší části připomíná vyzrálejší dívčí romány o Nancy Drew, jen v drsnější, a pro nás kluky mnohem sympatičtější a přitažlivější, verzi. Hra osciluje mezi serióznější a pubertální záležitostí a snaží se přizpůsobit oběma skupinám najednou. Přesto se však nejedná o naprostý výplach, ale o nadějnou mysteriózní detektivku, která pod lepším vedením a směrem mohla nabídnout lépe vystavěné finále a ucelenější vyústění.
První díl temné adventury Kathy Rain nabízí mnoho. Fanoušci point & click titulů a Gabriela Knighta v ní objeví mnoho pozitivního. Hra obsahuje nespočet zapamatovatelných postav, dechberoucí pixel artové prostředí a atmosférickou hudbu. Přestože překypuje zejména pozitivními věcmi, nevyvarovala se i těm negativním. Největší problém představuje právě příběh, který v druhém aktu dost chaoticky a nepřehledně kombinuje několik motivů a témat, která spolu ne vždy fungují. Finální výsledek rozhodně není zklamáním a pokud milujete tento žánr klikacích her stejně jako já, dejte této nevychované tvrďačce aspoň šanci.
