Varování: Tato kniha obsahuje extrémně problematická a vysoce znepokojivá témata, včetně násilí, sexuálního nátlaku, prvků nedobrovolného jednání, manipulace, incestního motivu, brutálních scén a dalších výrazně vyhrocených momentů. Místy kniha pracuje s obsahem, který může být pro řadu čtenářů silně znepokojivý a nepříjemný. Z těchto důvodů knihu důrazně doporučujeme pouze dospělým, vyzrálým a psychicky odolným čtenářům, kteří vědomě vyhledávají výrazně temnou a kontroverzní fikci.
Každý z nás má jiný start do života. Někdo se narodí do láskyplné rodiny, jiný ovšem takové štěstí nemá. Malachiáš ho neměl. Jeho jediné štěstí se objevilo v momentě, kdy byl adoptován rodinou Vizeů k jeho nové nevlastní sestře Olivii. A přesně v ten moment se na dvě stě dvaceti čtyřech stránkách knihy Little Stranger: Utíkej, holčičko rozehrává kontroverzní příběh o těžkém životě, traumatickém dětství, pochybném dospívání i lásce, která je majetnická, silnější než bouře a především zakázaná.
Autor:
Vydavatel:
Distributor:
Původní název:
Série:
Díl:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
EAN:
Vydání:
Leigh Rivers
Red
Knihy Dobrovský
Little Stranger
Pavučina ticha
1. ze 2
Jana Milotová
224
černobílý
brožovaná s ořízkou
říjen 2025
978-80-277-6134-0
9788027761340
první
Procházka růžovou zahradou? Ani omylem
Kniha Little Stranger: Utíkej, holčičko je prvním dílem ze série Pavučina ticha a přináší nám příběh dvou nevlastních sourozenců, kteří si v raných letech prošli peklem, jež v obou zanechalo jizvy na duši. Olivie, se kterou se čtenář seznámí v jejích sedmi letech, se snaží dostát požadavků a přání adoptivních rodičů jako hodná holčička. Malachiášovi, který komunikuje výhradně znakovou řečí, je jejich uznání ukradené. Trauma, kterým si prošel, je tak formující, že na něj čtenář ani na moment během čtení nezapomene – přesto, anebo možná právě proto, že se snad ani na moment nechová normálně. A navíc nemluví.
V první části této temné romance, jež je vyprávěna pouze z Oliviina pohledu, se velmi rychle skrze několik určujících scén dočítáme do bodu, kdy jsou oba nevlastní sourozenci dospělí. Ačkoliv již sama anotace naznačuje, že balancují na hraně náklonnosti, posedlosti a možná občas i trochy rozumu, jejich vztah je prozatím založen pouze na přílišné fixaci a překvapující potřebě fyzické blízkosti, která však nepřekračuje hranice tabu. Jednou však pomyslný hrnec přeteče.
„Začínám si uvědomovat, že jsem do Malachiáše možná zamilovaná – svět by mě měl rozžvýkat a vyplivnout do vesmíru, protože co to má sakra být?“
Mírně nepochopitelná je v knize role adoptivních rodičů. Ačkoliv nezvyklý vztah mezi svými dětmi do určité míry vnímají, krom rozdělení pokojů jej nijak neřeší. Místo problémů, které s Malachiášem mají, se navíc raději věnují přípravě pokoje pro další dítě. Otec přitom většinu času tráví v práci a k synovi se nechová a nikdy nechoval láskyplně. Jejich role je okrajová, až na jediný moment v příběhu nedůležitá a jejich interakce jsou místy těžko uvěřitelné.
Postupně budované napětí vyústí ve zradu
V domě Vizeových se napětí mezi sourozenci buduje postupně a čtenáře upřímně baví. Kromě toho, že autorka mistrně oddaluje moment, kdy se Malachiáš s Olivií rozhodnou svým touhám a nejspíš i pokřivené podobě lásky podlehnout, navíc opakovaně řeší otázku, která je nasnadě – jak moc velkým problémem je, že jsou nevlastními sourozenci? A kolikrát si na ni hlavní postavy odpoví racionálně, než se rozhodnou, že na ní vlastně vůbec nezáleží?
