Série Kladivo na čaroděje byla vždy příběhem na hraně – mezi realitou a magií, mezi cynismem a nadějí, mezi chaosem a řádem. S dvanáctým a posledním dílem první série, nazvaným Poslední stadium, Jiří Pavlovský přivádí tuto etapu ke strhujícímu konci. Oblíbené nakladatelství Epocha, jež je patronem celé série, tak uvádí jeden velký vrchol, v němž jde o samotnou podstatu magie, přežití světa, Felixe Jonáše, ale hlavně, konečně přichází to rozhodnutí, jež nikdy nepůjde vzít zpět.
Autor:
Vydavatel:
Série:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:
Jiří Pavlovský
Epocha
Kladivo na čaroděje 1. série
Richard Podaný
184
černobílý
brožovaná
2017
978-80- 7557-064-2
první
Magie nás opouští na dobro
Nad Prahou se stahují mračna. Magie se vytrácí a s ní i rovnováha světa. Všechny pokusy o její záchranu selhaly – zbývá poslední možnost, jediná cesta, která však znamená katastrofální důsledky. Metoda, jež by mohla zachránit magii, znamená zničení téměř celého lidstva. Felix Jonáš a jeho tým jsou vrženi do středu dění, kde už nejde jen o přežití – jde o to, jakou cenu jsou ochotni zaplatit za svět, který možná už ani nestojí za záchranu. Bojují proti mágům, proti silám, které se vymykají lidskému chápání, a především proti vlastnímu svědomí.
Svět bez magie je totiž zvláštní místo, a každý z našich hrdinů je s magií nějakým způsobem spjatý. Přeci jen co by tak hrdinové asi mohli dělat? Teda kromě Klaudie, jež se nadále snaží najít někoho, kdo by do ní ideálně zapadl. Všichni proti týmu, prostě jednoduché. Poslední stadium pracuje totiž výborně s metaforou ztráty magie jako nemoci, před níž není úniku. Ta nemoc vás totiž zničí, rozloží, a je definitivní. Teda pokud nepodstoupíte nějakou šílenou nebezpečnou léčbu, abyste se uzdravili.
Felix Jonáš byl vždycky cynik, který uměl všechno shodit jednou hláškou. Tady je jiný. Stojí před rozhodnutími, která nelze vrátit, čelí hrozbě, kterou nikdy dřív nezažil. Osud lidstva vlastně stojí na něm a jeho týmu, ale on je tu ten ústřední a hlavní. Jasně, je to Vincent, Walter i Klaudie, ale ten děj kolem našeho hrdiny je jasný. Ostatně, konečně také přichází pasáže, kdy se dozvíme, proč byl na psychiatrii, proč nemůže být se svou osudovou láskou. V knize se objeví i další známé postavy, včetně mé oblíbené Petry, ale tak už to vždy u finálových dílů bývá.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Poslední stadium ukáže, kdy je konec
Jiří Pavlovský vždy uměl psát svižně, úderně a s humorem, ale tentokrát jeho styl překračuje hranice toho, co jsme v sérii viděli dříve. Jazyk je drsný, surový a přesný – tam, kde je třeba udeřit, udeří s plnou silou, tam, kde je třeba zpomalit a nechat postavy promluvit beze slov, zpomalí. Úctyhodně eskaluje a nese čtenáře do cíle. Hezky krok za krokem, kapitolu za kapitolou, ale prodal emoci, jakou jsem dřív v sérii nepocítil. Smutek. Jasně, kniha obsahuje stále humorné hlášky, ale nyní jde vidět, že se máme dostat k nějakému konci, možná i světu bez magie. Autor mi tuhle emoci prodal, a i když své hrdiny miluji a děj byl super, cítil jsem, jak se všechno blíží k cíli.
Samotné dialogy v knize Poslední stadium jsou jako vždy jedním z největších taháků série. V této knize však mají úplně jiný rozměr. Felix a jeho tým se sice pořád špičkují, ale tentokrát je pod tím vším něco hlubšího – smutek, vztek, zoufalství, deprese. Hlášky už nejsou jen vtipné, jsou hořké, někdy až rezignované, jindy naplněné posledními zbytky vzdoru. A to se mi líbilo, krásná hra na beznaděj, od začátku do konce. Temnější tón dílu neuvěřitelně prospěl.
Praha jako taková, už totiž není jen nebezpečné místo plné magie, ale je to troska, stín, mrtvé město, kde se schyluje ke konci. Všechno, co se totiž má stát v této knize, bude to poslední, co se v našem drahém kapitolu stane. Nikdy už nic podobného nenastane. Takový by měl být správný a legendární konec. ALE VŮBEC! Na konci je, s prominutím, cliffhanger jako kráva, který jasně ukáže, že bude druhá série, kterou už jsme mimochodem načali dílem Pád do reality a všechno to utápění v nihilismu skončilo na posledních dvaceti stranách! Proč! Achjo… a to málem počin strčil do knihy předchozí díl Bůh Strachu, vážně málem.
Zdroj: Nakladatelství Epocha
Poslední stadium mohla být třešnička na dortu. Po celou dobu knihy jsem si říkal, panebože, panebože, tohle bude krásné, tohle bude epické, tohle bude dojemné, slzičky kapaly, kapesníky jsem tahal ven, ale pak přišel ten konec. Bylo to vážně hořko sladké, jinak to asi ani nedokážu popsat. Celou dobu je zde skvělá atmosféra, napětí, stesk, ani tu naději člověk necítí, ale ten konec. Upřímně, já se takhle snad zlobím jen na poslední sérii Hry o Trůny, ale to berte prosím s rezervou, protože poslední kniha, je až na svůj finiš vážně povedená. Chci poděkovat všem autorům, kteří do řady vložili svůj um a duši, nemůžu se dočkat, s čím přijdete příště. Jen prosím, vraťte Petře myš, najděte Klaudii pořádného chlapa a dejte Walterovi dost mrtvol. Zaslouží si je.
