Není žádným tajemstvím, že prostředí připodobňující Dálný východ a zemi vycházejícího slunce už nějakou tu dobu hráče poměrně silně táhne. Když se na scéně vůbec poprvé objevila prvotina od ne moc známého studia Ember Lab, Kena: Bridge of Spirits, hromadu hráčů titul na první dobrou dokázal zaujmout. Jakpak by ne, když se studio Ember Lab inspirovalo, kde se dalo, přidalo asijský šmrnc a zužitkovalo své dlouholeté zkušenosti z produkce kratších animovaných stopáží. Jak se tedy autorům podařil jejich vůbec první videoherní zářez? Dozvíte se v naší recenzi.
Duchovní průvodce
Titul Kena: Bridge of Spirits v mém hledáčku byl už delší dobu, ale teprve až s uvedením na Steam zřejmě přišel ten správný čas okusit tolik odkládaný zážitek. Byla jsem dost zvědavá, co se schovává pod tím líbivým obalem tajuplného světa a zda se autorům podařilo vyšperkovat stejně tak jako grafickou stránku i ten zbytek. Už nyní mohu prozradit, že na tuto otázku lze odpovědět ano, ale i ne. Možná trochu předběhnu závěrečné hodnocení, které jako vždy najdete na úplném konci této recenze, ale nedá mi to a musím s vámi sdílet svou mírnou frustraci. Kena: Bridge of Spirits je skutečně dobrá hra, ale až moc sází na svůj zevnějšek a lehce zapomíná na vnitřní krásu… v našem případě na tu techničtější stránku.
Hlavní hrdinka Kena žije v až pohádkovém světě, v němž ne každá duše zesnulého dokáže sama najít cestu na druhý břeh. Právě proto existují duchovní průvodci, již těmto zatoulaným duchům pomáhají dojít klidu, a právě jedním takovým je i mladá dívka Kena. Ta má namířeno do posvátné horské svatyně, která se nachází v blízkosti opuštěné vesnice. Lesy kolem ní jsou však zamořeny zhoubnou nákazou, jež přírodu pomalu a jistě připravuje o veškerý život a blokuje průchod do hor. Samotná vesnice skýtá hromadu zatoulaných duší, které jsou kvůli tomu uvězněny ve fyzickém světě a nemohou se odebrat do toho duchovního. Tušíte správně, že Kena bude tou, která bude muset celou situaci vyřešit.
Nástřel příběhu tedy máme, ale během cca deseti hodin herní doby se prakticky nedozvíte nic navíc ohledně samotné Keny. V pozadí se pouze objevují zmínky o jejím otci, ale skoro nic o ní nevíme, a ani se to nedozvíme. Místo toho jsou zde alespoň dobře a poutavě prokresleny osudy zatoulaných duší, což nakonec vyústí v emotivní závěr.
Malí, ale šikovní a tuze roztomilí
Kena: Bridge of Spirits je titul z pohledu třetí osoby v kouzelném světě připomínajícím animovaný film, na který se nemusíte pouze dívat, ale být jeho součástí a svým jednáním ho částečně ovlivnit. Mapa je rozlohou poměrně velká, přesto nemůžete úplně jít, kam se vám zrovna zlíbí. Centrem je zamořená vesnice, od níž vede několik cest do jednotlivých oblastí. Ty se vám budou postupně odemykat závisle na pokroku v příběhové linii. Ovšem díky rychlému cestování se do dříve prozkoumaných míst můžete posléze vrátit a s nově nabytými schopnostmi se dostat tam, kam jste předtím nemohli. Kena během svého putování bude muset pomoct celkem třem duším, které nákaza zbavila smyslů. Jejich osvobozením se vám zároveň podaří vrátit oblasti bývalou krásu. Sbírejte jednotlivé vzpomínky a indicie k tomu, abyste mohli lépe porozumět myšlenkovým pohnutkám a jednání každé ztracené duše a pomohli jim tak konečně přejít na druhou stranu.
