A tak tu máme další starou novinku. To zní asi jako vtipný oxymóron, ale skutečně je tomu tak. Další kniha z Hainského cyklu od Ursuly K. Le Guinové se dočkala nového zpracování, za kterým stojí nakladatelství Gnóm!. Představte si, že originál vyšel už v roce 1969, což není zrovna nedávná doba. To ale ničemu nevadí. Kniha Levá ruka temnoty oplývá spoustou stále aktuálních a atraktivních témat, takže vůbec není na škodu, že vychází znovu v krásném a důkladném provedení. Ale vzhledem k tomu titulku, pojďme si říct, co se uvnitř toho provedení všechno skrývá.
Autor:
Autor obálky:
Vydavatel:
Původní název:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Ursula K. Le Guinová
Athan Shields
Gnóm!
The Left Hand of Darkness
Jakub Němeček
372
černobílý
brožovaná
červenec 2025
978-80-88299-54-7
9788088299547
první
Zdroj: Gnóm!
Příběh Zimy, temnoty a zrady
Levá ruka temnoty je název, za kterým můžete očekávat v podstatě všechno možné. Já čekala román o planetě s totalitní vládou, dost podobný další knize Le Guinové, Vyprávění, na niž jsem recenzi už psala. Zmýlila jsem se. Tedy, tak trochu. Dostáváme se totiž na planetu s příznačným názvem Zima, kde navazování kontaktu mezi Ekumenem, svazem a koordinátorem lidmi osídlených planet, a domorodci teprve začíná. Aby byl kontakt navázán a vše bylo smluvně stvrzeno, je potřeba podle pravidel Ekumenu na planetu někoho vyslat. Touto osobou se před nějakou dobou stal Genly Ai, původem ze Země (v knize Terra). Na první pohled mezi zdejší lidi zapadá, jeho kůže je tmavá, vlasy černé a oči rovněž tmavé. Čím však nezapadá je jeho stavba těla. Na Zimě totiž neexistují muži ani ženy, lidé zde žijí jako hermafroditi, kteří jednou za lunární měsíc přijmou buď fyziologickou stavbu ženy, nebo muže, a jen na tak dlouho, aby uspokojili svůj sexuální pud, popřípadě porodili a odkojili dítě. Je to pro ně přirozené, pohlaví při procesu si nemohou vybrat a celé jejich společenství je tomu uzpůsobeno. Genly Ai je pro ně svým způsobem zvrhlý, protože se může pářit celý rok.
Kromě toho je však Zima planetou s králi, úřady, vládními stranami a vysoce vyvinutými technologiemi. To se ostře dostává do kontrastu s uspořádáním lidí do takzvaných Krbů, které suplují rodiny, absencí kosmických programů a čehokoli, co je schopné se vznést do vzduchu, a tmavými ponurými městy, které podle popisů spíš připomínají nedobytné tvrze. Máte tak chvíli pocit, že jste se ocitli ve středověce pojatém fantasy, jindy zase v sci-fi ze vzdálené budoucnosti, no a někdy to tam vypadá jako třeba u vás doma na vesnici.
Konkrétní zápletka se točí kolem pozice, kterou Genly Ai zaujímá pro vlády dvou znepřátelených zemí – Karhide a Orgorejnu – a kolem jeho snahy přesvědčit zatvrzelé Getheňany (Zima a Gethen jsou dva názvy pro tutéž planetu), že jeho mise není jenom chytře vymyšlený podvod. Vlivem toho je z něj někdy vítaný člověk, jindy vězeň nebo uprchlík. V tom se uplatňují i různé politické a, až bych řekla, apolitické frakce, jednotlivé postavy, hlavně ministerský předseda Karhide, Estraven, a jak už to v politice bývá, také pořádná dávka pletichaření.
Politických zápletek se ale bát nemusíte, nejsou totiž zdaleka to jediné, o co v knize jde. Uprostřed toho všeho se skrývá mnoho příběhů, mýtů, bolestivých vzpomínek, ale hlavně také projevy lidskému druhu vlastní – láska, nenávist, úcta, přátelství, zrada a mnoho dalších.
Všichni jsou komplexní bytosti, až na mě!
