Zkusme nežít v klamu a přiznat si, že některé části starověku si pravidelně idealizujeme. Právě gladiátoři například měli pivní pupek (chrání proti sečným ranám, hej?), většinou nebojovali až na smrt a podoba onoho gesta palcem, kterým měli diváci rozhodnout jejich osud, je nám vlastně dodnes záhadou. Bojovníci kromě toho měli odbory, před hrami nahlas vyvolávali své sponzory a našly se i hliněné akční figurky, se kterými si hráli římští výrostci… vlastně se to celé trochu podobalo současnému profesionálnímu wrestlingu. Snad vám to příliš nezboří iluze. Pokud si však chcete připomenout ty správné gladiátorské hry, tedy lehce homoerotické (/hemoerotické?) zápolení svalnatých reků na život a na smrt v prachu arény, příhodně pojmenovaná karetní hra Krev a písek vám tento zážitek zprostředkuje. Na této zábavě pro dva až šest hráčů se podíleli autor Daniel Syrový a ilustrátor Ondřej Pavelek, kteří vám díky vydavatelství oook!game umožní se do zmíněné fantazie alespoň na chvíli přenést.
V ruce karty místo meče
Základní kartou je útok. Ten má v rohu číselnou hodnotu od I do IV, a čím je vyšší, tím lépe. Útok si kdykoliv můžete vylepšit tím, že přes něj vyložíte nový, ale musí mít vyšší hodnotu než ten stávající.
Na něj navazují karty obrany, rovněž od jedné do čtyř. Jedna obrana vykryje jeden útok, ale pouze takový, který má stejnou nebo nižší hodnotu. Takto vykrytý útok se musí buď uvolnit pískem, anebo nahradit novým, vyšším, podle zmíněného pravidla.
Krev jednoduše zvyšuje hodnotu útoku o jeden bod. Zároveň s ní také můžete smýt jakýkoliv písek, který jste snad v průběhu hry na vaše karty nasbírali.
Písek je oproti tomu klasická stopka. Písek sníží hodnotu útoku o jeden bod, případně také dokáže odstranit kartu krve, obrany nebo lanisty.
Lanista (dnešními slovy manažer, jinak vlastník gladiátorské školy) umožňuje vyložit jeden útok navíc. Tím donutíte soupeře, aby museli hlídat dvě fronty zároveň, ale neobsazený lanista může být zrušen pískem.
Mecenáš vám pak umožní dobrat si dvě karty, čímž vám poskytne další možnosti útoku, obrany či jejich ovlivňování.
Boj!
Kolo může končit třemi způsoby – buď všichni hráči dávají pass, nebo všem došly karty, anebo se někomu povedlo zvýšit si pomocí krve útok na V, čímž se stává bohem arény a vyhrává okamžitě. Následně se přejde k vyhodnocení; bůh arény nebo hráč s nejvyšším útokem získává dva denáry, druhý nejvyšší pak jeden. Pokud dojde k remíze, dostávají po denáru všichni hráči se stejnou hodnotou útoku a druhé místo se nepočítá.
Editorem se poté stává další hráč (opět ten po levici) a pokračuje se nanovo. Hra končí ve chvíli, kdy někdo nashromáždí pět denárů, případně jiné množství, které si sami dohodnete.
Já vím, že ty víš…
Pokud máte rádi podobné myšlenkové hry, zde se jich můžete dočkat – i když stejně tak můžete hrát jako při mariáši a sázet karty jednu za druhou. To zčásti bude záviset i na vašich protihráčích. Tak jako tak, kola celkem odsýpají, a jedna partie je při nižším počtu hráčů příjemně rychlá.
Duel, nebo dva na dva?
Druhým ozvláštněním je hra v týmech, při které jsou proti sobě dva a dva hráči. Ti hrají střídavě, jejich útoky se na konci kola sčítají a odměny za výhru (i počet denárů k vítězství) jsou vyšší. Do svých karet si však nemohou navzájem koukat, ani se o nich nesmí bavit, a tak jsou zábavná nedorozumění zaručena.
Černá, bílá, občas červená
Karty mají velice pěkné zpracování laděné do černobílé s příměsí rudé krve a oranžového písku. Grafickému provedení nemohu nic vytknout, k celkové tematice velice sedí a karty jsou od sebe na první pohled rozeznatelné. Jen lanista si možná vyslouží pár zdvižených obočí, protože zvolený obrázek taseného gladia působí poněkud falicky.
Lehce mě zamrzelo, že denáry představují kartonová kolečka. Kovová by samozřejmě vyšroubovala cenu hry nahoru (a zatížila by krabičku), ale plastová, jako měl třeba The Binding of Isaac: Four Souls, by byla určitě milá. To je však jen moje kosmetická výhrada, která na hratelnost nemá absolutně žádný vliv. Oproti tomu krabička je šikovně rozdělená na dva sloupce, má pevně spojené víčko a obsahu svými rozměry odpovídá tak akorát, takže je velmi praktická.
Pravidla jsou srozumitelná, vcelku jednoduchá na osvojení a veškeré speciální interakce mezi kartami jsou podrobně rozepsány (moje druhá drobná výhrada je, že nikde v návodu není uveden počet jednotlivých karet. U této hry mě to docela zajímalo). Kromě toho v pravidlech také najdete kratší úvodní texty s gladiátorskými reáliemi, což je rovněž sympatické. Pokud jste spíše vizuální typ a dáváte přednost názorné ukázce před čtením, můžete využít i oficiálního videa od autorů hry.
