Fantasy série Čarodějka a král z pera anglické spisovatelky Madeleine Eliot spěje ke svému konci závěrečným dílem s názvem Koruna vládce démonů. Zde se opět setkáváme s Elarou, Carnonem a dvěma zeměmi, které si jdou vzájemně po krku. Po událostech druhé knihy jistě všichni čtenáři napjatě čekají, jak osudy našich oblíbených hrdinů skončí. A já můžu říct jen tři slova – bude to jízda.
Autorka:
Vydavatel:
Původní název:
Žánr:
Série:
Díl:
Překlad:
Obálka:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Madeleine Eliot
Mystery Press
To Wear a Demon Crown
Fantasy, romantická
Čarodějka a král
3.
Zuzana Řeháková
Bianca Bordianu
328
černobílý
brožovaná
listopad 2025
978-80-7588-902-7
9788075889027
první
Rozžhavená do ruda
Koruna vládce démonů plynule navazuje na děj předchozího dílu. Elara je zdrcená smrtí své matky a plánuje pomstu. Je jí však jasné, že tentokrát se musí na Stařenu, vůdkyni čarodějek a vlastní babičku v jednom, pořádně připravit. Staré proroctví navíc slibuje, že je to právě Elara, kdo zničí tajemný Krvehvozd a dvě znepřátelená území sjednotí. Pomoc jí nabídnou její nejdražší přátelé – usměvavá Carridwen a její věčně nakrklý manžel Herne, paní Dvora Slunce Brigid a samozřejmě sám král démonů Carnon. Elaře však dochází, že největší pomoc, kterou by potřebovala, si do hrobu vzali její rodiče. Jenže jak se s matkou a otcem spojit, když už ani jeden není mezi živými?
Na třetí díl jsem se upřímně opravdu těšila. Soumrak kletby démonů skončil brutálně napínavě, takže moje očekávání byla vysoko – možná až moc vysoko. A bohužel… nadšení ze mě opadlo docela rychle. Nejenže jsem se nedokázala pořádně začíst, ale Elara, ke které jsem si po minulém díle konečně začala budovat sympatie, mě tady neskutečně iritovala. Jasně, přišla o matku, její vztek je naprosto pochopitelný, o tom žádná. Jenže způsob, jakým si svou zlost vybíjela na Carnonovi, mi lezl na nervy. On ji neustále ujišťoval o svých citech, dokazoval jí, že ji miluje, a ona byla první třetinu knihy prakticky jen naštvaná. A tohle mě vůbec nemotivovalo číst dál.
„Krvavá oběť ji ochrání, dokud si ji král démonů nebude moci nárokovat.“
Když minulost bolí víc než přítomnost
Naštěstí se děj po pár desítkách stránek konečně začne rozjíždět. Elara objeví jasnovidecké nadání, díky kterému se dokáže spojit se svým otcem a získat informace, které se jí později velmi hodí. Právě tady jsem měla pocit, že se kniha konečně nadechla a začala nabírat tempo.
Velkou roli v tom pro mě sehrála i dějová linka Elařiných rodičů – minulého krále démonů a její matky čarodějky. Tahle rovina byla neuvěřitelně krásná a bolestivá zároveň. Upřímně mě strašně mrzí, že jsme nikdy nedostali šanci poznat Elařina otce skutečně v roli jejího otce. Z útržků vzpomínek, záblesků a deníků ale bylo jasné, že šlo o člověka se srdcem na správném místě a že by pro svou dceru udělal cokoliv.
Kniha nám navíc velmi citlivě ukazuje vztah, který měl se svou ženou. Jejich láska působila opravdově, silně a osudově. O to silnější pak byla i smrt její matky, která odcházela s pocitem štěstí, protože věděla, že se znovu setká se svým milovaným. Tahle rovina citů prostupuje celou knihou a musím říct, že byla napsaná opravdu nádherně.




Zdroj: Luxor
Když jeden záporák nestačí
V průběhu knihy navíc hrdinové zjišťují, že jim nehrozí nebezpečí jen ze strany čarodějek. I v Temnozemi není situace zdaleka stabilní. Nepokoje, intriky a boj o moc znamenají, že na jejich bedrech leží mnohem víc, než by si sami přáli.
Zatímco hlavním cílem stále zůstává smrt Stařeny, objevuje se tu další hrozba v podobě paní Dvora Stínů, která se snaží uzurpovat moc pro sebe. Hrdinové se tak musí vypořádat se dvěma zásadními konflikty zároveň, což podle mě fungovalo skvěle. Pro Elaru, jako budoucí královnu, to byla ideální příležitost k vnitřnímu růstu – přechod od ustrašené čarodějky k ženě, která je schopná dělat těžká a často bolestivá rozhodnutí. Tohle byl za mě jeden z nejsilnějších motivů celé knihy.
Když ale dojde na finále a obě dějové linie se blíží ke svému konci, musím říct, že jsem čekala mnohem víc. Vyřešení obou konfliktů mi přišlo až překvapivě ploché a uspěchané – prakticky během pár stránek je rozhodnuto. Na to, že se jedná o závěrečný díl celé série, mi chyběla výraznější akce, napětí a větší emocionální dopad.
„Nezapomeňte, že oheň ničí, ale také tvoří..“
Vztah jako na houpačce
Kde jsem ale emoce opravdu cítila, byl vztah Elary a Carnona. V tomto díle byl opravdu jako na horské dráze. V jednu chvíli Elara Carnona nesnáší, odmítá jeho dotek a nedokáže se mu otevřít, v další se všechno zlomí a nastupují pikantní scény. Ty jsem kritizovala už v recenzi na druhý díl a bohužel musím říct, že i tady jich bylo na můj vkus zbytečně moc a zabíraly až příliš prostoru. Na druhou stranu – tahle kniha se romantikou nijak netají a čtenáře na ni přímo láká, takže jsem do toho s tímto vědomím šla.
Samotný konec byl ale krásný. Carnon a Elara mi opravdu přirostli k srdci a jejich společná dynamika ke konci funguje skvěle. I když mám pořád pocit, že Elara v mnoha ohledech není úplně dokonalou hrdinkou, jejich vztah je silný, uvěřitelný a plný emocí. A to je něco, co téhle sérii už nikdo nevezme.
Rozloučení s Temnozemí
I přes všechny výtky a nedostatky musím říct, že se mi Koruna vládce démonů ve výsledku líbila a čtení jsem si užila víc, než jsem (alespoň ze začátku) čekala. Jako závěr celé série funguje hezky, uzavírá hlavní dějové linky a dává postavám konec, který si zasloužily. A i když si uvědomuji, že tenhle svět a magie nebyly zdaleka tak komplexní a propracované jako u jiných fantasy sérií, které jsem četla, vůbec to neberu jako mínus. Občas je totiž fajn sáhnout po příběhu, který čtenáře nezahltí. Čtenář se snadno orientuje a nemusí se k jednotlivým scénám vracet jen proto, aby pochopil, co se vlastně děje. Tahle série byla přesně tím typem čtení – čtivá, emotivní a oddechová. A i když nebyla dokonalá, vím, že mi bude chybět.
Koruna vládce démonů ukazuje, že i v temných světech plných magie, intrik a bitev jsou nejhlubší konflikty ty uvnitř nás. Elara nám připomíná, že růst, láska a ztráta jsou složité a často bolestivé, ale právě bolest nás formuje a umožňuje vyrůst – třeba až v královnu.