Myšlenka planety bez mužů a žen je rozhodně zajímavý základ, na kterém se dala kniha postavit. Zároveň do sebe vše zapadá tak, že to snad ani není ústřední téma… Nebo je? To je i za mě těžké rozhodnout. Na odlišnosti Genlyho Aie od ostatních je založena spousta situací a konfliktů, které tak trochu leží pod povrchem a vystupují na něj jen někdy. Pro vyslance Ekumenu je například těžké ostatním porozumět, někdy k nim dokonce získat silnější vztah, protože má pocit, že to není možné. Často ostatní postavy hodnotí na škále ženství a mužství, neboť si z Terry a ostatních planet nese tyto kategorie neochvějně v sobě. Přesto i on v průběhu knihy zjišťuje, že je silnějších citů k obyvatelům Zimy schopen a že onoho porozumění je možné dosáhnout.
Zdroj: Gnóm!
Genly Ai není vždy úplný sympaťák, místy podléhá hněvu. To je ale vlastně zajímavé sledovat, protože ostatní postavy se hněvají jinak než on, mají v sobě ten příslovečný ledový klid, za kterým se však mnoho skrývá. Konečně, Getheňané a hlavně obyvatelé Karhide mají striktní představu o tom, jak se chovat, jak mluvit a mají i vlastní definice hodnot. Co je pro Genlyho Aie zcela běžné, pro ně vůbec a zase naopak.
Kromě Genlyho Aie, který je asi nejvýznamnějším vypravěčem příběhu, nám má co říct i ministerský předseda Estraven, jehož nevyzpytatelné cesty osudu vláčí vším možným. I on se místy stává vypravěčem a působí jako Genlyho protiklad, zároveň však spíše jako druhá strana pořád stejné mince. Kde si Genly neví rady, Estraven už má dávno připravený plán, kde Estraven kolísá, tam ho Genly zastoupí. Fungují spolu a skvěle se doplňují.
Mimo ně tu máme šíleného krále Karhide, Argavena, kupu dalších politiků, kteří se vám začnou časem plést dohromady, a pár dalších postav, které náhodně potkáme, abychom je zase opustili. To je podle mě místy škoda, mám pocit, že mnoho postav mělo potenciál nám říct více, ale šanci nedostaly.
Záplava pojmů, politiky, zeměpisu a filozofie
Ha, někteří se teď pěkně vylekali a někteří zase pořádně nadchli. Pravda je, že tohle všechno kniha do jisté míry skutečně obsahuje. Co se týče pojmů, je přirozené, že jiná planeta, jiný mrav. Respektive názvosloví. Máme tu planetu, která rozeznává druhy sněhu, ledu a počasí obecně v desítkách různých možností a každá má vlastní název. Dobře, všechny názvy se nedovíme, ale i tak jimi kniha překypuje. Podobně je to i s různými pojmy z kultury, náboženství, biologie a všeho možného. Navíc měsíce a dny mají vlastní pojmenování, naštěstí pro ně kniha přichází se slovníčkem na záložce desek. Což, mimochodem, velice oceňuji.
Pak tu máme tu politiku. No, mohla by to být i větší fuška, taková opravdová šachová partie. Tohle téma je rozhodně důležité, ale myslím, že většinu naši vypravěči obstojně vysvětlí, a když se neztratíte ve jménech, asi jste za vodou.
World building s sebou přináší i jistou dávku kartografického a zeměpisného umění. Kniha vám ovšem i tady trochu pomůže, je totiž vybavena vlastní mapou. Jupí! Pokud jste ale jako já a nechcete pořád přeskakovat na obal knihy, nemusíte se ani tady nijak zvláště bát. Většinu znalostí zachytíte a troufám si tvrdit, že vědět, kde je ten či onen ledovec, není nijak zvlášť potřeba.