Tak náročný úkol Kena nemůže zvládnout sama bez podpory, kterou jí zajistí drobní skřítci Rot. Tyto černé chomáčky čiré roztomilosti budete nalézat pod kameny, v truhlách a v dalších úkrytech, schovávající se před nebezpečím. S přibývajícím počtem se nejen zvyšuje množství vašich následovníků, ale Rot vám propůjčí svou magickou sílu při boji se zlem. Díky nim zvládnete uzdravit krajinu či odstranit překážky z cesty za pomoci jakéhosi „draka“ připomínajícího vodního hada. Bohužel právě ten se na klávesnici velice vrtkavě ovládá. Kromě toho vám Rot budou nápomocní také v boji. Mohou totiž nepřítele na chvíli zaměstnat a odlákat tak jeho pozornost nebo díky nim na monstra sešlete speciální útoky.
Když se Dark Souls zatoulá do pohádky
Přestože je Kena: Bridge of Spirits na první pohled mírumilovnou záležitostí, boji se nevyhnete. Po oblastech je vždy několik zamořených míst, jež můžete očistit pouze tak, že porazíte monstra a zničíte květ popínavé rostliny, která jednak produkuje ony nepřátele a jednak vysává z přírody život. Do cesty se vám tak postaví drobní soupeři, postupně se jejich vzrůst bude zvětšovat a bude přibývat i těch se speciálními schopnostmi, jako je například střílení ohnivých koulí, létání, léčení či odolnost vůči některým útokům. Typů nepřátel není mnoho, ale zato jim dominují minibossové a samotní bossové. Tito silní protivníci pokaždé vyžadují jinou strategii i využití různých zbraní k tomu, abyste je skolili. Nelze se tak orientovat pouze na jeden typ útoků, protože hra vás nenásilně nutí využívat všechny dostupné prostředky.
K dispozici dostanete magickou hůl, kterou zprvu budete moct využít pouze k jednoduchému švihu lehkým a těžkým útokem či k vytvoření štítu, ale postupně se naučíte ji používat jako luk a s pomocí spirituální síly vytvářet nejen šípy, ale i výbušné bomby. Soubojový systém však není moc tvárný, protože vám nedovoluje vytvářet různá komba a útoky na sebe řetězit. „Strom dovedností“ taktéž nenabídne moc velký výběr vylepšení a nejhorší na tom všem jsou hitboxy. Věřte mi, že první cca třetinu hry budete naštvaní, budete se vztekat a titul proklínat. Proč? Ze začátku jste totiž slabí jako moucha, bez možnosti si při boji přilepšit speciálními útoky, protože ještě žádné mít nebudete. Zato protivníci budou silní až běda. Je asi všem jasné, kolikrát budete muset jeden úsek absolvovat znovu, kor když se na vás z ničeho nic bez varování vyřítí miniboss. Přičteme k tomu často dost pochybné hitboxy nejen zprvu, ale po celou dobu hry, a tato nevyvážená obtížnost vám brzy začne pít krev. Naštěstí s přibývajícími schopnostmi se tato laťka přehoupne ze zoufalství na obstojného protivníka… ovšem za cenu vašich nervů, potu a slz. Podle mě tento pomalý začátek titulu velmi škodí, protože než se začne někam posouvat a vy konečně dostanete pocit, že nejste protivníky pouze šikanováni, někteří hráči s ním nemusí mít trpělivost.
Není potřeba být originální, abyste zazářili
Kena: Bridge of Spirits se kromě soubojů soustředí na objevování. Lokace se snaží od sebe odlišit nejrůznějšími způsoby, ale i tak nelze popřít, že se celý příběh odehrává v zalesněné oblasti s trochou toho asijského šmrncu. Co však titul dělá na výbornou, je velké množství nejrůznějších hádanek, překážek a dalších aktivit, na které lze po mapě natrefit. Autoři se rozhodně nebáli získané schopnosti uplatnit nejen v boji, ale také při řešení hádanek a odklízení překážek z cesty. Lukem sice obratně skolíte nepřítele na delší vzdálenost, ale můžete se také s jeho pomocí přitáhnout na vzdálená místa nebo aktivovat magické krystaly. To samé platí i pro bomby. Ty vám například umožní určité kusy skal a kamene doslova vymrštit do vzduchu a nechat je chvíli levitovat, což vám může uvolnit dříve neprůchozí cestu nebo vám ji naopak vytvořit. Dohromady se tak jedná o směsici akce, rychlých reflexů a hbitosti, protože skály nebudou levitovat věčně. Skákacích pasáží zde najdete skutečně mnoho, proto mě často vytáčelo jejich ovládání. To platí především ve chvíli, kdy vám běží čas a Kena se zrovna rozhodne o okraj římsy pouze otřít a místo toho, aby na něj skočila, se vesele sveze k zemi. Naštěstí je schopná akrobatka a šplh jí nedělá sebemenší problémy.
