Lightmatter – tma je láva verze 2.0

Share on facebook
Sdilet
Share on twitter
Sdílet
Share on linkedin
Sdílet
Zdroj: Tunnel Vision Games

Technologický pokrok se v posledních několika desetiletích vyvinul vskutku úžasnou cestou a to, co pro nás před pár lety bylo pouhé sci-fi, dnes už je skutečností. Moderní technologie se stále více zajímají o ekologičtější přístup a podobnou cestou se vydala také stejnojmenná firma logického titulu Lightmatter. Už na první pohled je jasné, odkud tvůrci z malého dánského sedmičlenného studia Tunnel Vision Games čerpali svou inspiraci. Ano, tušíte správně, předlohou byl legendární Portal.

Nevydařená party

Společnost Lightmatter Technologies zkoumá nekonečný zdroj energie, který by ulehčil nejen lidstvu, ale také naší planetě. Zdá se, že se jejich cíl nakonec přeci jen naplnil, a svůj velkolepý objev hodlají oznámit na tiskové konferenci celému světu. Jenže ne vždy jde vše podle plánu a přesně tuto situaci zažijete na vlastní kůži, když se probouzíte v rozpadajícím se komplexu za silných otřesů. Všichni novináři a zaměstnanci už se dávno evakuovali do bezpečí a vy jen sledujete poslední záchranný vlak odjíždět vám před nosem. Party z nějakého důvodu nevyšla a vše vyústilo v hotovou katastrofu, ve které jste bohužel zbyl už jen vy a nejvyšší šéf firmy, Virgil.

Překvapivě příjemná bezohlednost

Opuštěný výzkumný komplex mi ze začátku svou atmosférou připomínal DOOMa, ale po pár minutách jsem měla naprosto jasno. Nejspíše budete jedna z těch herních postav nejvíce postrádajících štěstí, co snad existuje. Když už jste před výtahem vedoucím z komplexu ven, něco se nepovede, jaká to smůla. Místo útěku se tak dostanete do samotného centra obrovské hory – na místo, kde se těží světélkující krystaly, zřejmě odpovědné za úspěch firmy. To vše je ovšem pouhá spekulace, protože ze začátku se toho moc nedozvíte. Virgil se vám snaží pomoct v hledání cesty ven a naviguje vaše kroky, ale jak vzápětí zjistíte, bude vám až moc připomínat jistou cynickou umělou inteligenci.

Virgil je přesná kopie GlaDOS, postrádá jakoukoliv empatii vůči vaší osobě a velice rád bude komentovat především váš pomalý postup hrou. Nečekejte tedy nějaké pochvaly a motivaci, Virgil totiž přesně tohle nemá v povaze. O naprosto skvělý dabing se postaral herec David Bateson, který propůjčil svůj hlas také holohlavému agentovi s čárovým kódem. Tento jakýsi průvodce vás po celou dobu bude doprovázet svým komentářem, směřovat vaše kroky a postupně se budete dozvídat příběhové detaily, co a jakým způsobem v Lightmatter Technologies zkoumali, vnitřní vztahy zaměstnanců a především události zapříčiňující nepovedenou tiskovou konferenci.

Trochu jiné „země je láva“

Abyste se dostali ven, budete muset projít několik na sebe navazujících lokací až nápadně připomínajících testovací místnosti z Portalu. Místo vytváření portálů se připravte na hru světla a tmy. Nebudu vám prozrazovat proč, ale zapište si za uši, že tma vás zkrátka může pohltit a zabít. Jedinou možností je pohybovat se pouze v osvětlených částech spletitých chodeb za pomoci lamp a dalších udělátek. Zde přichází ta logická first-person stránka hry.

Může se to zdát zpočátku docela jednoduché. Přeci jen držet se pouze v dosahu světla, vyhýbat se tmavým zákoutím a přitom si vytvářet cesty přesouváním a otáčením stojatých lamp nezní tak složitě. Lightmatter před vás staví postupně se komplikující výzvy, takže laťka obtížnosti ne úplně pozvolna stoupá nahoru. V průběhu cca tří až pětihodinové cesty za svobodou se vám do cesty postaví pohyblivé platformy, ovládací terminály, temné propasti a další překážky. Když k tomu všemu připočtete další život komplikující pravidla, jako například to, že s lampou v ruce nemůžete skákat, celé se to najednou až nehezky zamotává a Lightmatter se stává poměrně složitou logickou hrou, kterou ne všichni dokážou zvládnout.

