Stále se mi nedaří přijít na to, z jaké pohnutky dobrovolně sáháme po hrách předznamenávajících zvláštní druh radosti z opakovaných úmrtí, zatínání zubů a všemožných projevů tichého zoufalství po padesátém pokusu skolit bosse. Ať už nás k tomu dovedlo cokoliv, žánr soulslike je jedním z těch, u nichž se modlíte nehledě na to, zda v nějaké nadpřirozené síly vůbec věříte. Titul Lies of P vám nabídne přesně tento druh bolesti, na kterou se vzpomíná s láskou… tedy až po dohrání.
Lež je zbraň používaná lidmi, kterým se daří ve světě podvodů
Je tu další krásný den ve městě Krat. Kdysi technologický vrchol moderní civilizace je dnes pouhou výstavou nočních můr. Humanoidní automatizované loutky zajistily Kratu bohatství, slávu a pohodlí, ale jednoho dne se obrátily proti svým stvořitelům a ozdobily ulice jejich prolitou krví. Přesně do tohoto loutkového šílenství vstupuje hlavní hrdina Pinocchio, kterého byste si s dřevěným klukem z pohádky rozhodně nespletli. Jeho realita je totiž o poznání temnější: je to zbraň, je to loutka, je to nástroj, a je to především klíč ke katastrofě, která pohltila celé město. A nejen to, mnozí v něm vidí něco víc než pouhý nemyslící stroj… možná proto jej nitky šílenství nedokázaly ovládnout.
Příběh je rozhodně silným tahounem. Odpovědi na otázky, kdo jste, co se tu děje, co je vaším úkolem, kdo za to může a proč právě vy si tímto musíte procházet, budete postupně odmotávat z velkého klubka tajemství. Naštěstí v tom nebudete úplně sami. V posledním ostrůvku bezpečí, majestátním hotelu, který poslouží jako vaše základna, vám několik postav podá pomocnou ruku. Díky nim získáte alespoň zdání domova ve světě, který se zcela vymkl kontrole.
Přestože se hra Lies of P od samého začátku tváří postavena na lžích a bude jen na vás, jestli je použijete jako štít, nebo jako zbraň, opak je pravdou. Mechanice lhaní se bohužel nedostává takového důrazu, kolik jsme si od ní slibovali. Rozhodnutí zalhat nebo říct pravdu se sice tváří jako morálně zásadní dilema, ve skutečnosti má však dopad spíše povrchový. Ovlivní sice, jaký závěr vás na konci čeká, no rozhodně nejde o promyšlený systém voleb, což je velikánská škoda.
Čest, nebo nic
Vývojáři ze studia NEOWIZ vsadili na jistotu a drželi se osvědčených žánrových pravidel. Lies of P tak má vše, co by správná soulsovka měla mít. Nejde o revoluci, spíše o poctivou evoluci toho, co už funguje. Ačkoliv tedy titul nevynalézá kolo znovu, převzaté prvky zvládá s přehledem a elegancí. Když přijde na hratelnost, Lies of P si nehraje na přístupnost. Soubojový systém vyžaduje brutální preciznost a často je dost neférový, zároveň však nabízí překvapivou variabilitu.
Za nasbírané Egro vylepšujete jednotlivé statistiky, posilujete zbraně a získáváte bonusy skrze různé předměty. Klíčovou roli hraje také levá paže, kterou lze vybavit různými moduly od ničivého plamenometu přes štít až po nástroje s unikátními efekty. Zajímavým prvkem je brousek, do nějž můžete vložit speciální kameny a při broušení tak své zbrani dočasně dodat oheň, elektřinu, jed a další živly. Vysoká přizpůsobitelnost stylu boje tím nekončí. Největší vychytávkou je možnost rozdělit zbraně na čepel a rukojeť, a následně si z těchto částí složit unikátní nástroj smrti.
Jako každý správný zástupce žánru soulslike ani Lies of P neodpouští chyby. Nepřátelé, a především bossové, jsou reálnou hrozbou. Každý souboj je zkouškou trpělivosti, soustředění a přesnosti. Hitboxy občas působí sporně a celková obtížnost bývá místy až frustrující, hlavně kvůli záměrnému zdržování útoků, na které si musíte chtě nechtě zvykat. Perfektní vykrytí, které je pro přežití klíčové, tak vyžaduje opakované pokusy, než se naladíte na rytmus souboje. Máte sice možnost si na pomoc přivolat stín, který je na chvíli schopen odvést pozornost, ale veškerá práce i následná vina stejně padá na vaši hlavu. V některých případech mi bossové přinášeli spíše hořkou frustraci, než vzrušení. Možná jsem však jen rozmazlená holka, i to je možné.
Vždy splácíme, co jsme dlužni
Navzdory temnému pojetí je Lies of P vizuálně nádherná hra. Styl období Belle Époque není jen naoko. Vše kolem vás působí jako skica z dekadentního románu, který byl potřísněn krví a zapálen. Dohromady s loutkovým šílenstvím každý kout města i ozdobné interiéry dýchají přepychovou atmosférou beznaděje a rozkladu. Je to krása ve formě zániku. Level design je propracovaný (někdy více, někdy méně) a plný zkratek. Říká se, že kdo hledá, ten najde, což v Lies of P platí dvojnásob. Jenže některé cestičky příjemně odmění vaši zvídavost, zatímco jiné vás pošlou na okružní jízdu s bolestivým koncem.
Co si zaslouží potlesk, je hudební složka. Minimalistické, ale emocemi nabité melodie, které přesně podtrhují tíživou atmosféru světa i beznaděje. Zvukový doprovod není přehnaně agresivní, naopak často ustupuje do pozadí, aby mohl v plné síle udeřit v ten správný okamžik. Jako by vás naschvál nechal v tichosti, aby se posléze rozvinul do dramatických orchestrálních motivů. Výsledkem je soundtrack, který nenápadně, ale účinně buduje napětí a vtahuje do děje. Z hlediska výkonu se titul nemá za co stydět. Jen občas narazíte na drobné problémy s kamerou v těsnějších prostorech.
Lies of P rozhodně nevnáší revoluci do žánru, ale je pečlivě vyřezávaným kouskem, který má styl, hloubku i ostré hrany. Jako Pinocchio se budete potácet mezi tím, co je správné, a tím, co je nutné. Po desítkách smrtí s neochvějným přesvědčením a zbraní v ruce si stále budete opakovat, že teď už to konečně zvládnete.
Lies of P je pohádka, která vás donutí milovat utrpení… pokud jste hru dobrovolně spustili, nejspíš už tuto bolestivou lásku dávno znáte. Titul neoplývá originalitou, ale s precizností hodnou hodinářského mistra skládá známé součástky do funkčního a stylového celku. Atmosféra dekadentního Kratu, temné pojetí klasické pohádky a důraz na obtížné souboje tvoří silný zážitek, který sice občas frustruje, ale zároveň odměňuje.