Co se mi osobně nejvíce líbilo, bylo obnovování vesnice díky doručování pošty. Některé domy budou pro Kenu nepřístupné do té doby, dokud kdesi na mapě nenajde balíček a nedoručí jej danému adresátovi. Díky tomu můžete postupně celou vesnici zbavit nákazy a přijít si tak na hromadu odměn nejen v podobě nových Rot, ale i měny či sběratelských předmětů. Ty různě rozeseté po mapě ukrývají buď modré krystaly coby měnu k nakupování kosmetických doplňků v podobě kloboučků pro Rot a obleků pro Kenu, nebo nějaké to šťavnaté ovoce. Pokud se o své následovníky budete náležitě starat a krmit je, zvýší vám pověst, pomocí které budete moct odemykat nové bojové schopnosti. Pověst si lze zvýšit i několika jinými způsoby, jako například očištěním posvátných svatyní či opravením různých pomníků. Čekat na vás bude mimojiné také několik výzev, díky kterým můžete získat kouzelné kameny vylepšující vaše schopnosti a bojovou sílu, ale i již zmíněné obleky pro Kenu. Nechcete-li se těmito aktivitami zdržovat od hlavního příběhu, zkuste alespoň vyhledávat meditační místa, která vám o kousek zvýší maximální zdraví.
Staré chybky nerezaví
Na co ovšem Kena: Bridge of Spirits sází ze všeho nejvíce, je vizuální zpracování. Pokud se něčím autoři z Ember Lab mohou chlubit, je to právě grafika hry. Jejich zkušenosti s animací jsou zde zužitkovány na výbornou, protože Kena by se z fleku mohla zařadit mezi Disneyho princezny. Přestože se vše odehrává v lese, oblasti se od sebe dokážou dobře odlišovat a ta práce se světly je jedním slovem skvělá. Právě souhra světel a stínů dodává titulu neskutečně snovou a pohlcující atmosféru, kterou mi lehce kazily textury. Ne, že by byly špatné, ale načítaly se se značným zpožděním, kvůli čemuž jsem i cutscény v prvních vteřinách viděla tak jak bych nechtěla.
Svůj podíl na celkově příjemném vizuálu má také volba hudebního podkresu. Ten sem sedí naprosto výborně a posouvá laťku zase o kousek výš. Když si nerušeně pobíháte po lese a čmucháte po odměnách, je vám dobrým společníkem pro navození relaxace a pocitu klidu, naopak ve vypjatých situacích vás dokáže vyburcovat k akci a rozproudit krev v žilách. Pochválit musím taktéž dabing, konkrétně hlasový projev hlavní hrdinky, a zapomenout nemohu ani na photo mode, skrze který můžete krásy tohoto spirituálního světa zachytit s plnou parádou.
Jak mám tedy hodnotit titul Kena: Bridge of Spirits, na který jsem si skutečně dlouho počkala a doufala, že s věkem uzraje jako víno, ale autoři zřejmě některé chybky ne a ne odstranit? Hra vyšla před více než rokem a v porovnání s recenzenty, kteří ji hodnotili při jejímu debutu, si nemohu pomoct a do záporů píšu prakticky to samé. S některými chybkami autoři už asi nic moc nezmohou, ale ovládání, upravení nevyvážené obtížnosti či ty zatracené hitboxy přece nejsou něco, s čím se by se nedalo hnout. Ale kdo ví, možná jsem pouze citlivá a snažím se tímto zakrýt fakt, že mi Kena: Bridge of Spirits ze začátku těžce naklepávala půlky.
Kena: Bridge of Spirits se jako prvotina nezkušeného týmu na poli videoherního průmyslu inspirovala, kde se dalo, což ovšem nutně neznamená, že by titul neměl co nového nabídnout. Dechberoucí svět zláká k průzkumu nejen mladší publikum, ale nabídne výzvy a překážky hodné i těch zkušenějších. Nenechte se odradit pomalejším startem a trpělivě přečkejte první třetinu hry, protože poté konečně dostanete vítr do plachet. Není toho málo, co bych titulu vytkla, ale stále převažují ta zatraceně silná pozitiva, díky kterým Kenu: Bridge of Spirits nejde hodnotit zle.
