Série Kladivo na čaroděje prošla dlouhou cestou. Od rychlých akčních příběhů přes experimenty s atmosférou až po těžkopádnější části, které chvílemi ztrácely dech. Na řadu tentokrát přichází jedenáctý díl s podtitulem Bůh strachu, čímž se pravděpodobně dostáváme na samotný vrchol. Jan Hlávka tady servíruje něco, co je daleko za hranicemi obyčejné akční fantasy. Nejde jen o další případ, o další tajemný rituál nebo prastarého démona. Jde o samotnou podstatu strachu, o to, co se skrývá v lidských myslích a co dokáže přetvářet realitu. Je tedy Bůh strachu nejlepší kniha série? Možná nejen to. Možná je to nejlepší česká urban fantasy posledních let, a to může dělat nakladatelství Epocha setsakramentskou radost.
Autor:
Vydavatel:
Série:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Jan Hlávka
Nakladatelství Epocha
Kladivo na čaroděje 1. série
168
černobílý
brožovaná
2016
978-80-7557-019-2
první
Nikdy neusínající Praha
V Praze se objevují zvláštní úkazy. Fragmenty neznámého artefaktu přitahují pozornost všech magických frakcí, ale nikdo netuší, jakou sílu ve skutečnosti probouzejí. Strach, syrový a všeobjímající, začíná ovládat lidi, měnit je, deformovat realitu. Tým Felixe Jonáše se ocitá ve víru událostí, které se vymykají všemu, co dosud zažili. Čeká je střet nejen s fyzickými nepřáteli, ale také s něčím mnohem horším – se strachem samotným. A v centru toho všeho stojí někdo, koho už znali. Někdo, kdo překročil hranici mezi člověkem a bohem, mezi realitou a noční můrou. Z obyčejného protivníka se stal bůh strachu (to je věta!), bytost, která nemá slitování, a která dokáže ovládnout každého – včetně těch, kteří se mu postaví. Felix a jeho lidé nečelí jen vnějším silám, ale také vlastní mysli, vlastním fobiím, vlastním nočním běsům. A otázka už není, jestli přežijí. Otázka je, jestli dokážou zůstat sami sebou.
Asi vám po tomto dramatickém začátku moc nedochází, o čem to vůbec mluvím, že? Jan Hlávka musel totiž být neskutečně dobrým studentem celé série. Do hry se vrací Rashila i s celou jeho partou démonů, slavná Sedmička, Petra s myškou a kompletní ústřední čtveřice několika předchozích knih. Autor si ale řekl, hej tak tam dáme trošku koření, ne? A je tu Adam „Poeta“ Reyes. Znáte ten pocit, když někoho dlouho nevidíte, ale jakmile se potkáte, pokračujete tam, kde jste skončili? Tohle je Adam Reyes a Felix. Je to jeho bývalý parťák dávající svým charismatem a hláškami knize neuvěřitelný drive, Tohle je postava, na jakou jsem jedenáct knih čekal.
Hlávkův styl je precizní jako skalpel. Každá věta má svůj účel, žádná slova nejsou nadbytečná. Krátké, úderné pasáže střídají hluboké, až filozofické monology o podstatě strachu a jeho vlivu na lidskou psychiku. Tempo knihy je dokonalé! Když je potřeba, šlápne na plyn, když je potřeba vtáhnout čtenáře hlouběji do atmosféry, zpomalí a nechá je cítit tíhu situace, rvačky, automobilové honičky, magie, i následného utlumení, jak se situace uvolňuje. Kniha zde přichází s neskutečným psychologickým terorem, ale tak neuvěřitelně a dobře podaným, že jsem si říkal, jak tohle někdo dokáže dostat na papír? WAU!
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Bůh strachu a já
Felix Jonáš nikdy nebyl tak lidský. Tady už nejde jen o sarkastické hlášky a pohotové reakce. Tady se ukazuje jeho skutečná tvář – muž, který je na pokraji svých sil, ale přesto jde dál. Jeho tým dostává víc prostoru, jejich dynamika je skvěle napsaná a jejich strachy působí autenticky, protože z nich dělají ještě uvěřitelnější postavy. Každý z nich dostane svůj moment a každý z nich si projde vlastním očistcem.
Atmosféra knihy? Mrazivá. Praha se deformuje a přizpůsobuje se nočním můrám těch, kdo v ní žijí. Z knihy doslova tryskají emoce a ožívají obavy. Napětí, jaké lze cítit v kostech i po těle, je obrovské. Myslíte, že vás někdo sleduje? Může! Počin je napsaný tak krásně živě, reálně a přirozeně. Jestli někdo mluví o sérii jako o brakové literatuře, tady na tohle pojmosloví zapomeňte.
Proč? Protože samotné dialogy jsou mistrovské. Hlášky jsou detailně promyšlené, humorné a přichází ve správných chvílích, ale nikdy neruší atmosféru. A hlavně, když postavy mluví, opravdu je slyšíte. Nikdo tu není jen figurkou v příběhu. Každá věta i každý rozhovor přidávají na intenzitě a pomáhají budovat napětí. Hlávka kombinuje horor s detektivním thrillerem, přidává hutné psychologické vrstvy a naplno využívá všechny možnosti urban fantasy. A takhle by to mělo být.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Chyba? Chci víc!
Víte, celá první série Kladiva na čaroděje má v jednotlivých dílech do dvou set stran. Tak nějak mi to nevadí. Kousky zvládám přečíst během odpoledne, nikdo mě neruší. Dějově mi utíkají pod rukama a dnešní počin nebyl výjimkou. Naštvala mě ale jedna malá věc. Tohle je počin, u kterého neskutečně toužím mít toho víc. Když vidíte takový potenciál, čtete takovou bombu, jen dvě stě stran je zatraceně málo. Kniha by klidně snesla pár částí maličko více rozvést. Je to však jediná slabina díla. Malá, malinkatá, ale v Helmově žlebu také stačil na zničení hradeb malý kanál.
Bůh strachu je nejen vrcholem série Kladiva na čaroděje, ale také dokonalým příkladem toho, jak má vypadat moderní česká urban fantasy. Je to mistrovské dílo, které chytí a nepustí. Po dočtení vám zůstane jediná otázka – proč už něco takového nečtete znovu? Je zde úplně všechno, po čem by čtenář mohl toužit, a já lituji jen jedné věci, že toho vážně není víc.
