Když jsem brouzdala hlubinami internetu a zabrousila mezi připravované herní tituly, na první pohled mě zaujala atmosférická hra jménem Lumione. Kreslená grafika kouzelného světa mě vždycky tak moc vábila k sobě. Mou závislost na vizuálně roztomilých titulech zřejmě započal Ori and the Blind Forest, následoval díl druhý, Hollow Knight, a už jsem se v tom topila až po uši. Lumione na mě zprvu dýchl lehce nostalgickou atmosféru, kdy jsem poprvé třískla s myší do stolu tak moc, až odešla do věčných lovišť… nechť je jí virtuální země lehká. To mimochodem bylo právě při zběsilém úprku před valící se vodou vzhůru skrze vysoký strom… tak roztomilá hra, a jak mě donutila se vztekat. Nikdy bych ovšem nečekala, že tuto vysokou laťku, kterou mi nastavil Ori, v prvních pár minutách hraní s přehledem překoná malá víla Glimmer.
Roztomilý malý ďábel
Dnes recenzovaný titul se tak moc podobá Orimu, Hollow Knightovi či Celeste a hodně hráčů ho k těmto hrám neustále přirovnává. To je ovšem velikánský omyl. Lumione se jim, co se týče grafické identity, velice podobá, ale to je jediná společná věc, kterou s nimi sdílí. Nejde o hru žánru Metroidvania! Neočekávejte velkou rozlehlou mapu, volné prozkoumávání světa, úkoly, hledání cest a nového vybavení. Lumione je naopak zcela lineární a bude vás popohánět určitým směrem bez možnosti návratu… tedy ne že by tam ta možnost nebyla, ale rozhodně se nebudete chtít vracet.
Zdroj: Glimmer Studio
Jedná se totiž o hardcore plošinovku s logickými hádankami (abyste to neměli tak lehké, tse). Protagonistou není nikdo jiný než neskutečně roztomilá mořská víla Glimmer snažící se utéct z temných hlubin oceánu za světlem. Glimmer se vydává na cestu, aby poznala svět, ale i sebe sama. Zpočátku je její mysl zatemněná vlastní neschopností a nejistotou, ale právě překonávání stále obtížnějších překážek jí nakonec pomůže si uvědomit svůj skutečný potenciál. Hlubší význam této strastiplné cesty si najděte sami, protože každý v této symbolice může vidět něco jiného. Stejně tak působí zakončení příběhu. Nepůjde o spoiler, pokud vám prozradím, že hra skončí přesně tak, jak očekáváte. Lumione totiž vyloženě necílí na příběh, ale na hratelnost. O tom až v dalším odstavci.
Charakterový vývoj
Jak už to většinou bývá, na začátku je protagonista plný nejistot a působí jako úplný břídil. V průběhu hry však postupně roste, vyvíjí se a sílí, aby úspěšně splnil misi nebo dosáhl svého cíle. Tento klasický charakterový vývoj hrdiny v Lumione není nikterak ojedinělý, ale funguje dost dobře na to, aby alespoň částečně udržel hráčovu pozornost během krátkých příběhových sekcí.
Zato hratelnost je už jiná písnička. Valnou většinu náplně titulu tvoří celkem čtyři levely plné platforem, nástrah, pastí a všelijakých dalších nekalostí připravených k tomu vás nemilosrdně sprovodit ze světa. Říkáte si, že čtyři levely nezní nijak zdlouhavě, a také nejsou. Pokud máte hbité reflexy a hlavně herní ovladač, zvládnete hru dohrát klidně pod dvě hodiny. Takových je však jen pár vyvolených, proto počítejte s herní dobou závislou na vašich schopnostech. V průměru v ní hráči stráví od sedmi hodin klidně až po více jak deset.
Zdroj: Glimmer Studio
Malá mořská létající víla
K ovládání toho nepotřebujete moc. Vystačíte si s pár klávesami a základními schopnostmi. Určitě vám doporučuji si i k PC verzi přibalit herní ovladač, který vám vážně velice usnadní život. Klávesnice se mi moc neosvědčila a ovládání na ní působilo dost krkolomně a nepřesně. Jestli jste někdy proklínali českou hru Blackhole, určitě zažijete určité flashbacky. Lumione je jako jeho mladší bráška, který si také řekl, že bude hráče terorizovat každým milimetrem. Glimmer kromě klasického skoku a držení se stěny disponuje také jakýmsi dashem hned z počátku hry. I když se schopnost jmenuje Flight, tedy let, není to nic jiného než klasický dash, a tak tomu budu také říkat. Díky němu se protagonista může na malou chvíli vymrštit daným směrem, což vám ve výsledku otevírá brány nekonečných možností. Dash zde není jako jedna z dalších schopností mořské víly, ale brzy přijdete na to, že bez něj se moc daleko nedostanete. Tak trochu až plovoucí pohyb a do toho stále rychle se zvyšující obtížnost mi ze začátku dělaly problémy. Než si na ně navyknete, nejspíš to chvíli potrvá.