Zajímavější je to s tou filozofií. Už jste asi pochopili, že kniha v sobě nese různá palčivá témata. Přijdou mi do jisté míry zpracována jako takové to hraní na „co by, kdyby”, ale určitě ve vás vyvolají nějakou odezvu a místy se budete muset zamyslet nad tím, co právě čtete. Hypotéza Genlyho Aie o tom, že na Zimě neexistují války dost možná proto, že zdejší lidé jsou hermafroditi, těma kolečkama v hlavě umí zatočit. I tady ovšem platí, že je potřeba si vystačit s tím, co vám kniha říká. Jistě, tu a tam je potřeba si něco domyslet, nad něčím popřemýšlet, ale kdybychom nad ní chtěli vést dlouhé debaty, obávám se, že ta témata, která nadnáší, nikdy nevyčerpáme. Je však osvěžující témata pohlaví a genderu, sexuálního pudu, rodinných vazeb, životní filozofie a dokonce samotného lidského osudu jako takového vidět zpracována takovým způsobem, jako to dělá Le Guinová.
Zdroj: Gnóm!
Velice čtivý fragment bezbřehého vesmíru
Jak už jsem zmínila výše, i Levá ruka temnoty se řadí do Hainského cyklu. Nejedná se tu o ucelenou knižní sérii, spíše o samostatné knihy, které se propojují tématicky. Stejný bezbřehý vesmír, avšak jiná planeta, příběh a potenciálně i jiná doba.
To způsobuje, že můžete být zprvu zmateni. Troufám si však tvrdit, že Levá ruka temnoty nabízí dostatečná vysvětlení pro svůj základ, který položily jiné tituly Le Guinové. Můžete se tedy poměrně v klidu soustředit na osobitost právě tohoto příběhu a stejně jako u Vyprávění razím cestu náhodného čtení, nenásleduji tedy žádnou posloupnost knih. Hodí se však říct, že Levá ruka temnoty je jedním z těch starších titulů, což možná vysvětluje, že se v ní mnohé prezentuje ještě dostatečně v rámci kontextu.
Levá ruka temnoty je však velice čtivá. Nemá dlouhé popisné pasáže, vlastně i ty otázky filozofické a mystické jsou jakoby nadneseny, když už se o nich dumá, dělají to postavy v dialozích, popřípadě je vhodí do svého vyprávění jako takový postřeh. Některé kapitoly knihy se tváří jako výzkumné materiály, zprávy z různých míst a dob, nebo jako krátké mýty a vyprávění. V takovém případě si jejich vypravěčem nemusíme být vždy úplně jisti a někdy snad ani jejich účelem. Některé tyto kapitoly se mi později s hlavním příběhem pospojovaly, jiné ne. Možná, že pokud byste knihu četli vícekrát, objevili byste v ní zase nové souvislosti. Kromě jiného jsou na některých místech poznámky pod čarou, takže kniha ve výsledku působí jako takový dokument o pobytu Genlyho Aie na Zimě.
Vyvedení knihy je prosté, v brožované obálce s jednoduchou, byť výmluvnou ilustrací. Jak už bylo řečeno, obálka obsahuje i doplňky, které vám pomohou se v příběhu lépe orientovat. I překlad v podání Jakuba Němečka je, myslím, zdařilý. Nabízí se však nutně otázka, jak se vlastně s textem pracuje, když nemáme rodové preference. Zdá se ale, že to vám vysvětlí sama kniha, ve které se výzkumníci na Zimě shodují na tom, že používat generické maskulinum je nejvýhodnější. I ta jména znějí dost mužsky, že? To však pojďme nevyčítat knize, která vyšla poprvé v roce 1969 a která v té době načala docela kontroverzní téma sama o sobě. A už vůbec nemůžeme hledat chybu v překladu. Pozornost těmto nedostatkům věnuje i doslov, který navíc hezky shrnuje i dobový kontext. Jen zkrátka musím poznamenat, že bylo těžké postavy nevnímat jako muže, kteří se prostě jednou za čas stanou ženami.
Levá ruka temnoty v sobě propojuje zajímavá témata s velice osobním a silným příběhem o tom, jaké je to být naprostým cizincem ne v jedné zemi, ale na celé jedné planetě. Je to příběh plný lidskosti a silných pocitů, do velké míry však i politická šachovnice, která odpovídá na mnoho otázek typu „co by, kdyby”. Dělá to ovšem lehce, s kvalitním world buildingem a čtivou formou, dokonce s různými vyprávěcími způsoby a prostředky. Přiletět se podívat na Zimu tedy určitě stojí za to, jen prosím, nabalte si na sebe dostatek vrstev!
Recenzi pro Gaming Professors napsala Anna Štofflová.