Z Malachiáše navíc vyroste potetovaný a sexy kluk, který má hromadu piercingů a každá holka v okolí je z jeho tajemné aury unešená. Je to však trochu klišé, když jedinou skvrnou na jeho „dokonalosti“ je jeho diagnóza a všichni po něm šílí. Olivie je ve věku, kdy se její matka začne poohlížet po potenciálním ženichovi, což ani jí, ani Malachiášovi příliš nelahodí. Vše vygraduje v moment, kdy se vůči ní bratr poprvé projeví ochranitelsky a jiný kluk to odnese rozbitou hlavou. Nic to však nemění na citech, které k němu Olivie chová, ani na naivitě, se kterou k němu a k tomu, co se mezi nimi děje, přistupuje.
„Promiň, že se tě na to ptám, ale můžeš mi říct pravdu, miláčku. Ublížil… ti někdy?“
Vytřeštím oči a posadím se ještě rovněji. „Cože? Ne! Proč by to dělal?“
„Malachiáš není jako my, Olivie.“
V tom všem navíc na ostří nože ne příliš mistrně našlapuje jejich otec. Vystudovaný právník, který pro ránu nikdy nejde daleko a jehož představy o tom, jaký by měl Malachiáš být, se neslučují s tím, jaký skutečně je. Těžko říct, který z nich si v situaci „dvou kohoutů na smetišti“ zahrává se svým osudem víc. A kterého vlastně Olivie miluje víc? Kterého z nich nakonec zradí?
Závěr, ke kterému se chcete pročíst
Druhá část knihy nám poprvé nabízí pohled do hlavy Malachiáše, jenž v první polovině vyjadřoval své myšlenky jen velmi úsporně. Čtenářům se tím otevírá zcela nový svět, který je zvrácený, plný žárlivosti, stalkingu a majetnických sklonů, jež nikdy nemizí. Napětí je v každém slově i řádku, a možná právě proto se nakonec chcete dozvědět, jak to se sourozenci po osmi letech odloučení dopadne, a to i pokud vám čtení některých těžších scén nedělá úplně dobře. Malachiášova osobnost je navíc tak komplikovaná a poznamenaná, že vás jeho vývoj – který sice není výrazný, ale je velmi uvěřitelný – upřímně zajímá.




Zdroj: Knihy Dobrovský
Jestli autorka něco zvládla mistrně, byla to nevleklá úspornost vyjadřování, která knize opravdu sedla, a psychologie právě Malachiášovy postavy. Olivie byla trochu zmítaná ve větru tam a zase zpátky. Její postavení jí sice umožňovalo naivitu i nejistotu, se kterými se potýkala, přesto mi její chování nepřišlo uvěřitelné u dospělé ženy a při čtení mě v některých momentech vyloženě rušilo. Obzvlášť s ohledem na fakt, že ke konci knihy je jí přes pětadvacet.
V díle je opravdu jiskrně naznačené opatrné balancování na hranicích těsně předtím, než jsou překročeny, což vede k erotickému napětí, které je minimálně v první polovině uvěřitelné. Poté se začne trochu trhat s tím, jak začnou přicházet stále zvrácenější scény, ale nic to nemění na tom, že závěr knihy není jen o sexu. A vztah mezi nevlastními sourozenci také ne. Ovšem některé momenty jsou tak brutální, až čtenáře zarazí a mohou jej i znechutit – například scéna se šroubovákem mě knihu dokonce donutila na chvíli odložit. Autorka se navíc někdy pohybuje na hraně možné romantizace znásilnění, a ačkoliv je kniha určena starším čtenářům a obsahuje varování, považuji za pravděpodobné, že se k ní dostanou i ti, kteří mohou vnímat podobné vztahy jako běžné, což považuji za problém a ubírá jí to na výsledném hodnocení.
Kniha Little Stranger: Utíkej, holčičko ze série Pavučina ticha je plná napětí, posedlosti i pokřivené a zakázané lásky mezi dvěma nevlastními sourozenci. Pohybuje se na hraně tabu, které láká k přečtení, a klade si mezi řádky otázky, na něž si čtenář musí najít odpověď sám. Nenabízí však jen přehršel sexuálních scén – je v ní totiž mistrně vyobrazeno trauma z dětství a jeho propisování do života postav, postupně budovaný ne zcela zdravý vztah a také fakt, že za chyby se prostě a jednoduše platí. Je určena čtenářům, kteří preferují zaměření na vztah a ne nutně na dějové zvraty, byť i těch v textu pár najdeme.
Recenzi pro Gaming Professors napsala Veronika Mitrengová.