Zdroj: Glimmer Studio
Roztomilá, ale krutě nelítostná
Jednotlivé úrovně všech čtyř levelů jsou poskládány dost lineárně, tak aby se hráč dostal z jedné strany obrazovky na tu druhou. V momentu, kdy vám hra představí nějakou novou mechaniku, dostanete dvě jednoduché obrazovky na její vyzkoušení a poté už jste ponecháni svému osudu. Lumione je jako krásná a svůdná žena, která na vás nejprve zkouší hezké řečičky, svádí vás lehkou konverzací a ukáže, že je velmi jednoduše přístupná. Poté, jakmile jí začnete alespoň trochu věřit, vám nemilosrdně vrazí kudlu do zad.
Takto krutou hru jsem už dlouho nezažila. Má starší generace je poměrně vycvičená na podobné případy, ale dokážu si představit naopak tu mladší, jak s tímto kouskem bude mít obrovské problémy. Jakmile se s nějakým novým levelem setkáte v tváří v tvář úplně poprvé, průměrného hráče čekají desítky selhání a skličující série skoků bez jediné přestávky, dokud se nedostanete do cíle. A to je všechno, nebo nic. Stačí malé zaváhání, špatné načasování, o milimetr hůře vypočítaný doskok a jste vráceni zpět na startovní čáru. Právě několik po sobě jdoucích a naprosto přesných/perfektních skoků představuje v této hře onu brutální a naprosto vyčerpávající obtížnost. Musíte být uvážliví při každém jednom pohybu a rychlí jako blesk, protože ne vždy je prostor pro sáhodlouhé taktizování. Každá úroveň však nabízí několik jedinečných řešení a je jen na hráči samotném, kterou cestou se vydá.
Zdroj: Glimmer Studio
Proč si to neztížit ještě víc
Každý level je vizuálně úplně jiný a vážně se mi grafická stránka titulu líbí. Navíc vždy nabízí nové herní mechaniky. Od dash nabíjecí bubliny přes smrtící lasery, cosi připomínající elektrické výboje (pod vodou, wtf) a mizející platformy až po odrazové kameny pohrávající si s gravitací a mnoho dalšího. Navíc jsou ta zdánlivě „bezpečná“ místa poseta ostny a bodláky, abyste neměli ani tu nejmenší šanci si odpočinout. Je vidět, že si vývojáři opravdu velice dali záležet na designu každé jedné obrazovky, aby byla pro hráče ztělesněním jeho nejhorších nočních můr. Pokud patříte k těm, kteří rádi vnímají svůj pokrok a nesnáší opakované neúspěchy, titulu se raději vyhněte hodně velkým obloukem. Sebepoškozování a trýznění jsou přibaleny jako součást herní výbavy.
Co musím kromě kouzelné grafiky určitě vyzdvihnout, je také hudební doprovod. Hudba je orchestrálním protikladem všech těch frustrací a vzteku. Je totiž většinu času klidná a pohodová, což je možná ten hlavní důvod, proč ani jedno mé herní zařízení nezůstalo nakonec na šrot. Ve správných chvílích přidá na tempu a dokreslí akčnější pasáž hry, poté se zase jako rovná hladina vody uklidní a plyne společně s časem.
Zdroj: Glimmer Studio
Milimetr sem, milimetr tam
U hry, kde je zapotřebí brát v potaz každý milimetr, je naopak důležité věnovat dost velkou pozornost správnému fungování ovládání. Čas od času jsem zažila chvíle, kdy si hra prostě řekla, že jsem stoupla na ostny, aniž bych tam vážně stála. Jindy se mi na ně záhadným způsobem povedlo vyskočit, ale nic mi neudělaly, nebo mě skalpoval laser, i když by neměl. Tento jev se sice nevyskytoval nějak často, ale přesto jsem s ním měla několikrát tu čest. I laťka obtížnosti je dle mého vysoko dost na to, aby hodně hráčů dokázala od titulu zcela odradit.
Lumione představuje hardcore výzvu zejména pro starší veterány a trpělivé hráče, kteří se nebojí několik desítek minut neustále zkoušet jeden a ten samý skok neustále dokola. Na druhou stranu, pokud jste úplný nováček ve vodách logických plošinovek, raději chvíli posečkejte a vytrénujte své schopnosti. Titul sice nenabídne nic zázračně převratného a jedinečného na trhu, ale upoutá vás svým kouzelným zjevem. Ten pocit, když to po několika hodinách konečně dáte, je totiž k nezaplacení.
