Jsou příběhy o hrdinech, kteří bojují, vítězí a umírají, a pak jsou příběhy o těch, kteří zůstávají stranou. O postavách, jež nejsou oslavovány v písních, ale přesto nesou tíhu času, paměti a samoty. Kirke je románem právě o takovém hlasu – tichém, vytrvalém a dlouho přehlíženém.
Autor:
Překlad:
Původní název:
Vydavatel:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Formát:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Madeline Miller
Eva Maršíková
Circe
nakladatelství Slovart
375
černobílý
pevná s ořízkou
13 x 21 cm
září 2025
978-80-276-1309-0
9788027613090
první
Zdroj: Slovart
Vyhnanství jako začátek cesty
Madeline Miller dává slovo čarodějce, která byla v mýtech často vyobrazována jako nebezpečná žena na opuštěném ostrově. Z Kirke však činí vypravěčku vlastního života, bytost hledající své místo mezi bohy i smrtelníky. Nejde o příběh hrdinství ani velkých činů, ale o pomalé poznávání sebe sama, o učení se moci, bolesti i soucitu.
Kirke je románem o samotě, která není únikem ani darem, ale stavem, ve kterém je třeba se naučit žít. O ženě odsunuté na okraj světa bohů i lidí, která si musí své místo vybojovat trpělivostí, vytrváním a postupným poznáváním vlastní síly.
Kirke je dcerou boha Hélia, ale od počátku nezapadá ani mezi bohy, ani mezi smrtelníky. Je jiná, slabší, přehlížená, a právě tato jinakost ji postupně přivede k objevování vlastní moci. Když je za své činy vyhnána na opuštěný ostrov Aiaia, začíná její dlouhá a osamělá cesta sebepoznání.
Román sleduje Kirke napříč staletími, během nichž se setkává s řadou známých postav řeckých mýtů – od boha Hermése přes válečného hrdinu Odyssea až po obyčejné lidi. Každé setkání ji proměňuje a nutí znovu definovat samu sebe, své místo ve světě a to, co pro ni znamená moc, láska, odpovědnost, ale také nesmrtelnost. Ostrov, na němž žije, se stává nejen vězením, ale také útočištěm a prostorem, kde se učí chápat vlastní sílu a přijímat důsledky svých rozhodnutí.
Zdroj: Slovart
Samota jako prostor k růstu
Kniha Kirke není příběhem o hrdinských činech, ale o vytrvalosti, učení a zrání. Sledujeme ženu, která se z opovrhované bohyně postupně stává někým, kdo dokáže stát sám za sebe, a to ne díky krvi nebo původu, ale skrze zkušenost, bolest a dlouhé hledání vlastního hlasu.
Ústředním tématem románu Kirke je samota, nikoli však jako prázdnota, ale jako prostor, v němž může dojít k proměně. Kirke je od počátku vyčleněná ze světa bohů i smrtelníků a její vyhnanství na ostrov Aiaia tuto izolaci jen prohlubuje. Právě v odloučení se však učí naslouchat sama sobě a postupně nachází sílu, která nevychází z původu ani moci dané od bohů, ale z poznání a zkušenosti.
Velmi silným motivem je tak hledání identity. Kirke se celý život pohybuje mezi rolemi, které jí byly přisouzeny: dcera boha, čarodějka, vyhnankyně, žena. Román sleduje její cestu k vlastnímu hlasu a k pochopení, kým skutečně je, pokud se zbaví očekávání druhých. Významné místo zaujímá také moc a její podoby. Na rozdíl od tradičních mýtů není moc v Kirke spojena především s násilím či nadvládou, ale s věděním, trpělivostí a schopností nést odpovědnost za vlastní činy. Kirke se učí, že každé kouzlo má své následky a že skutečná síla nespočívá v ovládání druhých, ale v pochopení sebe sama.
Neméně důležitým tématem je nesmrtelnost a čas. Kirke sleduje, jak lidé stárnou a umírají, zatímco ona sama zůstává. Román tak klade otázku, co dává životu smysl, pokud nemá konec, a zda je právě pomíjivost tím, co činí lidskou existenci cennou.
Každým okamžikem umírali další smrtelníci na ztroskotaných lodích, mečem, ve spárech divokých zvířat a pod rukama zdivočelých mužů, na nemoci, z nedbalosti a sešlostí věkem. Byl to jejich osud, jak mi kdysi vysvětlil Prometheus, příběh, který měli všichni společný. Nezáleželo na tom, jak se v životě prosadili, jak byly báječné nebo jaké divy vytvořili, nakonec se vždycky proměnili v prach a dým. Zato každý malicherný, nanicovatý bůh se mohl dál nadechovat svěžího vzduchu, dokud na nebi nepohasnou hvězdy.
Jazyk pomalých proměn
Styl psaní Madeline Miller je klidný, lyrický a velmi pozorný k vnitřnímu světu postav. Autorka vypráví pomalu, s důrazem na plynutí času a na drobné proměny, které se odehrávají nenápadně, ale mají zásadní význam. Jazyk je jemný a obrazný a slouží především k tomu, aby přiblížil Kirke jako bytost, která se postupně učí chápat sebe i svět kolem sebe.
Na rozdíl od klasických mýtů plných dramatických zvratů a hrdinských činů působí Kirke velmi intimně. I setkání s bohy a slavnými hrdiny jsou podána bez okázalosti, a slouží spíš jako zrcadlo Kirkeiny proměny než jako samostatné dějové vrcholy. České vydání románu Kirke vydané nakladatelstvím Slovart potěší také nejen obsahem, ale i zpracováním. Pevná vazba působí kvalitně a nadčasově a krásná ořízka dodává knize výjimečný vizuální prvek. Jde o vydání, které je radostí vzít do ruky a které si přímo říká o vystavení v knihovně. Společně s knihou Achilleova píseň tvoří velmi působivou dvojici – nejen tematicky a autorsky, ale také po vizuální stránce. Pro čtenáře, kteří si potrpí na krásná vydání, jde o skutečně povedený kousek.
Kirke je pomalý román, který se vrací k postavě známé z řeckých mýtů a nabízí jí originální perspektivu. Madeline Miller zde nevypráví příběh o hrdinských činech a velkých gestech, ale o zrání, samotě a postupném hledání vlastního místa ve světě, který ke Kirke nikdy nebyl vstřícný. Síla knihy spočívá ve vytrvalosti tohoto vyprávění a v citlivém zacházení s tématy moci, identity a nesmrtelnosti, jež se neprosazují náhle, ale skládají se z dlouhé řady drobných zkušeností a rozhodnutí. Román osloví především čtenáře, kteří mají rádi lyrické vyprávění, silnou atmosféru a příběhy, jež se neřítí vpřed, ale pomalu se rozvíjejí a doznívají ještě dlouho po dočtení.
