Maneater – v kůži žraloka

Když se střetne nejsilnější podmořský predátor, kterým nepochybně po pár vylepšeních se svým žralokem jsme, s nejsilnějším suchozemským predátorem v podobě člověka, dochází k boji „kdo s koho“. Prakticky to tedy vypadá asi tak, že když sežereme určitý počet lidí, je po nás vyhlášeno pátrání a měli bychom se stát obětí skupin lovců žraloků. Realita ve hře však vypadá úplně jinak, protože jako žralok jsme v podstatě nesmrtelní a lovci mě neulovili ani jednou. Spíše než lovci nás tedy uloví nuda, a my se tak raději půjdeme někam skrýt a pátrání po nás někde přečkat. V těchto soubojích se plně uplatňuje zmíněná antifyzikálnost, která nám pořádně nahrává do karet. Čím více lidských lovců žraloků sežereme, tím víc se nám naplňuje ikona potřebná pro příchod lovce-bosse. Kruhový panel, který se postupně naplňuje zabíjením lidských lovců a označuje příchod loveckých bossů, se na můj vkus naplňuje pomalu a po čase se to stává celkem otravné, zdlouhavé a nudné. Navíc očekávaný boss je jen o něco málo silnější než normální lovec, což nepřidává na úrovni obtížnosti tolik, jako jsem čekal.