Malazská kniha padlých: Měsíční zahrady – úžasný otvírák do drsného světa

Sdílet
Sdílet
Sdílet

J. R. R. Tolkien, Robert Jordan, C. S. Lewis, G. R. R. Martin a pak mezi nimi Steven Erikson. Čtyři obrovské legendy fantasy žánru, o kterých vyšla nejedna recenze, se v klidu mohou rozrůst ještě o jedno jméno, protože Měsíční zahrady z cyklu Malazské knihy padlých jsou naprosto úžasným epickým příběhem, který pohltí každého čtenáře. Když si navíc člověk představí, že Měsíční zahrady vyšly poprvé v originále v roce 1999, máme tu autora, který i po dlouhých 23 letech dokáže zaujmout obrovské publikum – ostatně je to temné fantasy, přesně tak, jak má být.

Autor:
Vydavatel:
Překlad:
Počet stran:
Tisk:
Vazba:
Rok a měsíc vydání:
ISBN:
Vydání:

Steven Erikson
Planeta 9
Dana Krejčová
688
černobílý
vázaná s přebalem
duben 2022
 978-80-88321-76-7
první

Zdroj: Planeta9

Malazská říše nejde zastavit

Císařovna rozhodla, je na čase ovládnout celý kontinent a žádné svobodné město, ani ten zpropadený Darúdžistán, jí přece nemůže stát v cestě. Problém by jí asi mohli trošku dělat Paliči mostů, elitní jednotka malazské armády věrná předchozímu císaři, ale i těch se půjde nějak zbavit. Měla štěstí, při útoku na svobodné město Dřevnov jich padla většina a nyní zbývá jen Darúdžistán. Bohužel, císařská armáda tam bojuje už čtyři roky a město stále ne a ne padnout. Možná je to tím, že se nad městem vznáší nebeská pevnost Měsíční Kámen? A kdo tu pevnost ovládá? Kéž by to pro císařovnu byl jediný problém, stále jsou tu další nepřátelé, ale i císařovna Laseen má štěstí, má přece schopnou pobočnici.
Zní vám to jako příběh na pár stran? Opak je pravdou. Měsíční zahrady jako první díl desetidílného cyklu jsou už tak 680stránkovým otvírákem naprosto epického a dobrodružného příběhu. Ze začátku se sice může zdát, že jste spíše v chaosu než v epické sáze, ale i tak to má být. Steven Erikson bravurně a velice postupně rozklíčovává příběh, krok za krokem, a to především o Malazské říši, tedy onom obrovském kolosu, kterému už stojí v cestě pouze jedno svobodné město.
Vše je totiž pouze otázkou několika mála okamžiků a autor si je velice dobře vědom toho, co s celou knihou dělá. Naprosto fantasticky tvoří historii svého světa a podobně jako G. R. R. Martin v Písni ledu a ohně nebo Andrzej Sapkowski v Zaklínači během kapitol dává nápovědy o tom, co se dělo. Steven Erikson mi v některých ohledech připadá, že sám jako autor předčil i dva dříve jmenované. Mám pro vás tak dvě základní rady: buďto si vezměte hromadu papíru a dělejte si poznámky, abyste se neztratili, anebo si jenom užívejte komplikovanost příběhu. Erikson vás totiž hodí do oceánu a je mu úplně jedno, jestli plavete, nebo jdete ke dnu.

Zdroj: Planeta9

Bohové, hrdinové, magie

Nemyslím nyní intro do Xeny, ale to, co si mě na celém příběhu skutečně získalo. Hrdinové. Laseen, Whiskeyjack, Dujek Jednoruký, Besana, Rychlej Ben, Klátil, Kalam, Lorn, Kvítko a hromada dalších. Postav je obrovské množství, jak se na takovou fantasy patří, a nejenže jich je mnoho, ale zároveň si k nim vybudujete vztah. Každý z nich totiž má svůj příběh, svoji motivaci, nějaký svůj úděl a ke skoro každému z nich vás to tak nutí postupně přilnout, anebo naopak je velice rychle začít nenávidět. Samozřejmě, nějaká ta otravná postava se vždycky najde, v tomto případě si ji ale každý může určit sám.
Navíc když už si myslíte, že vás nemůže skoro nic překvapit, jsou tu také asasíni, což jsou takoví strůjci politiky. Problém? Pošli asasína. Nicméně i ti mají neotřelý styl a někdy mi i přišlo, že jsou využíváni především logicky, nikoliv nesmyslně, jak tomu bývá v některých případech, třeba od Ubisoftu.
Největší zvláštností jsou bohové, především Oponn. Ti se s radostí a láskou míchají do lidských záležitostí a upřímně, byli neuvěřitelným osvěžením celé knihy, kdy se i pro velice sečtělého čtenáře fantasy objevila docela zajímavá proměnná. Pokud bych to měl přirovnat k něčemu novějšímu, pravděpodobně bych zmínil Lukea Sculla a jeho trilogii, takže pokud znáte tuto sérii, víte, že se můžete těšit na skutečně zvláštní pojetí.

Zdroj: Planeta9

Dlouhé, chaotické, moc postav, chci to?

Jedním slovem bych asi mohl říct, že ano. V případě knihy Měsíční zahrady není ani o čem vůbec přemýšlet. Ano, je to velice temné a místy přespříliš depresivní a surové, ale taková je Malazská říše, takový je ten svět, Steven Erikson to ví, a přesně proto se nebojí šetřit vůbec ničím. Je to sice těžší četba, především úvod, jenže každá minuta a stránka za váš čas stojí.

To, co ještě musím vyzdvihnout, je naprosto skvělý překlad. Dana Krejčová odvedla fantastickou práci, díky níž si knihu můžete vychutnat naprosto naplno. Nakladatelství Planeta9 tak se znovuvydáním této slavné série rozhodně neudělala chybu a doufejme, že se bude prodávat stejně tak jako předchozí díly, protože by byla škoda se nyní zastavit u Měsíčních zahrad, když je v Malazské říši ještě tolik neobjeveného.

GP uvozovky

Malazská kniha padlých: Měsíční zahrady jsou parádní knihou, které se nedá vyčíst snad nic. Naprosto úžasné postavy, drsný svět, parádní námět, úžasný nádech fantasy s určitými vedlejšími efekty a překlad, který se povedl jako málokde. Problémem asi může být, že si k ní čtenáři musí dozrát. Není to jednoduchá četba, jedná se o velice komplexní knihu, rozevírající svět Malazu, a především začátek, řekněme prvních 200 stran, se dá považovat spíše za chaos než za literární dílo.

Klady

úžasné postavy
krásná obálka
bohatý svět
poutavá atmosféra
bezchybný překlad

Zápory

chaos v úvodních kapitolách
těžká četba
0

Doporučujeme

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na LinkedIn