Nedávno jsme psali novinku o publikaci románu Klukovina, jehož autorkami jsou Eva a Klára Pospíšilovy. Knihu vydává nakladatelství Host a propagace bylo dost na to, aby zaujala i moji pozornost. Téma bylo zajímavé – středoškolská chlapecká láska, která se zrodí z šikany. Něco takového je vždy tenký led – snaha podat věrohodný příběh, který zároveň může být dost kontroverzní, a nenechat se příliš unést. A tak mě zajímalo, jak se v podání autorek může láska zrodit z něčeho, jako je šikana, a zároveň i to, jak si kniha vede v tématu LGBTQ+. A byla jsem příjemně překvapena!
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Žánr:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Eva Pospíšilová,
Klára Pospíšilová
Dana Lédl
Host
Romantická
531
černobílý
brožovaná
říjen 2025
978-80-275-2659-8
9788027526598
první
Zdroj: Host
Podivuhodné zvraty osudu
Hlavními postavami jsou dva středoškolští studenti, Gabriel a Michael. První z nich je introvertní, nesmělý, rád tráví večery streamováním, při kterém nenabízí zrovna zajímavý kontent – zkrátka žije svůj život, zatímco ho kamera snímá zpoza akvária. Jeho přezdívka Kluk_za_sklem je tak vlastně hezkou paralelou k tomu, jakou má Gabriel osobnost a život. Nijak zvláštní, rozhodně ne akční a zároveň dost nejasný. Michael je pravý opak. Je kapitánem fotbalového týmu, bohatým dítětem z dobré rodiny, které není zvyklé na odpor. A tak zatímco Gabriel po večerech natáčí, jak se učí na posteli, Michael se bezstarostně projíždí na motorce všude možně. Vzdáleně spolu jejich životy nesouvisí a není ani důvod, proč by měly – kdyby Michael a jeho parta Gabriela nešikanovali.
Když mluvím o šikaně, musím poznamenat, že nejde jen o šikanu fyzického typu. To mě těší, protože šikana má různé podoby, nevypadá stejně a měla by tak být i prezentována. Michaelův kamarád Roger sice používá také sílu, ale podstatnější je to, jak si Michael z Gabriela v podstatě dělá šaška pro svou partu. Gabriel mu slouží k pobavení. Musí říkat, co po něm chtějí, musí jim nosit věci, musí s nimi sedět ve škole na obědě a poslouchat, když se mu vysmívají. Jejich motivace? Vlastně jen to, že Gabriel je do Michaela zamilovaný a oni to tak trochu tuší, i když jim to nebohý Gabriel nikdy neřekl. A to, že si to prostě můžou dovolit. Upřímně bych čekala hlubší důvod a nevím, jestli se spokojím jen s tím, že Michael má pocity nadřazenosti nad celou školou. Na druhou stranu je možná dobré si uvědomit, že motivací k takovému chování je asi velké množství. Navíc si o Michaelovi a jeho životě můžeme hodně domyslet, takže to nakonec může dávat smysl.
No a pak samozřejmě přijde průšvih. A pořádný. Šikana dojde tak daleko, že Gabriel se jedné noci pokusí zabít. Od té chvíle se lavina událostí valí překotným tempem a obě dvě hlavní postavy vlastně netuší, co se kolem nich děje. Michael si uvědomí, jaké zlo napáchal, a snaží se jej všelijak napravit. Gabriel neví, co si počít s láskou a nenávistí, které se v něm mísí a bublají.
Že jsou to dva kluci, vlastně nikoho nezajímá
Čekala jsem, že budu svědkem coming outů, rodičovské zatrpklosti, nesouhlasných pohledů a nevím čeho všeho ještě. Ale ne, kniha jde jiným směrem. Homosexualita se tematizuje jen okrajově. Michaelova parta má například velkou legraci z toho, že je Gabriel homosexuál, ale vlastně je to pro ně méně podstatné, než že láskou hoří zrovna k Michaelovi. To je předním důvodem jejich pitomých vtipů. Rodiče o Gabrielově orientaci už dávno ví, dokonce se Gabriela doptávají, jací kluci se mu líbí. Gabrielovo okolí to tak podvědomě docela přijímá.
Zdroj: Host
Michael je ovšem trochu složitější příklad. V průběhu knihy je vidět, že se pere s tím to přiznat. Ale ani ne tak svému okolí, jako sám sobě. A tak chvílemi řeší, jestli je bisexuál, jestli se mu líbí jenom Gabriel, nebo co tedy vlastně, když ještě rok nazpátek proháněl holky. A jeho rodiče? Řeknou, že v mládí se holt experimentuje. A když jste pak svědkem rodinných sešlostí, nikdo nehne ani brvou.
Je pro mě příjemné vidět knihu, která pojednává o homosexualitě a LGBTQ+ tematice celkově trochu jinak. Tohle téma vlastně pro příběh samotný není moc důležité, ale dobře s ním souzní a působí na všech místech velice dobře zapojené a pojaté. Prostě se z toho nedělá big deal. Ale – je to dobře, nebo bychom pořád měli mít na paměti, že to v dnešním světě pořád není pro sexuální menšiny jednoduché? Přemýšlela jsem o tom vlastně celou dobu od chvíle, kdy jsem knihu otevřela, a došla k závěru, že potřebujeme obojí. Potřebujeme knihy, v nichž to není big deal, i knihy, v nichž nemají všichni na růžích ustláno. A jako první typ Klukovina svůj účel opravdu dobře plní. Musím vyzdvihnout i to, jak vykresluje Michaelovu situaci sebeobjevování.
Oslava nenávistných vztahů?