Horská dráha obtížnosti

Konečně narážím na kámen úrazu a tím je nekonstantní složitost jednotlivých úrovní. Obtížnost hádanek je sice neustále zvyšována, ale hůře na tom je obsah lokací. V jedné úrovni ihned vidíte řešení a ani jeho provedení není překážkou, v další ale naopak můžete setrvat klidně i několik desítek minut, vyzkoušíte všechny možnosti a stejně na řešení ne a ne přijít. V takový moment nepomůže už nic jiného než gameplay na YouTubu, protože tvůrci vám pomocnou ruku nepodají. Jakmile pak vidíte, že rozuzlení bylo tak jednoduché a primitivní, budete si připadat jako naprostí idioti, že jste něco tak lehkého nezvládli sami. Někdy zbytečně hledáme složitosti tam, kde nejsou, ale problém je, že většinou tam vážně jsou. Jestli je tento střídavý přístup náročností záměrem autorů, nemám nejmenší tušení. Třeba v nás jen chtějí vyvolat dostatek zadostiučinění, když některou složitou místnost překonáme. Za mě je to bohužel minus, ať je to záměr, či nikoliv.

Přesto musím ocenit kreativní nápady a zpracování hádanek. K tomu napomáhají stále se objevující nové mechaniky, které hru zase o trošku více oživují. Díky tomu jsem za celou herní dobu nepocítila stereotyp, pouze frustraci sama ze sebe, že jsem u některých puzzlů zasekla na tak dlouho, i když mám odehrané oba dva díly Portalu a další podobné hry.

Kontrast světla a tmy nejen v hratelnosti

Vizuální stránka je přesně taková, jak byste si k tomuto tématu představovali, v lehce komiksovějším stylu. Podzemní doly, laboratoře a chodby jsou laděny spíše do našedivělých a chladně modrých odstínů, které skvěle hrají kontrast s černočernou tmou. Některé náročnější hráče grafika nezaujme, ale na sedmičlenné studio je tato minimalistická stylizace naprosto skvěle pojatá, alespoň dle mého názoru. Ve finále jednotlivé úrovně působí ohromně přehledně, že se v nich dokážete v mžiku zorientovat a najít si cestu vpřed. Bloudění tak určitě nečekejte. Hudební podkres je na druhou stranu poměrně nevýrazný a stále se opakuje ve smyčce. Přes šťavnaté komentáře Virgila ho stejně nebudete moc vnímat.

Ovládání není vůbec složité a vystačíte si s pár klávesami a myší. Menší zlo vnímám v přeskakování, ať už propastí či temných úseků, kdy stejně dopadnete na světlo a hra si řekne, že ani náhodou. Naštěstí se díky automatickému ukládání nemusíte bát, že byste celou úroveň procházeli znovu. V případě smrti se objevíte kousek od původního místa a směle můžete pokračovat dál. Na závěr bych ráda zmínila i spoustu vtipných referencí na jiné podobně laděné tituly, které najdete v průchodu celou hrou, buď jako předmět povalující se někde v rohu, nebo rovnou z úst Virgila.

GP uvozovky

Lightmatter přišel se zajímavou myšlenkou a nápadem, který v sobě rozhodně skrývá nemalý potenciál. I tak se nemůže rovnat králi tohoto žánru Portalu, od kterého si bere snad největší inspiraci. Přes to vše pořád musím hru hodnotit velice kladně, protože toho nabízí spoustu – příjemný vizuál, nápadité logické hádanky, nové herní mechaniky, výzvy a ty skvělé cynické komentáře ještě lepšího dabingu vypravěče.

Klady

vizuální stránka
zajímavý nápad a jádro příběhu
vtipný dabing průvodce
nápadité hádanky
trefné reference na další hry, Portal nevyjímaje

Zápory

krátké
nevybalancovaná křivka obtížnosti
nevýrazný hudební podkres
0

Doporučujeme

Share on facebook
Sdilet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na LinkedIn