Jo, i to je jedna z věcí, kterou jsem si před napsáním recenze musela promyslet. Je totiž zarážející, když milostná zápletka začne šikanou. Jistě, na trhu se pohybuje mnoho knih, které čerpají z nemorálních začátků vztahu a z nenávisti, která se mění v lásku. Ostatně kolik lidí miluje motiv enemies to lovers? A ano, něco do sebe to má. U šikany je to ale složitější. Nechcete, aby se to najednou zvrtlo a vy jste popisovali ukázkový stockholmský syndrom. A ať už stojíte na straně těch, kteří tvrdí, že kniha za takové věci nenese odpovědnost, nebo na straně mravokárců, musíte se zamyslet nad tím, že taková věc bude kontroverzní.
Z toho jsem měla strach. A vlastně pořád nevím, jak se k tomu postavit. Můžu říct, že kdyby měl Michael silný důvod ke svému chování, snad bychom mu leccos odpustili. A od Gabrielova pokusu o sebevraždu se chová opravdu dobře, je neskutečně sympatický a moc dobře ví, že se za ním jeho vina potáhne už celý život. Na druhou stranu se člověk musí trochu divit Gabrielovi, že i když v něm bují vztek, nedokáže být o trošku přísnější. Je tak otázkou, jak moc je takový příběh uvěřitelný. Jenže různým lidem se dějí různé věci a vlastně by mě nepřekvapilo, kdybych v naší realitě jednou potkala skutečného Michaela s Gabrielem. A s tím se vlastně pere i celá kniha a obě postavy v ní… Jak slibuje anotace, je to příběh hlavně o odpuštění a jasně dává najevo, že odpuštění je proces. Protože odpustit dá dost práce. Takže možná je to nakonec na čtenáři, aby se nad situací Michaela a Gabriela zamyslel sám a třeba se taky podíval do vlastního svědomí.
Zároveň se kniha pozorně věnuje i Gabrielově pokusu o sebevraždu a vlastně celé situaci před ním i po něm, kdy se napětí u Garretových dá tak trochu krájet. Že i to dává postavám slušně zabrat, je pro mě důkazem, že autorky si s tímto příběhem daly nemálo práce.
Detaily a paralely, co potěší
Když jsem s vámi teď prošla věci vážné a tíživé, pojďme se podívat i na to, co dělá knihu vtipnou, zajímavou a milou. A proč je vlastně tak jednoduché číst tak zapeklitý příběh. Jednoduché je vlastně slabé slovo, já jsem totiž Klukovinu zhltla skoro na jeden zátah (a povedlo by se mi to, nebýt povinností studentského života).
Zdroj: Host
Kniha je nabitá drobnými paralelami a detaily. Jeden příklad za všechny je Michaelova odpověď, když se ho přátelé ptají, zda jim udělá taxi. Michael jezdí autem i motorkou prakticky pořád, kolikrát nastartuje motor jen proto, aby se projel. Tak proč nedělá odvoz i Rogerovi? Inu, není přece jeho osobní taxi! No jo, ale Gabrielovi svezení nabídne úplně sám, a to hned několikrát. Což také ukazuje, že Michael se nechoval špatně jenom ke Gabrielovi, ale vlastně i k ostatním, kteří tu pro něj nejedenkrát byli. Rogerova promluva o tom, jak se pro svého kámoše stal vzduchem, nebo Michaelovo uvědomění, že neví, kde bydlí jeho kamarád Pinky, jsou skvělým příkladem postupu show, don't tell.
A to jsou situace, které pak dodávají charakter i postavám Rogera, Pinkyho nebo Zacha. Ze začátku působí jako kulisa, aby pak nakonec hráli podstatnou roli v ději románu.
Cením si také užití drobných leitmotivů, ze kterých poslouží jako příklad rybičky v Gabrielově akvárku. Jsou to tiší pozorovatelé (hlavně ta okrová!), ale to ony jsou tím, komu je řečeno mnoho tajemství, protože ho zkrátka nevynesou na povrch.
Co už tak kladně nehodnotím, je zápletka se školkou. Nebudu zabíhat do detailů, ale řekněme, že až na pár přeslazených scén o osudovosti jejich lásky by tam tahle zápletka vůbec být nemusela. Někdy působí, že si na ni autorky vzpomněly jednou za čas a honem něco dopsaly do knihy, aby tam byla. Jasně, někdy z ní vzejdou hezké momenty, ale příběh by se bez ní zkrátka obešel.
Pořádně čtivá bichle
Jak už jsem zmínila, Klukovina se čte rychle. Velkou zásluhu na tom má střídání pohledů Gabriela a Michaela. Vyprávění je psáno er-formou, ale kapitoly se pravidelně střídají v perspektivách. Místy je to geniální, protože to pomáhá napětí, ale někdy mě trochu mrzí, že jisté situace vidíme jen jedním pohledem.
Vyzdvihnout je pak potřeba i použití přítomného času, který knize dodává šmrnc a spád, takové to krásné dramatično. Odehrává se vám to zkrátka před očima jako hodně dobrý romantický film. A že jsou jednotlivé scény realistické i ve věcech intimního rázu, je jedině dobře.
Klukovina je čtivá romantika z řad LGBTQ+ knih, která se ale zaměřuje na mnohem složitější tematiku šikany a hlavně procesu odpuštění. Co vše je potřeba udělat, abyste smazali svoji vinu? A dá se ta vina vůbec někdy odčinit? Michael a Gabriel píšou příběh, který možná nenachází definitivní odpověď na vaše otázky, ale to vůbec nevadí. Zažijete s nimi krásné i trpké chvilky, smích i slzy a otevřete nejedno důležité téma. Jedná se o skutečně hmatatelný čtenářský zážitek.
